Líhně na lososy se začaly objevovat již na konci 19. století. Vznikly především za účelem obohatit obchodní, sportovní a zájmový rybolov a snížit dopady výlovu volně žijících lososů a blokování migračních tras.
Lososi existují již miliony let a jsou důležitou součástí hospodářství a kultury v oblasti severozápadního Pacifiku. Vzhledem k tomu, že poptávka po nich stále roste, přibývá i líhní. V současné době přispívají líhně až 70 až 80 % k rybolovu v této oblasti.
Jsou však líhně skutečně tak ideálním řešením?
Klady i zápory rybích farem
Volně žijící populace lososa během několika posledních desetiletí výrazně poklesla, a to i navzdory existenci líhní – a možná také kvůli nim. Mnoho druhů lososů patří nyní v USA na seznam ohrožených zvířat. S touto skutečností se objevila potřeba a větší důraz na zachování původní volně žijící populace lososů, což představuje jedinečný potenciál právě pro líhně. Ale zároveň určitě i riziko.
Odborníci si kladou časté otázky, do jaké míry zvyšují nebo ohrožují jednotlivé programy líhní přežití volně žijících populací. A k tomu je zapotřebí další výzkum a bádání.
Na první pohled se rybí farmy mohou zdát jako dobrý nápad pro ochranu volně žijících populací mořských ryb. Chrání je před nadměrným rybolovem pro splnění nutričních potřeb stále se rozšiřující globální populace. Ve skutečnosti je však tento průmysl sužován mnoha problémy souvisejícími mj. s koncentrovanými krmivy, znečištěním, nemocemi a nižší výživovou hodnotou chovaných ryb. Začíná to být dokonce tak špatné, že média mluví o „velkovýrobnách mořských plodů“.
Masová akvakultura
- Průmyslový chov ryb, neboli akvakultura, je světově nejrychleji rostoucí forma výroby potravin.
- Téměř polovina světových mořských plodů nyní pochází z rybích farem, a očekává se další nárůst.
- Již v roce 2011, poprvé v novodobé historii, celosvětová produkce chovných ryb překonala produkci masa. Například v roce 2012 bylo vyrobeno 66 milionů tun ryb z farem ve srovnání s 63 miliony tun hovězího masa.
Z farmy do přírody
Pojem „farmed fish“, chovné ryby, se často objevuje v zahraničních médiích. Vznikl z důvodu rozlišení ryb žijících ve volné přírodě od ryb chovaných na farmách, tedy v líhních a sádkách. Nedávná studie Oregon State University dospěla k závěru, že „pstruzi, kteří jsou chováni v líhních, jsou tak geneticky postižení, že i v případě, že by přežili a množili se v přírodě, budou jejich potomci podstatně méně úspěšní při reprodukci.“
Na rozdíl od konvenčních líhní existují totiž různé doplňkové programy, které se snaží integrovat populace ryb z farem do volně žijících populací a zvýšit tak počet ryb ohrožených druhů, především lososů a pstruhů.Nicméně například výsledky studií publikované v magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences tyto programy částečně zpochybňují.
Nicméně Petr Galbreath, vědec z Columbia River Inter-Tribal Fish Commission zabývající se rybolovem, připomíná pozapomenutou historii a zdravý rozum: „Je důležité si uvědomit, že líhně jsou reakcí a důsledkem na klesající populaci lososa, nikoli její příčinou,“ říká. Nesmíme podle něj proto zapomenout, že „akvakultura“, ať už se jedná o líhně či rybí farmy, se objevila kvůli tomu, že to, co jsme v té době dělali pro rybí populaci, nefungovalo. Moderní řešení sice nemusí být dokonalá, ale jsou každopádně lepší, než pokračovat v lovu a chytat každého zbývajícího mořského tvora v oceánu. To je důležité mít na paměti vždy, když slyšíme něco o neduzích akvakultury.
Lahůdka? Nebo další problém?
Příroda neměla v úmyslu nacpat lososy do sádek a kádí, krmit je sójou, drůbežím trusem a hydrolyzovaným kuřecím peřím. V důsledku toho má lososí maso méně vitamínu D a více znečišťujících látek, včetně PCB, karcinogenů, bromovaných zpomalovačů hoření, a pesticidů, jako jsou dioxiny a DDT.
Nejvíce kontaminovaných ryb pochází většinou ze severní Evropy. Podle některých zdrojů můžete bezpečně, aniž byste se ohrozili zvýšením rizika rakoviny, sníst jen jednu takovou rybu za pět měsíců. Až tak špatné prý to je. Vědci také spojují DDT se vznikem diabetu a obezity, ale někteří odborníci na výživu věří, že výhody omega 3 mastných kyselin stále převažují nad zmíněnými riziky. Za zmínku stojí také mnoho antibiotik a pesticidů, jež jsou používány k léčbě těchto ryb. Čím víc budete jíst lososů z farem, tím více se dávkujete i těmito látkami a chemikáliemi.
Ne tolik omega-3, jak si myslíme
Pokud jsou pro vás ryby přirozenou součástí jídelníčku, je to jistě také pro jejich obsah prospěšných omega-3 mastných kyselin. Ale hladina těchto mastných kyselin může být u lososů z líhní snížena až o padesát procent v porovnání s volně žijícími lososy. Na vině je rostoucí množství obilí a luštěnin, například sóji, v krmivech.
Lososi ze sádek mají daleko více tuku než volně žijící lososi, ale obsahují mnohem méně zdravých omega-3 mastných kyselin a méně bílkovin.
Farmy nepřímo způsobují zánik některých druhů ryb
Mnoho chovaných ryb je krmeno geneticky modifikovanou kukuřicí a sójou, jiné druhy zase vyžadují stravu založenou na rybí bázi. Je ironií, že ryby, které jsou často kořistí jiných, jako ančovičky nebo sleď, jsou nyní loveny převážně jen za účelem uspokojení rostoucích krmných požadavků populace ryb z farem.
Nezisková skupina Oceana viní akvakultury za pokles populace velryb, delfínů, lachtanů, tučňáků, albatrosů a mnoho dalších druhů – viz Oceana Hungry Oceans. „Pěstování velkých ´rybích šelem´, jako jsou losos nebo tuňák, na farmách, paradoxně nesnižuje tlak na volně žijící ryby. Znamená totiž stálý přísun kořisti, která se chytá především do oleje a na jídlo. Neustálý růst průmyslu akvakultur vyžaduje stále více krmení, což představuje ohrožení pro drobné rybky. Na populace malých ryb je tak vyvíjen tlak, jelikož jejich populace nemohou nikdy uspokojit poptávku,“ uvádí.
Ryby cítí bolest a stres
- Výzkum oregonské univerzity ukázal, že, stejně jako ptáci a savci, i ryby cítí bolest a stres. Praktiky zvýšení populace ryb v extrémně stísněných podmínkách, a bolestivé způsoby zabíjení, jako je kuchání, hladovění nebo udušení, musí být proto považovány za nehumánní.
Z chovu se mohou šířit choroby na volně žijící ryby
Život ryb na chovných stanicích znamená, v kombinaci s jejich nepřirozenou dietou, i rychlé šíření nemocí. Protože ryby z farem jsou často drženy v kotcích v oceánu, mohou se patogeny šířit jako požár a kontaminovat jakoukoli volně žijící rybu.
Mořské vši nebo druhy korýšů, jejichž populace se na rybích farmách snadno rozrůstají, se staly významným problémem. Jsou viněny z klesajícího počtu divokých růžových lososů a dalších druhů ryb, jež jsou potravou pro medvědy, orly, kosatky aj.
