S Janem Sedláčkem jsme spolu hovořili u příležitosti startu policejních preventivních kampaní s názvem Bezpečně u vody 2022, která potrvá až do konce letošního září.
Co se dozvíte v článku
V ČR se každý rok utopí 200 lidí
Jan Sedláček je zkušený instruktor, vodní záchranář, bývalý policista a soudní znalec, který se podílí na preventivním webu Uvodybeznehody.cz. S projektem učí techniky sebezáchrany nebo veřejnost seznamuje s tím, jak vypadají pomůcky, jež vám skutečně mohou zachránit život.
„Je potřeba rozlišit záchranné pomůcky, sportovní pomůcky a poté hračky, kam patří všechna nafukovací zvířátka, ale bohužel i oblíbené kruhy a rukávky. U nich mohou mít rodiče falešný pocit bezpečí. Dítě je v kruhu, ale ono začne dělat hlouposti, propadne, kruh odvane vítr a na neštěstí je zaděláno,“ říká v rozhovoru pro Vitalia.cz.
Jak jsme nedávno informovali, v ČR se loni utopilo 160 lidí. Další Češi a Češky zemřeli pod vodou v zahraničí. Podle Jana Sedláčka máme na počet obyvatel 2× až 3× více utonulých, než má např. Německo, Argentina, Španělsko nebo Velká Británie.
Galerie: Základní zásady, jak se bezpečně chovat u vody
Co je nejrizikovější chování u vody, které nejčastěji končí špatně? Je to popíjení alkoholu?
Zvýšená hladina alkoholu v krvi byla zjištěna u zhruba 40 až 50 % utonulých. Bavíme se o dospělých, o náctiletých a mladistvých. Jde o věk do 34 let, což je z hlediska tonutí nejrizikovější kategorie.
Pokud jde o dospělé a náctileté osoby, tak často jde o přecenění sil, nevyužívání záchranných a sebezáchranných pomůcek. To znamená, že plavci nevyužívají třeba plavecké bójky, takže nejsou vidět a hrozí jim střet s plavidlem, pokud jsou dále od břehu, mimo zónu určenou ke koupání.
Pokud jde o malé děti, tak tam je alfou a omegou trvalý dozor konkrétní osoby. Známe takové to heslo, že čím více lidí dítě hlídá, tím méně je hlídáno. Protože pak je to: Já jsem myslel, že hlídáš ty, já myslel, že babička, já, že tetička…
Pokud už dítě umí plavat, ale je mu třeba pět nebo šest let, můžu ho nechat bez dozoru u vody?
Rozhodně ne, protože co to znamená plavat? Definice plavce je uplavání 200 m bez známek únavy jedním plaveckým způsobem. Zvládnutí skoků a pádů do vody, orientace pod vodou. Uplavání pod vodou 10 nebo 15 metrů. A stejně jako do hor ani k vodě bych nikdy neměl chodit sám.
Je tam nějaká věková hranice, do které je trvalý dozor u dítěte nutný? Nebo je to čistě o dovednostech dítěte?
Je to o výchově. Kdy si budete jistá, že svoje dítě pustíte samotné na vlak či autobus, aby bezpečně přešlo silnici? Kdy mu věříte, že nevběhne pod auto? Je to velice individuální. Když to srovnáme s jízdou ve výtahu, tak tam je to od 12 let. Takže od 12 let mohou být děti samostatné, mohou znát ta rizika, uvědomovat si je. Ale k tomu je musíme vést. V silniční dopravě je k tomu vedeme poměrně cíleně, ale voda se u nás dost zanedbává, a to i ve školách, protože v ČR chybí jednotná koncepce výuky školního plavání, takže u části dětí, které kurzy plavání projdou, nemáme znalosti v rámci prevence, záchrany a sebezáchrany. Když to srovnám s Francií, tam mají povinné školní plavání, kde mají jasnou koncepci a dostávají certifikáty. Takže tam máte třeba omezený vstup do akvaparku pro dítě, pokud nemá splněn certifikát. Nebo vám nepůjčí lodičku v půjčovně.
