Ale samozrejme ze ma. Melancholie jako intenzivni pocit nedostatku byla jedna z pricin, ktera stala za vzepetim evropskeho intelektu behem osvicenstvi a romantismu.
Smutek se má k naší duši asi jako bolest k našemu tělu. Upozorňuje na nějakou poruchu, nedostatek, že něco není v pořádku... Užití povrchního optimismu jako léku proti smutku je podobné, jako bychom užili pilulku proti tělesné bolesti. Bolest sice zmizne, ale organismus se tím neuzdraví, pouze odstraní své signalizační zařízení, které bolest představuje. Namísto užívání takových laciných tišících prostředků, se máme snažit hlouběji dopátrat, co tyto stavy (tělesná bolest stejně jako smutek) vyvolává a léčit jejich příčinu.
Tímto článkem jsem nechtěl říct, že je pozitivní myšlení nebo optimismus něčím škodlivým, naopak, řekněme, v 80% situací značně prospívá. Ale např. deprese patří k těm zbývajícím 20% situací, kdy optimismus není na místě.
A to, že člověk v depresi vidí věci realističtějí, není nic nového pod sluncem. Hledal jsem teď Jobova slova, kde říká, že ho utrpení naučilo vidět věci bez přetvářky, ale nenašel jsem je...
Smutek je ale bohužel přirozený pocit a nic co je přirozené není špatné. Je to určitý obraný mechanismus a jako takový pomáhá léčit. Sem neslyšela že by po úmrtí blízké osoby člověku pomůže tři hodiny v zábavném parku. Dokonce nepomáhají ani přátelé a společenská hra (bohužel tuto zkušenost mám), naopak pomůže ticho, teplá vana a hodiny a hodiny smutku. Smutek tě očistí a posílí. Přirozený smutek je součástí života a proto má svůj účel. Chronický smutek, neboli deprese to už je stav kdy se v tom člověk plácá a to dobré není.
ČLÁNKY DO MAILU