Z rybích farem se do volné přírody šíří i jiné druhy smrtících virů, jež se nově objevují i u volně žijící populace. Je to například virus lososí leukémie. Napadá imunitní systém lososa, který tak zemře na něco jiného (přirovnejme si k viru HIV, který zabíjí pacienty s AIDS). Dále infekční virová chudokrevnost lososů (ISA), také známá jako lososí chřipka, nebo Piscine reovirus, který přivodí lososu infarkt a brání mu v plavání proti proudu.
Pro boj s nemocemi a parazity používají rybí farmy koncentrovaná antibiotika, pesticidy a další chemické látky. Jaký to má vliv na životní prostředí, se teprve učíme chápat, ale jistě to není vliv kladný. Chovy tak znečišťují životní prostředí a poškozují místní ekosystémy. Studie zjistila, že lék používaný k zabití mořské vši zabíjí i jiné mořské bezobratlé živočichy, může cestovat až půl míle a přetrvává ve vodě několik hodin (www.ncbi.nlm.nih.gov).
Kontaminace ryb vyvolává obavy
- Největším světovým producentem lososa je Norsko. Dr. Anne-Lise Birch Monsenová z univerzity v Bergenu upozorňuje na vážné obavy z vysoké úrovně kontaminujících látek u uměle chovaných lososů. Tyto nečistoty se nyní běžně objevují u volně žijících ryb, kde se toxické látky vážou na molekuly tuku. Když jsou ryby spolu s přidanými rybími oleji s vysokým obsahem tuku semlety v rybí moučku, tyto molekuly se s potravou dostanou do lidského organismu, kde se vážou na naše buňky (www.shetnews.co.uk).
- Rusko již v roce 2006 zakázalo norské lososy s tím, že obsahují nadměrné množství olova a kadmia (původem z krmiva).
Rybí výkaly ničí korálové útesy
Odpad z ryb a nespotřebované krmivo vpouštěné do vody generuje bakterie, které spotřebovávají kyslík, životně důležitý pro měkkýše a další malé žijící mořské tvory. Odpad z chovaných ryb podporuje růst řas, mění obsah kyslíku vody, což představuje riziko pro korálové útesy a další vodní organismy. Izraelská vláda zavřela dvě rybí farmy v Rudém moři poté, co se dozvěděla, že podporovaly růst řas, které škodily korálovým útesům.
Existují také případy úniku chovných ryb do volné přírody, a to až v počtu miliónů ryb ročně. Například „divoký“ severoatlantický losos, kterého si koupíte v obchodě, můlže být ve skutečnosti uprchlík z farmy, takže je obtížné zjistit, co jste opravdu jedli. Ryby, které utekly ze sádek, se zapojí mezi volně žijící ryby, a výzkum ukazuje, že hybridní ryby narozené z jejich míchání jsou méně životaschopné a umírají dříve než původní volně žijící lososi. Mohlo by tak dojít ke kontaminaci celého genofondu a ohrožení budoucnosti volně žijící rybí populace.
Murphyho zákon říká, že „čím víc se výroba zefektivňuje, tím víc potřebuje zdrojů“. To je přesně to, co se stalo s akvakulturou. Produkce ryb se stala efektivnější, ryby jsou proto snadněji dostupné a levnější, a tím se výrazně zvýšila poptávka po lososu, čímž jsou zase na rybí farmy kladeny zvýšené nároky.
Ukazuje se také, že výnosy nemohou kompenzovat náklady na ochranu životního prostředí. Akvakultury jsou považovány za ekologicky i ekonomicky nestabilní, a to zejména v porovnání s náklady na ochranu životního prostředí a ekonomické přínosy. Skryté náklady na životní prostředí v USA dosahují částky 700 milionů dolarů ročně, což je polovina hodnoty roční produkce farem.
Další použité zdroje:
www.fws.gov
www.mercola.com
www.mindbodygreen.com
ČLÁNKY DO MAILU