Jasná koncepce znamená, že plavání se učí na různých místech v různých školách, ta ale mají jednotnou metodiku?
Ano. Ale hlavně jde o jednotný výstup. Už v kojeneckém věku by se měla všude učit tzv. sebezáchranná poloha na zádech. To znamená vznášení na zádech na hladině, kde oni, i když nevydrží nebo neumí dostatečně plavat, tak v této pozici jsou schopny se dostat ke břehu, nebo vyčkat na zpožděnou záchranu a volat třeba o pomoc.
Všichni by také z kurzů měli odcházet s tím, že nejbezpečnější záchrana je ze břehu, umět hodit nějakou pomůcku, umět volat o pomoc i na tísňové linky. Do vody vstupovat bezpečně, neskákat po hlavě, když to tam neznám, a všechny tyto záležitosti… A pokud se něco stane, vím, že mám používat vestu, že se mám položit na záda třeba i v té vestě, protože záchranná poloha v záchranné, ale i plavecké vestě je na zádech.
Už nejmenší děti dokáží podle vodního záchranáře nacvičit tzv. sebezáchrannou polohu. Tedy lehnout si na vodu na záda a nechat se nadnášet.
Proč jsou špatně nafukovací kruhy nebo křidélka
Sebezáchranná poloha ale vyžaduje ve vodě nepanikařit…
Ano, chce to cvik a pak ji většina dětí i dospělých zvládne. Pokud je v ní cvičíme od mala, zvyšujeme jim touto dovedností šanci na přežití. Až přijde krizová situace, tak samozřejmě nevíme, jak kdo zareaguje, ale každopádně šanci tím zvyšujeme. Nicméně stále platí trvalý dozor u dětí konkrétní osobou, využívání nadlehčovacích a plaveckých pomůcek. Takových, které neprasknout či nespadnou. Ať už jsou to záchranné a plavecké vesty, které mají šňůry mezi nohama, aby z dítěte ta vesta nespadla. Nebo takový trikot, který vypadá jako plavečky, a ty jsou vypolstrované pěnou a udrží dítě na hladině. Je to jedna z mála vhodných pomůcek, které jistá firma nabízí, protože oni pak nabízí spíše všemožná nafukovací křidélka, kruhy, hračky… A to rozhodně nejsou bezpečné pomůcky na volnou vodu.
Proč ne?
Dítě z nich spadne, vyklouzne, převrátí se s ní… Těch různých hraček je celá řada, ale nejde o pomůcky. Rukávky velmi snadno z ruky spadnou nebo prasknou, pokud se tedy nejedná o ty pěnové s hrudním popruhem.
Jsou nebezpečné i tím, že vzbuzují falešný pocit bezpečí? Dítě má kruh, udrží se tedy nad hladinou, ale rodič už nepočítá s tím, že může z kruhu vyklouznout pod vodu.
Přesně tak. To jsou opravdu věci, které můžete použít, když jdete na mělkou pláž a děti tam pobíhají kolem vody. Je to také spíše k bazénům, na koupaliště, ale určitě ne na přírodní, velkou, tmavou a hlubokou vodu. Tam určitě patří plavecká vesta z pevného materiálu, nikoliv nafukovací.
Šipkou do chladné vody riskujete život
Říkal jste, že nejrizikovější skupina jsou mladí lidé do 34 let. Kdo je tedy z hlediska tonutí a utonutí v nejvyšším riziku?
Jsou to náctiletí, kteří začínají být samostatní, ale nemají ještě dost rozumu a nedodržují pravidla bezpečnosti. Takže se kolikrát hecují… Tato kategorie je opravdu riziková.
Čím to, že tam je tak často alkohol? Tím létem, tedy horkým počasím?
