Názor k článku Rozvody - mýty a fakta od Richard - „Stale se tocime kolem stretu paradigmat – teismus/ateismus, na...

„Stale se tocime kolem stretu paradigmat – teismus/ateismus, na hmotne urovni dharma/adharma“

Existuje ještě další možné paradigma – panteismus (monismus), čili že celý vesmír je „z jednoho těsta“ a toto těsto se projevuje v jemnější nebo hrubší formě buď jako duch, nebo hmota. Z čehož vyplývá, že člověk ani nevnímá svou bytost jako protiklad těla a duše, ale obojí vidí pouze jako jiný projev téhož já, což znamená, že ke svému tělu a potažmo sexualitě nezaujímá tak nepřátelský postoj, jako by to byla překážka ducha. Takhle tuto psychosomatickou jednotu vidí i moderní psychologie a učil to tak i Aristoteles…
Já osobně ani nevidím tak výrazný protiklad mezi teismem a ateismem, ateismus je z historického pohledu v podstatě jakési nevlastní dítě křesťanství, dějinná reakce (přes osvícenství a deismus) na projevy náboženství časů předchozích. Jakmile ateisti pochopí, že je materialismus nenaplňuje, vrací se zase k náboženství nebo projevují své náboženské potřeby v nějakém kvazináboženství.

„jen pro plozeni (pokrocila uroven)“
Co když bude jeden z partnerů prokazatelně neplodný – to by si pak duchovně pokročilý neměl užívat sexu? Zase je tu ta představa o hříšném těle a sexu jako překážky duchovní dokonalosti.

„cirkve (a obecne abrahamovske tradice) neumeji uspokojive vysvetlit, protoze operuji z hlediska jednoho zivota, po nemz nasleduji jen dve moznosti – nebe, peklo. "
Je sporné, nakolik průměrného věřícího ovlivňuje představa, že po smrti následují další životy, nebo už jen nebe či peklo (nebo ještě očistec). Ten, kdo silně věří v nebe po smrti, se bude snažit všechno na tuhle kartu vsadit a žít, co nejlíp, aby se tam dostal, ten, kdo věří ve více životů, může snadno upadnout do lhostejnosti (můžu to udělat až zítra – v příštím životě, času mám nekonečně) a pesimismu při pohledu na ty řetězce životů před ním. Samozřejmě ževíra v reinkarnaci mě může vést k úplně jiným postojům. Obecně bych řekl, že křesťan si představuje, že se ho Ježíš na konci života zeptá, co dobrého v životě "vykonal, věřící v reinkarnaci si představuje, že ta otázka bude znít: "Co ses v tomto životě naučil.“ A ateista si představuje, že se zeptá sám sebe: Co jsem si v tomto životě užil?"

„Tento svet je jako skola, ve ktere budeme propadat tak dlouho, dokud latku nezvladneme.“

čímž odpovídáte na otázku, co je smysl života, co je to pokrok a kolega ateista by tu našel odpověď, proč kolem sebe nachází tolik hlupáků – protože ti chytřejší už podstoupili k dalšímu vzdělávání v nějakém jiném světě a zbyli jsme tu jenom my, co stále propadáme…

Nechci Vás přesvědčovat o nějaké „své právdě“, pouze nastínit širší obzory myšlení…