Rozmarýn dokáže zmírnit bolest i odbourat stres, pomáhá také proti křečím v žaludku

Co je rozmarýn

Rozmarýn nebo též rozmarýna obecná či lékařská (Rosmarinus officinalis L.) je rostlina z čeledi Lamiaceae pocházející ze Středomoří a Jižní Ameriky. V současné době je nejvíce rozšířena podél Středozemního moře a v subhimalájských oblastech, ale dá se již nalézt prakticky po celém světě. Jedná se o vytrvalou aromatickou bylinu keříčkovitého tvaru s větvemi plnými listů s charakteristickou vůní.

Tato stálezelená bylinka se vyskytuje na křovinatých stráních, v lesních lemech nebo na kamenitých svazích. Kvete po celý rok a její větve jsou vystoupavé až přímé, hustě olistěné a nahnědlé. Listy má bylina vstřícné, přisedlé, čárkovité a jejich délka jsou přibližně 4 cm. Na rubu bývají chlupaté a bílé. Květy vytvářejí lichopřeslen a plodem rozmarýnu je tvrdka.

Rozmarýn dorůstá do výšky od 40 do 200 cm a lze jej použít jako konzervant, koření nebo okrasnou či léčivou rostlinu. Tato bylina je ve farmaceutickém průmyslu, potravinářství, kosmetickém průmyslu a v lidovém léčitelství využívána zejména pro své protizánětlivé, antimikrobiální a antioxidační účinky. Některé studie navíc uvádí, že rostlina má také pozitivní vliv na náladu, paměť nebo spánek člověka. [1, 2, 3]

Jak se rozmarýn pěstuje

Tato bylina je odolná vůči suchu a nevyžaduje přílišnou péči, až na každoroční stříhání, které pomáhá zachovat kompaktní keřovitý tvar. Pokud není rozmarýn pravidelně prostřihován, nebude dostatečně hustý a rostlina může působit neupraveně. Na její zdraví to však nemá obvykle žádný vliv.

Rozmarýn je druh šalvěje, takže je ideální pro pěstování spolu s dalšími šalvějemi a podobnými keřovitými středomořskými bylinami, jako je například levandule, tymián nebo yzop. Mnoho lidí jej pěstuje nejen jako léčivku nebo pro využití v kuchyni, ale často také jako okrasnou rostlinu. Můžete ho vysadit přímo do bylinkového záhonu nebo i do květináče či podobné nádoby.

Rostlina rozmarýnu se dá pěstovat i jako živý plot, avšak pokud nedisponujete zahradou, je možné pěstovat ho také na slunných dvorcích, balkonech nebo v truhlíku na parapetu. Jelikož bylina dorůstá do výšky až 200 cm, je vhodné ji po nějaké době seříznout, pokud chcete, aby si zachovala menší vzrůst. Rozmarýn navíc na jaře a v létě přitahuje včely a další opylující hmyz, čili jeho výsadbou podpoříte místní hmyzí populace. [4, 5, 6]

Účinné látky v rozmarýnu

Díky svým pozitivním účinkům je rozmarýn hojně využíván ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu. Extrakt z rostliny pro výrobu dalších produktů se získává z kořenů, stonků, listů, květů, plodů i semen, přičemž je možné použít jak čerstvé, tak sušené části. Mezi nejúčinnější aktivní složky v rostlině rozmarýnu přitom patří:

• triterpeny,
• fenolové diterpeny,
• kyselina rozmarýnová,
• kyselina karnosová,
• rosmanol,
• karnosol,
• kyselina ursolová,
• kyselina betulinová.

Z uvedených látek mají pak nejvíce léčivých účinků kyselina rozmarýnová a karnosová. Během extrakce je přitom získávána především aktivní část rostliny, která obsahuje funkční částice. Tyto extrakty, jež jsou dále zpracovávány, obsahují účinné sloučeniny, jako jsou alkaloidy, fenolické sloučeniny, flavonoidy, glykosidy a terpenoidy. [7, 8, 9]

Přečtěte si také:

Lékořice mírní reflux a pomáhá ženám v přechodu. Pozor však, pokud máte vysoký tlak

Jaké má rozmarýn účinky

Účinky rozmarýnu jsou velice pestré. Jak už bylo naznačeno výše, tato bylina má vysoký obsah antioxidačních, antimikrobiálních a protizánětlivých látek. Antioxidanty představují sloučeniny, jež chrání organismus člověka před oxidačním poškozením a záněty. Uvedené jevy mohou způsobovat různá chronická onemocnění, kam patří například cukrovka 2. typu, rakovina nebo srdeční choroby.

Antioxidační látky se obvykle nachází v některých druzích ovoce, zeleniny a také v bylinkách, jako je právě rozmarýn. V jeho případě je přítomnost antioxidantů připisována výskytu polyfenolických sloučenin, kterými jsou kyselina rozmarýnová a kyselina karnosová. Díky antioxidačním vlastnostem se proto kyselina rozmarýnová mimo jiné často používá v potravinářství jako přírodní konzervant.

Již ve starověkém Římě a antickém Řecku se předpokládalo, že rozmarýn má pozitivní vliv na paměť. Některé výzkumy v dnešní době ukazují, že inhalace rozmarýnového oleje může předcházet rozkladu acetylcholinu, což je chemická látka nacházející se v mozku, která působí na paměť, myšlení a koncentraci. Jiné studie pak naznačují, že je touto inhalací možné zlepšit funkce mozku u starších osob trpících demencí.

Kromě účinků na zdraví mají některé látky obsažené v rozmarýnu také pozitivní dopad na růst vlasů. Studie uvádějí, že odvar z této byliny může pomoci v boji s androgenní alopecií, která postihuje především mužskou populaci, ale nevyhnou se jí ani některé ženy. Rozmarýn zabraňuje vedlejšímu produktu testosteronu napadat vlasové folikuly, čímž chrání vlasy před jejich nadměrným vypadáváním.

Rozmarýnový olej navíc také účinně působí jako přírodní alternativa k chemickým repelentům. Odpuzuje některé druhy krev sajícího hmyzu, který může šířit škodlivé viry a bakterie. Zároveň některé výzkumy uvádějí, že olej z této rostliny funguje podobně jako chemické insekticidy proti klíšťatům, která jsou často přenašeči lymské boreliózy.

Několik zahraničních výzkumů dále uvádí, že rozmarýn podporuje správnou cirkulaci krve, čímž pomáhá zmírnit pocit chladu v končetinách. V neposlední řadě pak bylina napomáhá také odbourávání stresu a celkově zlepšuje náladu. Proto se tato středomořská rostlina často využívá v lidovém léčitelství u pacientů, kteří čelí vysoké psychické zátěži nebo často trpí únavou. [10, 11, 12, 13, 14, 15]

Využití rozmarýnu

V antickém Řecku a starověkém Římě byl rozmarýn symbolem věrnosti. Používal se proto nejen na svatbách, ale také na pohřbech, k ozdobení kostelů a hodovních síní na festivalech, jako kadidlo při náboženských obřadech nebo při magických rituálech. Postupem času našel uplatnění v lékařství a v moderní společnosti je často využíván také jako ingredience do některých kosmetických přípravků.

Některé studie prokázaly, že látky obsažené v rozmarýnu mají schopnost zmírnit astma, aterosklerózu, kataraktu, renální koliku, hepatotoxicitu, peptický vřed, zánětlivá onemocnění, ischemickou chorobu srdeční a řadu dalších onemocnění. Z toho důvodu je tato bylina ve velké míře zpracovávána farmaceutickými společnostmi za účelem produkce léčiv a doplňků stravy.

Rozmarýn však nachází využití také v potravinářství, kde se zpracovává například jako přírodní konzervant, který má za úkol prodloužit dobu expirace potravin. Většina lidí si pak tuto rostlinu spojí zejména s příjemnou vůní, díky které se často využívá v kuchyni. V mnoha domácnostech se tedy rozmarýn používá především jako koření přidávané do různých, zejména masitých, pokrmů.

Dalším, avšak ne už tolik obvyklým způsobem úpravy této bylinky je výluh. Čaj z rozmarýnu má močopudné a potopudné účinky a dokáže mimo jiné zmírnit křeče a bolesti zažívacího ústrojí. Kromě toho pomáhá také při některých ženských obtížích. Zejména upravuje menstruaci a podporuje léčbu výtoku u žen.