S alkoholem lidé mají „větší odvahu“. A pak dochází k nerozumným věcem, tedy třeba že spadnou z lodi, jsou překvapeni, zmatení, dezorientovaní pod vodou. Nebo to jsou třeba skoky či pády do vody, jež je na vrchu sice teplá, ale když do ní někdo skočí šipku třeba z nějakého šlapadla, najednou se dostane níž do chladnější vody. V tu chvíli reflexivní mechanismus jeho těla může snížit tepovou frekvenci a ten člověk může skončit v bezvědomí pod vodou a už nevyplave. Takže to je to, co známe už z Rychlých šípů: Neskákejte uřícení do vody. Ale část lidí se tomu jakoby smála, protože neví nic o tomto skutečně rizikovém mechanismu.
I dobrý plavec se může utopit, říká v rozhovoru vodní záchranář Jan Sedláček. Doporučuje proto používat plavecké bójky.
Jak se chovat na břehu, než vlezu do vody, aby to nedopadlo špatně?
Jsem-li dospělý plavec a chci jít do vody… Záchranáři říkají, že do vody se neskáče, ale do vody se vstupuje. To znamená, jdu tam, kde je to vhodné, kde nehrozí, že bych se poranil či řízl o kameny či nevhodný terén. Rozhodně do vody nebudu skákat.
Pokud jsem na vyhrazeném místě, jsem na přírodní vodě, kde máme třeba větší hloubku, měl bych jít třeba s nějakou plaveckou pomůckou, třeba s plaveckou bójkou, kterou mám upevněnou na sobě. Protože když zmizím pod hladinou, tak ze záchranné akce se stává obvykle už akce pátrací. Nebo alespoň abychom šli do vody ve dvou. Ale zase… Pokud tam budu s někým, kdo není vycvičen, a budu mít problém, tak ten někdo mi třeba nepomůže. Nebo hrozí to, že se v panice či pokusu o záchranu utopíme oba.
U dětí, jak už jsem říkal, je to trvalý dozor konkrétní osoby na vhodných místech, kde nejsou náhlé zvraty hloubky, které najednou překvapí. Aby to byla tzv. koupací voda, jež je dané osobě po prsa. Protože když je výš, koupající ztrácí ve vodě stabilitu i tam, kde ještě stačí. A když jdu s malým dítětem, které si chce zaplavat třeba k bójce, určitě by mělo mít kvalitní plaveckou vestu, pokud není zdatným plavcem. Ale pokud už je zdatný plavec a já mu chci dát šanci, aby to ukázal, plavu s ním a sám mám plaveckou bójku, surfové prkno či paddleboard nebo cokoliv plovoucího, čeho se může případně ten vysílený plavecký tým chytnout.
A ještě na břehu nepopíjet a jít do vody střízlivý…
Samozřejmě, do vody bych měl vstupovat ve stavu, který mi nenarušuje racionální uvažování a jednání. Ano, pokud si dospělý dá u oběda jedno pivo, tak se asi celkem nic neděje, ale neměl by pod vlivem alkoholu, kdy má snížené schopnosti a rozhodování, vstupovat vůbec do vody, anebo dokonce vést plavidlo, zejména pak motorové.
I plavcům přijde záchranná bójka vhod
Jak se chovat, když už jsem ve vodě? Když je někdo třeba i dobrý plavec, neznamená to, že se neutopí.
I když budete dobrý plavec, není vyloučeno, že budete mít nějakou zdravotní indispozici. Ať už jde o srdeční zástavu, epileptický záchvat či řadu dalších zdravotních potíží. Ono stačí i jen to, když dostanete křeč nebo se leknete, když se o vás otře ryba či zavadíte o nějakou trávu nebo nečistotu ve vodě. V takovém případě můžete zpanikařit. I to se děje a pak je to o tom, abych nebyl ve vodě sám, abych u sebe měl nějakou pomůcku, která mě udrží nad hladinou a zároveň mi dává šanci na to, že mě někdo ve vodě najde, pokud nebudu schopen doplavat k břehu. Zároveň jsem vidět vůči plavidlům.
