Rybí maso brzdí dopady jedovatého kadmia

Reakci lidských jaterních buněk na jedovatou látku kadmium studovali vědci z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zjistili přitom, že buňky vykázaly vyšší procento přežití, pokud byly zároveň vystaveny také účinkům polynenasycených mastných kyselin, především kyselině eikosapentaenové a dokosahexaenovové.

Obě jsou nejsilněji zastoupeny v rybím mase a jejich protizánětlivé a antioxidační účinky jsou známé a běžně využívané například při léčbě srdečně cévních nebo autoimunitních onemocnění. Na úrovni základního výzkumu však nyní na fakultě rybářství prokázali jejich pozitivní vliv na stav buněk vystavených jednomu z nebezpečných těžkých kovů.

Paradoxy – ryby kadmium šíří a zároveň brzdí jeho dopady

„Kadmium se do prostředí dostává průmyslovou kontaminací a přijímáme ho například vodou,“ říká Pavla Linhartová, vedoucí výzkumu. „Zajímavé je, že rybí maso je v případě zamoření vod významným prostředníkem, kterým se kadmium dostává do lidského těla. V tom je určitý paradox – může tento jed do těla dostat, ale na druhou stranu nyní víme, že může také působit jako brzda dopadů vystavení organismu tomuto jedu,“ dodává.

V našem prostředí není sice přítomnost kadmia ve vodách a tedy ani rybách nijak výrazně zastoupena, například ale Japonsko se s tímto problémem potýká už déle než půl století. U obyvatel této země byl obsah tohoto těžkého kovu v krvi a tkáních dokonce nejvyšší na světě. Pravděpodobně za tím stojí souhra několika faktorů, například blízkost průmyslových a sídelních zón, hojný výskyt kovů v půdě a vysoký stupeň průmyslového rozvoje.

Zdroj: TZ Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity