Názor k článku Rozvody - mýty a fakta od Richard - „Nebude tohle tak trochu nasledek krestanstvi, kde za...

„Nebude tohle tak trochu nasledek krestanstvi, kde za duchovno bylo vydavano modleni, ale jinak byla spolecnost materialisticka, az to bucelo?“

Pohled na život průměrného křesťana řekněme ve 13. st., tedy v době hlubokého středověku, se v mnoha zásadních ohledech příliš nelišil od názorů současného člověka, které i dnes považujeme za tak moderní. Srovnáme-li tento pohled se soudobými pohledy lidí žijící v jiných kulturách, je evidentní, jak jsme na tom byli dál. Na rozdíl od jiných částí světa lidi tehdy např. obecně věřili, že navzdory všem společenským nerovnostem jsou si všichni (před Bohem) rovni. Že tělesná práce není člověka nedůstojná. Že člověk by měl usilovat o zlepšování své situace, aktivně usilovat o svůj duchovní i materiální pokrok. Byl zde jistý respekt k lidské svobodě a právům, takže důležitou roli v dějinách mohly hrát i malé státy, jako třeba Holandsko – které by těžko přežilo v sousedství Číny či nějaké orientální despocie…

„ale jinak byla spolecnost materialisticka…“

Západní člověk už od antických dob i dříve byl založen spíše prakticky a ne tolik duchovně, jako Východ – např. lidé v Indii. To je naše silná i slabá stránka. Indie byla zase vždycky obrácena dovnitř a duchovní, což je fajn, ale taky to vedlo k velké materiální bídě. Indové též obecně zaujímají pesimistický pohled na život, což mi nepřijde zrovnac duchovně přínosné. Kdybychom otevřeli hranice mezi Indii a Západem a každý by si mohl zvolit, kde chce žít, kolik lidí ze Západu by se dobrovolně rozhodlo tam žít? – Možná pár intelektuálních duchovních nadšenců. Opačným směrem z Indie by se k nám ale přihnala taková vlna, že by nás to tu zavalilo. Ale takový už je pohled. Člověk si myslí, že u souseda je to vždycky lepší, a co je doma, toho si neváží…