Jsou sladké, české, otrháme jen ty hezké, co opravdu chceme, a cena je bezkonkurenční. K tomu procházka po čerstvém vzduchu a dobrý pocit z odvedené práce… Nejsme zdaleka sami, koho samosběr zlákal. Je totiž čím dál oblíbenější a ukazuje, že nám stále více záleží na tom, co a odkud jíme.
Samosběr jahod – základní informace
- Samosběr jahod startuje koncem května a vrcholí kolem půlky června.
- Aktuální informace sledujte vždy předem na webech nebo facebookových profilech pěstitelů – jahody mohou být dočasně vysbírané, stav se mění podle aktuálního počasí.
- Vyplatí se přinést si vlastní nádoby, jinak si je musíte na místě koupit – obvykle ale menší košíky nebo kyblíky stojí pár korun.
- Na některá místa se nesmí s malými dětmi.
- Pokud chcete co nejnižší cenu, můžete vyčkat na samotný konec sezóny – poslední týden jahod už ale bude méně a trvá delší dobu, než je nasbíráte.
- Letos se cena za kilo samosběru pohybuje cca od 40 do 50 korun podle místa.
- Informace o samosběru v celé republice najdete zde.
Půl století u Rubešů
Rodina Rubešova ze Stratova u Lysé nad Labem se jahodám věnuje už více než půl století a tři generace. Momentálně pět lidí a brigádníci pracují celý rok na tom, abychom pak za pár týdnů otrhali oblíbené letní ovoce.
Málokdo z nás laiků si umí představit, jak obrovský kus práce předchází tomu, že si dopřejeme misku jahod. Denodenní reakce na aktuální počasí, zakrývání speciálními plachtami a následné odkrývání, vytrhávání plevele, výměna sazenic. Ale i krádeže a další nepříjemnosti. Petr Rubeš a Zdeněk Jirásek, kteří nás celým jahodovým polem provedli a nechali nás samosběr vyzkoušet, to už občas chtěli vzdát, ale doba samosběru jahod naštěstí přeje a zájemců přibývá.
Galerie: Jak probíhá samosběr jahod
Co si nasbíráme, to si sníme
Není to jen cena, která nás na samosběru láká. Ale i ta je bezkonkurenční – za kilo jahod, které si natrháte, zaplatíte ve Stratově 45 korun. Ceny třeba na farmářských trzích jsou běžně kolem 130 korun.
„Nejde jen o cenu,“ říká Petr Rubeš. „Lidi se tu vyvětrají, děti mají zábavu. Navíc když koupíte košík jahod, často vypadají hezky, ale třetinu vyhodíte, protože nevíte, co je na dně. Tady máte jistotu – co si natrháte, to si zaplatíte.“
„Po revoluci jsme začínali tak, že jsme asi osmdesát procent jahod trhali my a prodávali trhovcům,“ vzpomíná Zdeněk Jirásek. „Postupně se to začalo otáčet přesně naopak, jak zájem o samosběr stoupal. A dnes nemáme co trhat a prodávat dál, protože lidi všechno vysbírají. Syn má na starost facebookové stránky a teď se mu denně ozývají další lidé, co u nás ještě nikdy nebyli a ptají se na cestu.“
Prosím jednu mističku. Tak si ji natrhejte
České jahody zkrátka vzbuzují náš zájem a v chuti oproti některým jiným je obrovský rozdíl. Především víkendy tu u samosběru probíhají tak, že je zapotřebí i dvacet lidí na obsluhu. Jeden reguluje příjezdy a odjezdy z parkoviště, další celý proces – kam jít, kde a jak trhat, pak přijde na řadu vážení a platba. Kdo ještě jahody sám trhat nezkoušel, je minimálně zvědavý. A dochází i k různým úsměvným situacím:
„Už jsme tu měli i paní ve vysokých podpatcích,“ vypravuje Petr Rubeš. „Zastavila u silnice a chtěla si jahody koupit. Tak jsme jí řekli, ať si je zkusí sama natrhat. Přišla pak z pole s kyblíkem a volala, jaká to byla nádhera.“
„Chlapi by tu brali i zlepšováky, třeba stánek s pivem,“ směje se Zdeněk Jirásek a dodává, že množství natrhaných jahod je u každého jiné. Lidé zblízka přijdou třeba denně pro kyblík čerstvých, někdo trhá i desítky kil. Míjíme paní, která rozváží do nedaleké Lysé nad Labem košíčky všem seniorům.
Zdeněk Jirásek se jahodám věnuje celý rok. A „tu svou“ si dá nejraději večer ve sklenici piva
Tohle bude váš řádek
Jsme na místě, úterý 26. května je tady ve Stratově první den samosběru – otevíralo se v šest ráno a už od půl tu bylo plné parkoviště. Přes den pak jezdí lidí méně a navečer se jahodové pole zase plní více.
Jdeme na to i s fotografem a mým třináctiletým synem. Trhat se dá do vlastních nádob, které se prázdné nejprve zváží, aby se pak odečetly. My vlastní nádoby nemáme a dostáváme plastové kyblíky. Jeden stojí deset korun a vejdou se do něj asi tři kila jahod. Zdeněk Jirásek nás od pokladny a váhy naviguje do jahodového pole. Projdeme asi tři sta metrů a ujímá se nás paní, která každému přidělí jeho řádek. Trhat máme zprava i zleva a jahody uštipovat i s krátkou stopkou. Díky tomu se pak při omývání nedostane hlína dovnitř jahody, stopka ji ochrání.
„Nejlepší je být tu už od rána,“ volá na nás pán, který měl prý za krátkou chvíli v bedýnce šest kilo červených plodů.
Tříkilový kyblík se dá natrhat už za dvacet minut
Práce šlechtí
V řádku se dá sedět v podřepu a sunout se pomalu během otrhávání dopředu. Nebo se ohýbat, ale z toho trochu bolí záda. Překvapuje nás, jak hezky jde práce od ruky – i když není ještě plná sezóna a jahody tak vybíráme a nedají se ještě trhat všechny, je tříkilový kyblík plný do dvaceti minut.
Kousek od nás jsou třeba celé rodiny s malými dětmi a hodně seniorů. Krásně strávený čas na čerstvém vzduchu, milá atmosféra, focení malého zajíce v jahodovém poli. Pro zdejší už hezká tradice, jezdí sem každý rok v několikatýdenní sezóně i několikrát. Pro lidi z města určitě vítaná změna prostředí a trochu fyzické práce, která mnohým z nás chybí. Baví nás to tak, že z původní zkoušky, jak dlouho práce trvá, bereme ještě další dva kyblíky a i ty jsou za chvíli plné. I babičky budou mít radost.
Čerstvé i do mrazáku
Voňavé čerstvé jahody je samozřejmě nejlepší sníst jen tak – neodoláme už na poli a ochutnáváme i s troškou hlíny. Podle Zdeňka Jiráska by se měly do dvou dnů zpracovat. Poptáváme se kolem a většina ze sbírajících má stejné záměry jako my – podělí rodinné příslušníky nebo sousedy.
„Jahody se mohou jen zpracovat mačkadlem na brambory a s cukrem zamrazit,“ doporučuje Zdeněk Jirásek a starší paní vedle v řádku nám vypravuje, jak vnoučata tuhle pochoutku milují a přijíždějí už se slovy: „Babi, máš jahody?!“
Na knedlíky je prý nejlepší zamrazit jahody vcelku, ale těsto dělat vždy čerstvé, to z mrazáku „není ono“.
Kdo jich natrhá více nebo přijde několikrát, dělá marmeládu, jahodová je skvělá. Uvažujeme váhavě i nad bublaninou, pro tu se možná jahody nehodí… Ale paní vedle nás ujistí, že z jahod je bublanina ta úplně nejlepší.
Odnášíme kyblíky, Rubešovi nám naši otrhanou úrodu zváží a zaplatíme. Už za hodinu práce tu můžeme mít hromadu jahod pro sebe i rodinu, ve dvou jsme za tu dobu natrhali dvanáct kilo červených plodů. Asi tu nejsme naposledy. Sezóna samosběru právě začíná a nenašli jsme na něm jedinou vadu. Zhruba do půlky června ji můžete vyzkoušet všichni.
„A víte, kdy mám jahodu nejradši?,“ usmívá se Zdeněk Jirásek. „Když si otevřu večer pivo a dám si ji do sklenice.“
GALERIE: Kdy co roste – české ovoce a zelenina
ČLÁNKY DO MAILU