Sádlo je v mnoha ohledech zdravější než máslo nebo rostlinný tuk

Výhrady byly spojené zejména s obezitou, vysokou hladinou cholesterolu a s tím souvisejícími kardiovaskulárními onemocněními. Nejenom domácnosti, ale i známí šéfkuchaři a proslulé restaurace se rozhodli sádlo přestat používat.

V poslední dekádě minulého století a na počátku nového milénia došlo k rehabilitaci tohoto tuku a sádlo se znovu stává populárním. Názor na něj přehodnotili i mnozí odborníci na zdravé stravování.

Sádlo – v kuchyni i v lékárničce

Naše babičky sádlo široce používaly v kuchyni. Stačí si vzpomenout na klasické smažené řízky. Neobešly se bez něj ani při přípravě zásmažky a uměly ho šikovně zapracovat třeba i do sladkého pečiva.

Sádlo však nacházelo využití i v domácí medicíně a kosmetice. Používalo se při léčbě nachlazení, pro podporu hojení jizev, jako prostředek ke zjemnění pleti a uplatnilo se i jako první pomoc na popáleniny. Doporučují ho i dnešní lékaři, například právě k péči o jizvy.

Oblíbené napříč světem

Nejenom v české kuchyni, ale i v dalších zemích hraje sádlo významnou roli. Ve Velké Británii je nenahraditelnou přísadou do koláčů i pudinků, ve skandinávských zemích je jednou z hlavních ingrediencí tradiční paštiky.

Ve Španělsku je oblíbené pro přípravu několika druhů různě kořeněných sádlových pomazánek, konzumovaných na toastovém chlebu, a v katalánské kuchyni se z něj vyrábí těsto na pečivo, známé jako coca.

Zejména na Baleárských ostrovech se bez sádla neobejde těsto na sladkou pochoutku zvanou ensaïmada. A tak by se dalo pokračovat, sádlo různých druhů má své místo i v asijské a americké kuchyni. U našich sousedů, v Rakousku, Německu, Polsku nebo na Slovensku, si rádi pochutnají na chlebu se sádlem a škvarcích. Tak jako u nás.

• 
• 
• 

Dalších 11 fotografií

Nejlepší je hřbetní sádlo

Není však sádlo jako sádlo. Liší se nejenom podle druhů zvířat, ze kterých je získáváno, ale také v závislosti na tom, ze které části jejich těl pochází, jako je tomu třeba u sádla vepřového.

U vepřového se totiž za nejkvalitnější považuje takzvané hřbetní sádlo, což je podkožní tuková tkáň, uložená kolem páteře. Kromě toho, že má výjimečnou chuť a vůni, lze ho také poměrně dlouho skladovat. Je nejlepší na vyškvaření i uzení a vyrábí se z něj kromě sádla také slanina či špek.

Na vnitřních stěnách tělních dutin se nachází plstní sádlo, kde chrání některé orgány. Je o něco méně kvalitní než hřbetní sádlo a po vyškvaření a vychlazení je jeho konzistence poměrně tuhá. Kromě toho postrádá typickou chuť a vůni. Používá se nejčastěji v teplé kuchyni.

Ostatní typy vepřového sádla už nejsou vhodné k samostatné konzumaci, ale je dobré se o nich aspoň rámcově zmínit. Střevní sádlo se nachází mezi střevy a vyznačuje se charakteristickým zápachem. Podobné je to i s lalokovým (umístěném na podbradku zvířete) nebo kruponovým (podkožním) sádlem.

Srovnání sádla a másla

A jak je to vlastně se sádlem a jeho „nebezpečností“? Srovnejme ho třeba s máslem. Jedna polévková lžíce másla obsahuje 7,5 gramu nasycených tuků, 3 gramy mononenasycených tuků a 0,05 gramu omega-3 mastných kyselin. Jedna polévková lžíce sádla naopak obsahuje 5 gramů nasycených tuků, 5,7 gramů mononenasycených tuků a 0,12 gramů omega-3 mastných kyselin.

„Na základě této analýzy můžeme tvrdit, že sádlo je zdravější volbou než máslo, protože víme, že mononenasycené tuky a omega-3 mastné kyseliny jsou považovány za obzvláště užitečné pro naše tělo a dobré pro naše srdce. Nasycený tuk je však pro nás mnohem méně užitečný a je z dlouhodobého hlediska potenciálně škodlivý,“ tvrdí známý kanadský dietolog Andy De Santis.

Zároveň však upozorňuje, že přes všechna pozitiva samozřejmě není nutné, abychom sádlo zařazovali do jídelníčku denně. Na tomto místě je vhodné si v krátkosti připomenout dělení tuků.

Sádlo si klidně můžete dopřát, tvrdí odborníci

Sádlo bylo démonizováno také proto, že bylo spojováno s rizikem zvýšení hladiny cholesterolu v krvi. Odborníci dnes už vědí, že věci nejsou zdaleka tak dramatické.

Hlavním problémem sádla je tak to, že má vysokou energetickou hodnotu a s tím je spojeno riziko rychlého přibývání na váze, zejména ve spojení s nedostatkem tělesné aktivity. V konečném důsledku je tak mnohem lepší zhodnotit celkový způsob stravování a životní styl, než se soustředit na vyhýbání se konkrétním potravinám.

„O sádle se nedá říct, že je jen dobré nebo jen špatné. Je dobré, když je součástí zdravé výživy, a špatné, pokud je součástí nezdravé stravy. A pokud máte dobrý způsob stravování, tedy s kombinací různých potravin, které mají přiměřeně nízký obsah cukrů a sacharidů, jíte dostatek ovoce a zeleniny a dbáte na rozmanitost tuků, nezapomínáte ani na pohyb, pak v přiměřené konzumaci sádla nevidím problém,“ říká neuroendokrinolog Thomas Sherman, profesor na americké Georgetown University.

Dopřát si tedy čas od času krajíc chleba se sádlem není nic, co by ohrožovalo zdraví. Stejně tak je sádlo vhodné ke smažení. Jeho výhodou je vysoká tepelná stabilita, díky které nevzniká při smažení tolik látek škodlivých lidskému organismu. Začíná se totiž přepalovat až při teplotách nad 180 °C. Neobsahuje ani škodlivé trans tuky, spojované s vyšším rizikem srdečních onemocnění, zato je bohaté na nenasycené mastné kyseliny, zejména na kyselinu olejovou nebo kyselinu linolovou. Navíc je bohatým zdrojem vitamínu D. Kromě toho jde o čistý přírodní produkt bez umělých přísad, jako jsou třeba aromata, barviva nebo konzervační látky.