Aby ale nebyla řeč jen o zdraví, rozmarýn lékařský naleznete také v mnoha kosmetických produktech. Látky obsažené v této rostlině napomáhají v boji s nadměrným vypadáváním vlasů. Z toho důvodu se s ní často setkáte například v některých šamponech a dalších přípravcích na vlasy. Navíc se přidává také do kosmetických výrobků, které slouží k čištění pleti nebo pro zmírnění projevů ekzémů. [16, 17, 18, 19, 20]

Rozmarýn v lidovém léčitelství

Rozmarýn hraje odjakživa roli v evropském bylinkářství a lidovém folklóru. Snítkám této byliny byla přisuzována kouzelná moc, která umí přivolat lásku, a využívaly se také k zahnání moru. Rozmarýn používali bylinkáři jako tonikum pro starší lidi a na pomoc při zažívacích potížích. Ve staré Číně se pak rozmarýn používal při bolestech hlavy a proti plešatění.

V dřívějších dobách lidé rozmarýn společně s jalovcem pálili v nemocnicích, což mělo zabránit šíření infekcí a pročistit vzduch. Běžným zvykem bylo také pokládat snítky rozmarýnu při pohřbech na rakve, když byly spouštěny do země. Tato tradice stále přetrvává v některých zemích, jako je například Wales.

Přečtěte si také:

Heřmánek pomáhá i při zažívacích potížích. Těhotné ženy by se mu ale měly vyhnout

V moderní alternativní medicíně je pak rostlina využívána především jako antispasmodikum (tj. léčivo, které pomáhá od svalových křečí) nebo například k nápravě mezižeberní neuralgie, což je onemocnění způsobující bolest v oblasti mezižeberních nervů. Tato bylina mimo jiné dokáže ulevit od migrén a v lidovém léčitelství je doporučována také při poruchách spánku nebo v případě emočního rozrušení či depresí. [21, 22, 23]

Galerie: Jedovaté léčivé byliny, které se dříve používaly jako léky

• 
• 
• 

Dalších 8 fotografií

Jak zpracovat rozmarýn

Bylina se zpracovává různými způsoby. Nejčastěji se s ní setkáte v sušené podobě, ale využívá se také ve formě tinktur či olejů. Mnohé výzkumy přitom ukázaly, že není potřeba zpracovávat velké dávky rozmarýnu. Pro dosažení žádaného účinku stačí obvykle použít pouze malé množství této rostlinky.

Chcete-li si doma udělat rozmarýnový čaj, můžete koupit již přímo hotový produkt v obchodě či lékárně, nebo si bylinu natrhat na vlastní zahrádce a usušit si ji sami. Výhodou domácích bylinných čajů je, že se dají kombinovat s jinými druhy bylin podle vlastních preferencí. Mezi nejčastější způsoby sušení rozmarýnu pak patří:

1. Sušení na vzduchu: jedná se o pomalejší metodu sušení, která trvá několik dnů, týdnů, nebo někdy dokonce měsíců. Rostlina je sušena při pokojové teplotě a tím, že není vystavena příliš vysokým teplotám, nedochází během tohoto procesu ke zničení účinných látek.
2. Mikrovlnné sušení: při této metodě je doba sušení díky elektromagnetickému záření rychlejší než při procesu sušení vzduchem. Její nevýhodou ovšem je, že mnoho fytosloučenin obsažených v rostlině může být denaturováno, což může vést ke ztrátě farmakologické účinnosti.
3. Sušení v troubě: tato technika je poměrně rychlá díky využití tepla, které urychluje odpařování vody z rostliny. Na rozdíl od mikrovlnného sušení jsou při tomto procesu lépe zachovány prospěšné látky byliny.
4. Lyofilizace: jedná se o sušení prováděné sublimační metodou. Jednotlivé části rostliny se během tohoto procesu zmrazí na −80 °C po dobu 12 hodin. Při této metodě zůstávají účinky fytosloučenin zachované. [24, 25]

• 
• 
• 

Dalších 7 fotografií