Děti je potřeba mít stále na očích, i když umí plavat. Co všechno by měly zvládat?

„Vodní prostředí je vždy extrémně rizikové a žádný dohled a dozor nejsou stoprocentní zárukou, že nemůže nastat katastrofa, ať už se jedná o veřejné koupaliště, či domácí bazén,“ řekl Martin Pavlík, ředitel Nemocnice Znojmo. 

Jeho dva zaměstnanci-lékaři na začátku července sami zachránili tonoucího chlapce, když se byli koupat na koupališti.

Chlapec přežil díky rychlé pomoci

„Viděl jsem, že v bazénu nějaký pán usilovně mává, tak jsem okamžitě běžel na místo a pomohl vytáhnout bezvládné tělo chlapce z bazénu,“ popisuje situaci praktický lékař Petr Kouřil. Ihned potom zahájil okamžitou resuscitaci, protože chlapec měl zástavu dechu i oběhu.

„Viděla jsem manžela, jak rychle na břehu jedná, a pochopila jsem, co se děje, tak jsem rychle plavala za ním,“ popisuje situaci Jana Kouřilová, rovněž lékařka znojemské nemocnice.  

„V té chvíli jsme měli jedinou vidinu, a to záchranu chlapce,“ doplnili oba manželé, kteří se zanedlouho také stanou rodiči. Oba dva poskytli chlapci účinnou srdeční masáž a dýchání ambuvakem.

Mezitím se k péči o chlapce přidala třetí lékařka z ortopedie Nemocnice Znojmo, která rovněž trávila volný čas na koupališti. U chlapce se podařilo obnovit srdeční oběh a spontánní dýchání. Jeho příběh tak skončil dobře, po pár dnech hospitalizace se vrátil v pořádku domů.

Hlavní je děti stále sledovat

Bohužel ale ne každá taková příhoda takto skončí. Co proti tomu můžeme udělat? V první řadě odborníci radí vštěpovat dětem zásady bezpečného pobytu u vody a také je nikdy nespouštět z očí.

„V první řadě je určitě bezpečnost, tzn. nepřeceňovat dovednosti dítěte a mít s sebou odpovídající pomůcky. U rybníků, lomů a přehrad toto platí dvojnásob. Na základě toho poté volit i vhodné aktivity a s dítětem ve vodě vždy být a nespouštět ho z očí. Ačkoliv dítě plavání na nějaké úrovni ovládá, vždy je třeba na něj dohlížet,“ upozorňuje plavecká instruktorka Barbora Kolečková z Plavecké školy Praha a Brno.

„Při pobytu u vody nebo u zahradního bazénu ve větší početní skupině by mělo být vždy jasně dané, kdo zrovna na děti dohlíží. Obecně nejhorší je počítat s tím, že když se zrovna nedívám já, tak se dívá někdo jiný,“ dodává.

Přečtěte si také:

V ČR se utopí více lidí než v některých přímořských státech. Na co si dát u vody pozor?

Tady je několik zásad, které by děti měly bezpečně ovládat, než s nimi vyrazíte k vodě.

1. pravidlo: Vím, jak bezpečně vlézt do bazénu i vylézt z něj

Dítě musí vědět, kde jsou schůdky nebo nízký okraj bazénu, musí také umět samo z bazénu vylézt. „To je naprostý základ. Nezapomeňte na toto pravidlo ani po příjezdu do prázdninového letoviska, až si půjdete s dětmi prohlédnout hotelový bazén. Ukažte si, kde se do něj bude nejlépe vlézat i vylézat, a s většími dětmi si ujasněte, odkud smějí skákat do vody,“ doporučuje Štěpánka Štrougalová z pražského plaveckého centra Juklík.

2. pravidlo: Umím si odpočinout na hladině

Každé dítě by mělo umět vyplavat na hladinu, lehnout si na záda do tzv. hvězdičky a v této poloze se udržet delší časový úsek.

3. pravidlo: Umím použít pomůcku

Jakmile začnou docházet síly, mělo by dítě umět použít záchrannou pomůcku, kterou mu například někdo hodí, a pak s ní doplavat ke břehu, nebo se za ni nechat přitáhnout. 

„Vyzkoušejte s dětmi, jak velkou pomoc představuje v podobné situaci i obyčejná PET lahev,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová. Stejně tak by se mělo umět nechat přitáhnout za ruku, kterou mu někdo podá.

„Pokud dítě ještě neovládá plavání bez pomůcek, je dobré využívat nadlehčovací pomůcky, které ale neomezují dítě v pohybu. Zpravidla se využívá plavecký pás a kolečka, která se dávají dětem na ruce. Ve chvíli, kdy má dítě na sobě nafukovací rukávy, tak je velmi nadlehčováno a ramena i krční páteř má v nepřirozené poloze, jednoduše řečeno dítě zapadne do ramen a je hodně pohybově omezeno. Pěnová kolečka, která se využívají jako alternativa, dětem dávají možnost volně pohybovat rukama a spolu s plaveckým pásem se dítě perfektně zvládne vypolohovat na vodu,“ doporučuje Kolečková.

Dalším důvodem, proč se nedoporučují nafukovací rukávky, ale ani kruh, je riziko, že pomůcka praskne, dítě pak zůstane ve vodě bez ničeho a může propadnout panice.

• 
• 
• 

Další 3 fotografie

4. pravidlo: Umím plavat v závěsu

Dítě by se mělo naučit chytit dospělého a v klidu se nechat vézt. Situaci můžete nacvičit tak, že budete plavat na břiše, dítě se vás chytne za ramena a nechá se vézt. Anebo můžete zkusit plavat i na zádech a vézt své dítě tak, že si hledíte do očí.

5. pravidlo: Neleknu se překážky ani jiných plavců

Ve vodě by se dítě nemělo vylekat, když se vedle něj najednou vynoří jiný plavec. Stejně tak by ho neměla překvapit ani žádná překážka, jako je třeba plovoucí větev. V klidu by ji mělo umět odstrčit, podplavat nebo obeplout. Trénujte tuto dovednost tak, že necháte dítě podplavávat třeba ponton nebo nafukovací matraci.

6. pravidlo: Zvládnu se ve vodě orientovat i poslepu

Mezi opravdu obtížné prvky patří pohyb ve vodě s vyřazením zraku. „Plavecké brýle jsou výborná pomůcka. Ale děti by se měly umět s radostí pohybovat ve vodě i pod vodou s brýlemi i bez nich. Je nutné trénovat různé plavecké dovednosti jak v brýlích, tak bez nich. A nezapomeňte – pokud se chcete s dítětem u vody cítit bezpečně, nesmí mu vadit voda ani v očích, ani v uších, ani v obličeji. Potápění a voda všude jsou nedílnou součástí pobytu u vody a bez této dovednosti se dítě rozhodně nedá považovat za plavce,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová.

7. pravidlo: Umím plavat i v oblečení

Stačí neopatrná chůze po hrázi rybníka a následuje nečekaný pád do vody, v oblečení i botách. Proto je určitě dobré vyzkoušet si podobnou situaci „nanečisto“. Děti navíc náramně baví, když se ocitnou ve vodě oblečené a obuté. Důležité ovšem je, že si zkusí s touto zátěží plavat. Kdyby v budoucnu k podobné situaci došlo, nebude to pro ně takový šok.

Co znamená, že dítě „umí plavat“?

Z odborného hlediska se uvádí, že za plavce se může považovat člověk, který bez problémů a bez velké únavy uplave souvisle 200 metrů a zvládne i pád do hlubší vody.

Přečtěte si také:

Zachránit tonoucího může i prázdná PET lahev, říká vodní záchranář

„U dětí vzhledem k jejich pohybovým schopnostem s takovouto vzdáleností počítat určitě nemůžeme. U dítěte je stěžejní, aby perfektně ovládalo základní plavecké dovednosti – plavecké dýchání, splývání na břiše i na zádech, zvládnutí skoků i pádů do vody a orientace pod hladinou. I přes to, že dítě tyto dovednosti ovládá, ale neplatí, že může do bazénu či jiného vodního prostředí bez dospělého dozoru,“ upozorňuje Barbora Kolečková.

Jak poznám tonoucího?

Ve filmech je to úplně zjevné. Tonoucí člověk ve vodě sebou mele, hází, vyskakuje nad hladinu, noří se pod ní, při tom křičí a mává rukama. Jenže ve skutečnosti je to úplně jinak. „Mnohdy je těžko rozeznatelné, že se daná osoba ve skutečnosti topí. V reálném případě může u tonoucí osoby stát v bezprostřední blízkosti jiná osoba a vůbec si toho nevšimnout. Až tak tiché tonutí může být,“ popisuje instruktorka Kolečková.

Aktivní tonoucí se podle ní střídavě vynořuje a zanořuje a snaží se načerpat co nejvíc vzduchu, jinak se téměř nehýbou. „Aktivita tonoucího rychle upadá vyčerpáním a tonoucí člověk může prakticky po chvilce jen zmizet pod vodou. V takovém případě je nejlepší hodit tonoucímu nějaký předmět, který plave a kterého se může chytit – kruh, desku či jinou pomůcku. Jsme-li v přírodě a nic takového nemáme k dispozici, postačí i prázdná pet lahev, větev, ke které uvážeme provaz/tričko/ručník a můžeme jej tonoucímu hodit a přitáhnout ho k sobě. Určitě ale k aktivnímu tonoucímu neplaveme do bezprostřední blízkosti a nesnažíme se ho chytit, ačkoliv to může být člověk zdánlivě menší a hubenější, tak sílu má takový člověk během tonutí obrovskou – však také bojuje o svůj život,“ upozorňuje.

Druhou variantou je tonoucí, který už jen bezvládně plave na hladině. Takový člověk už je v bezvědomí a je zapotřebí ho co nejrychleji dostat na břeh a zahájit první pomoc.

Jak tonoucího zachránit?

„První a hlavní zásada záchrany tonoucího, ale i jinak poraněné osoby, je především zajištění vlastní bezpečnosti. V první řadě je třeba se, i skrze krizovou situaci, zastavit, rozhlédnout se a vyhodnotit, že je pro mě skok do vody bezpečný, že sama dovedu uplavat danou vzdálenost a zvládnu tonoucího dotáhnout ke břehu. Pokud se na místě nacházíme sami, jako první voláme záchrannou službu, jejíž dispečer nás navede k dalším krokům. Pokud se na místě nachází více lidí, určujeme, kdo záchranku volá, a mezi tím můžeme tonoucího vytáhnout na břeh. Určitě se ale do vody nevrháme, pokud jsme sami a bez pomoci,“ zdůrazňuje Barbora Kolečková.

Po vytažení tonoucího z vody je potřeba zajistit u něj průchodnost dýchacích cest tím, že mu zakloníme hlavu, a v případě, že nedýchá, zahájit resuscitaci stlačováním hrudníku. V tom pokračujeme až do příjezdu záchranářů.