Bójka má splňovat nějaké parametry, má být certifikovaná? Nebo je to jedno a můžu si vzít na provázek kus polystyrénu?
Bójka je v podstatě sportovní podpůrná pomůcka, takže nemá bezpečnostní certifikát. Na kvalitě ale záleží. Záchranáři a instruktoři nemají moc rádi ty nafukovací. Já tady ale zrovna jednu mám, která je dobrá. Je ze stejného materiálu jako profesionální záchranné nafukovací vesty v letadlech či na lodích. Je to svařené i stejnou technologií, takže ty švy nepopraskají.
Jan Sedláček ukazuje autorce textu bójku, jež je vhodná pro plavce. Díky ní je člověk ve vodě viditelný. A pokud mu dojdou síly, bójka ho nadnáší a může si odpočinout či se dostat ke břehu.
To je docela velká bójka…
Aby byla na hladině výrazná a aby si plavec na ni mohl lehnout a odpočívat. Samozřejmě když s ní zavadíte o nějaký ostrý předmět, tak se může roztrhnout. Ve vodě by se to ale nemělo běžně stát.
Pak tady vidíte pěnové záchranářské pásy. Ale také pomůcky typu křidélek, nafukovacích kruhů… To je opravdu levná hračka, která snadno praskne i na sluníčku, takže na tu kvalitu se nemůžete spolehnout. Je potřeba rozlišit záchranné pomůcky, sportovní pomůcky a poté hračky, kam patří všechny nafukovací zvířátka, kruhy, rukávky. U nich je falešný pocit bezpečí… Dítě je v kruhu, ale ono začne dělat hlouposti, propadne, kruh odvane vítr a na neštěstí je zaděláno.
Když se někdo topí, o pomoc nevolá
Když vidím, že se něco ve vodě děje, kdy pro toho člověka skočit a kdy raději ne a jak pomoci z břehu?
Určitě to první je zalarmovat okolí, abych u vody nebyl sám.
Tedy volat o pomoc?
Ano. Křičet třeba: „Pomoc! Volejte záchranku.“ Když je vás u vody více, jeden se stará o záchranu, druhý o volání záchranářů. Pokud půjde o složitou záchranu ve vodě, třeba u nehody plavidla či na nebezpečném jezu, nejdříve musí zasáhnout hasiči, pak je namístě linka 150 nebo 112. Na některých vodních plochách přes prázdniny slouží vodní záchranáři, dobrovolníci, takže hasiči na místo mohou vyslat i je.
Pokud je možnost záchrany ze břehu, vždy volím tuto možnost, která je pro mě bezpečná. Zejména u tekoucích vod. Hodit tomu člověku lano, záchrannou pomůcku (kruh, podkovu, záchranářské míče), podat mu něco (třeba větev nebo pěnovou nudli). Zachránit člověka může i prázdná PET lahev. Pokud ji člověk chytí, lehne si na záda a drží ji na hrudníku, i ta ho nadnese takovým způsobem, že si odpočine a může pak pohybem nohama směřovat ke břehu. Nebo můžete strčit třeba 2 prázdné PET lahve do batohu a hodit jej tonoucímu a je z toho improvizovaná plovoucí pomůcka. Podobně může posloužit třeba prázdný kanystr. A na tom břehu můžete najít i řadu dalších různých plovoucích věcí.
Jenže co když je ten, kdo se topí, daleko? Lehkým předmětem tedy moc daleko nedohodím…
To je další věc, když je daleko a je to ještě tzv. aktivní tonoucí, tedy že se plácá. Ale pozor, on většinou nevolá o pomoc a do dvou minut nám mizí pod hladinou. Protože když se někdo topí, potřebuje se nad hladinou nadechnout a nemá čas při tom ještě křičet.
