Bez urážky, ale toto je děsný článek-velmi depresívní a vše házející do jedné škatulky.. Každého nového lupenkáře akorát tak vyděsí a ty co ji nemají tak vlastně to samé. Realita je přitom často úplně jinde..
Mě je 30 let a z toho posledních 20 mám lupénku. Trvalo mi docela dlouho než jsem přišla na to, jak na ni. Párkrát jsem měla horší období, ale nutno říct, že vždy jen dočasné. Léčení lupénky podle klasické medicíny je úplně mimo a lékaři mi nikdy v tomto směru nepomohli, takže jsem hledala jinde. U kožního lékaře jsem nebyla přes 10 let a přesto (nebo právě proto?) mám kůži skoro bez známek lupénky. Svojí kůži ani nevěnuji žádný zvláštní čas navíc, ničím se nenatírám. Tudíž nehrozí ani žádné omezování partnerského vztahu, jak je líčeno v článku. Klíčem je vnitřní stav těla a doplnění chybějících látek. Když se vyřeší jádro pudla, není třeba řešit jestli můžu do bazénu, jestli mi někde něco nekouká, jestli letos budu moct nosit i něco jiného než jen dlouhé kalhoty a trička s dlouhým rukávem ;-) Takže lupenkáři, hlavu vzhůru-dá se to dělat i jinak a je to velmi jednoduché :-)