Jenže ono záleží nejen na množství rtuti v těch výbojkách, ale i na její formě. Zatímco kovová rtuť je prakticky neškodná a požární manévry pořádané u rozbitého teploměru jsou naprosto zbytečné, některé sloučeny rtuti jsou vysoce jedovaté a můžou člověka zabít v mikrogramovém množství. A ty luminofory patří právě mezi dost jedovaté sloučeniny, takže i když jich tam je jen pár miligramů, jsou nebezpečnější než stovky rozbitých teploměrů. Posuzovat nebezpečí nějaké sloučeniny rtuti jen podle množství rtuti je naprostý nesmysl. To je, jak kdybyste chtěli odvozovat jedovatost kuchyňské soli (neškodná) od množství chloru v ní (prudce jedovatý).
Hmm, odborník se ozval. Kovová rtuť je tekutá, takže se (jako všechny kapaliny) odpařuje. Už tolik k té „bezpečnosti“ ;-)
V zářivkách není žádná sloučenina rtuti, ale čistá rtuť (rtuťové páry za nízkého tlaku) uvnitř trubičky ze skla potažené luminoforem. Je to ta samá rtuť, co bývala v teploměrech a co se odpařuje přímo úměrně množství. Luminofor je sloučenina fosforu, fluoru a několika dalších látek, rtuť v něm není.
Ne, není to ta samá rtuť co je v lékařských teploměrech. Zkuste někde ten teploměr sehnat a opatrně ho rozbít. Pozorujte, co rtuť bude dělat. A pak to porovnejte s tím, co by rtuť podle fyzikálních zákonů dělat měla. Pro případ, že teploměr neseženete, tak letmé shrnutí - rtuť je velmi smáčivá, vpije se prakticky do čehokoliv a velmi ráda se odpařuje. Oproti tomu rtuť z teploměru udělá malé kuličky, které se po podložce kutálejí a do běžných materiálů se nevpíjí. Rovněž se nerady odpařují a jejich hmotnostní úbytek na volném vzduchu je do jednotek procent za rok.
Takže když rozbijete teploměr, tak rtuť jde zamést košťátkem a vyhodit bez toho, že by cokoliv významně kontaminovala (pozor, ne že ty kuličky proženete vysavačem a rozprsknete je po celém bytě). Když rozbijete zářivku, tak rtuť se z části bude držet baňky, zčásti se vpije do podlahy a z části se odpaří. Zatímco u rtuti z teploměru není zdravotní riziko se jí dotknout a obvykle nenastal problém ani když ji někdo spolkl (vyloučila se), tak u zářivky je riziko srovnatelné jen díky tomu, že je té rtuti setinové množství.
Ne, není rtuť jako rtuť. Až na výjimky se vždy používá v nějaké sloučenině, která zásadně mění její vlastnosti.
> Pozorujte, co rtuť bude dělat. A pak to porovnejte s tím, co by rtuť podle fyzikálních zákonů dělat měla. ... rtuť je velmi smáčivá, vpije se prakticky do čehokoliv a velmi ráda se odpařuje.
Môžem sa opýtať, kde sú k dispozícii fyzikálne zákony umožňujúce látke s takmer najvyšším povrchovým napetím sa vpiť do takmer čohokoľvek? V našom vesmíre to nie je, a rád by som si pozrel portál do alternatívnej dimenzie kde sa ortuť dokáže vpiť do takmer hocičoho. Je prechod tým portálom bezpečný, a nenastane dezintegrácia životnej sily? Ak áno, tak by sme mohli začať predávať dovolenkové zájazdy.
PS: Ortuť má väčšina populácie implantovanú priamo do tela. Jedná sa o amalgámové blomby ktoré vypĺňajú dieru po trepanácii zubu vzniknutej mumifikačným zákrokom za života jeho nositeľa.
Rtuť se jako každá kapalina odpařuje v závislosti na teplotě. Pokud se rozbije teploměr, teplota bává nižší než když se rozbije rozsvícená "úsporka". A v tom je zakopaný pes.
ČLÁNKY DO MAILU