Rozhodnu-li se v takovém případě pro záchranu s tím, že jsem dobrý plavec a skočím pro toho, kdo se topí, vezmu si s sebou cokoliv plovoucího. Cokoliv. Ať už je to PET lahev v batohu, nebo PET lahve do svázaných nohavic. Nebo si vzít nafukovací hračku, pěnovou nudli apod. Nejvýhodnější může být vhodné plavidlo nebo třeba paddleboard. S tím plavu k aktivnímu tonoucímu a podám mu to. On se toho chytí a já si udržím bezpečnou vzdálenost. Pokud je tonoucí již v bezvědomí, můžu se k němu přiblížit, abych ho v poloze na zádech mohl táhnout ke břehu. K tomu mi ale zase bude pomáhat nějaká nadlehčovací pomůcka, protože kdo si to někdy vyzkoušel, ví, že je to poměrně těžká záležitost přitáhnout takového člověka ke břehu.
Proč? Protože je těžký?
Ano, je to váha ve vodě a pro záchranné plavání jsou důležité tzv. prsové nohy a mnoho lidí je správně neumí.
To je plavecký styl?
Je to plavecký způsob prsa. Tak jak plavete prsa, máte prsové ruce a k tomu prsové nohy. Ten záběr prsových nohou je důležitý pro tu záchrannou akci, protože touto technikou – kopáním prsovýma nohama – táhnete toho člověka ke břehu.
Detail sváru plavecké bójky. Je svařený stejnou technologií jako profesionální záchranné nafukovací vesty v letadlech či na lodích. Švy by tedy neměly popraskat.
Do jezu neskákejte, i když jste velmi dobří plavci
Co když vidím, že ten topící se člověk, než k němu připlavu, zmizel pod hladinou?
Pro nevycvičeného člověka je náročné potopit se pro něj pod vodu. Navíc tam mohou být nějaká nebezpečí v podobě rybářských vlasců, větví apod. Takže to chce vyhodnotit bezpečnost a případně si zapamatovat místo, kde pod hladinu zmizel, aby ho vylovili záchranáři, až dorazí na místo. Samozřejmě pak jde často už o akci vyhledávací, a ne záchrannou.
Když vidím, že se někdo topí, kdy do té vody jít nemám?
To je těžká otázka. Záleží na tom, jak si člověk tu danou situaci vyhodnotí, jak si na to troufne, jak je sám vycvičený… Kdy do vody určitě nejít? Největší rizika jsou na tekoucích vodách, na řekách a nebezpečných jezech. Záchrana na nebezpečném jezu, v nebezpečném válci je opravdu smrtelnou záležitostí.
My se bavíme o volné, přírodní vodě, jak je to ale s bezpečností hlavně dětí u bazénu?
Je to zase o zajištění dozoru a vhodném zajištění bazénu v případě, že u něj stále nejsem. Aby byl zakrytý, zamčený. Aby u něj byl třeba plůtek, aby se tam děti nedostaly… Je to o té prevenci jako takové. A když jsem s dítětem ve vodě, tak abych tam nebyl sám a aby děti využívaly plavecké pomůcky, učily se plavat. Je skvělé, když mohu využít zahradní bazén a můžeme se s nimi učit plavat, ale zase: Učíme je metodiku sebezáchrany, využívání záchranných a plaveckých pomůcek.
Co by děti měly znát?
První je, aby se vody nebály, ale měly k ní respekt. To znamená, aby byly vycvičené k tomu, že opravdu k vodě nejdu sám. Když chci jít do vody, tak říci rodiči, aby s ním šel k vodě, čekal na ně třeba i na břehu, aby děti do vody nevstoupily samy. A pak už je to na rodičích a instruktorech kvalitních plaveckých kurzů, aby děti od mala vedly k technikám polohy na zádech, která je důležitá, ať už je to dítě, nebo dospělý, protože tato technika se používá třeba i pro přežití na moři nebo u sportovních jachtařů. To je dovednost, kterou si nesete po celý život.
Mgr. Jan Sedláček, DiS.
Zdravotnický záchranář, instruktor, soudní znalec v oboru vodní záchrany a odborný garant projektu prevence tonutí U vody bez nehody. 15 let pracoval u Policie ČR.
ČLÁNKY DO MAILU