Názor k článku Ruské vejce a české chlebíčky: co všechno se jedlo na Silvestra (a už jste na to radši zapomněli) od vevuna - Čočo? To je dnes takové to "krabicové". Existuje...

Čočo? To je dnes takové to "krabicové". Existuje to, ale běžní lidé to nekupují an nepijí. Čučo si kupovali lidé na dost nízké sociální úrovni. Stejně tak, jako dnes si někteří kupují to krabicové. Prostě, chtějí se za málo korun dostat do nějakého alkoholového opojení. Autor článku si čučo kupoval?
A co "se jedlo na Silvestra"? V mém dětství jsme měli na Silvestra k obědu polévku, vepřovou pečeni, zelí a knedlík. K večeři matka objednala v lahůdkářství obloženou mísu, vlastně dvě obložené mísy, protože nás bylo hodně. Žádné obložené chlebíčky ani jednohubky jsme doma nevyráběli. Ty "jednohubky", tedy rohlíky nakrájené na kolečka, pomazané nějakou pomazánkou, to si pamatuji až tak někdy v roce 1975. Já jsem byla svobodná až do roku 1978 a na Silvestra jsem jezdila na hory. Tam jsme si žádné chlebíčky ani jednohubky nedělali. Měli jsme chleba, sýr, uzené maso a klobásky. A nepili jsme žádné "čučo", ale víno z Jižní Moravy. Nejlépe bílé. Víte, každá doba má svoje. Netrpěla jsem hladem, ale nemohla jsem se přecpávat. Nebylo otylých dětí. Když jsem byla holka, tak otec mi říkal: jéžišmarjá jez, nebo řeknou, že se nedokážu postarat o děcka! Dnes se říká děckám: jéžišmarjá, nejez tolik, vždyť jsi už jak cent! - nebo tak nějak podobně.