Politici napříč všemi stranami se předhánějí v deklaracích o potřebě podporovat malé a střední podnikání nebo zvyšovat dostupnost českých potravin s tuzemským původem surovin. Realita je však často zcela opačná.
Většina spotřebitelské veřejnosti se přitom o plíživé, ale stále rostoucí diskriminaci drobných a středních zemědělců, výrobců potravin a malých prodejců nedozví. Houšť přijímaných zákonů a vyhlášek se totiž spotřebitelů obvykle netýká, stejně tak jako opatření přijímaná četnými politiky na místní úrovni, která mají negativní dopad pouze na spotřebitele v příslušné lokalitě.
Z jednotlivých lokálních kamínků se ale postupně skládá finální mozaika ústící do trendu, který jsem již před časem avizoval: Na dobrém jménu farmářských trhů stále více parazitují ti, kteří z nich chtějí pro sebe nebo pro své kamarády vytlouct ekonomický, nebo ještě spíše politický kapitál.
„Farmářský trh“ McDonaldu je v této společnosti spíše kuriozitou a bizarním pokusem přiživit na popularitě lokálních potravin i nadnárodní fastfood.
Úspěšné trhy? Přece jim to nenecháme
K dokonalosti tento trend dotáhla radnice Prahy 3, které se po několika neúspěšných pokusech podařilo konečně vystrnadit z náměstí Jiřího z Poděbrad spolek Archetyp. Ten v této lokalitě inicioval a provozoval Farmářské tržiště Jiřák a dovedl ho do podoby možná nejlépe fungujícího farmářského trhu v ČR.
V minimálně sporném, spíše však zmanipulovaném výběrovém řízení pak vybrala radnice tak nevěrohodného nového provozovatele trhů na Jiřáku, že se proti rozhodnutí radních postavila prostřednictvím petice dotčená veřejnost.
Za těchto okolností, a především na základě „selského rozumu“, by zřejmě mělo být logické vypsání nového tendru. A do doby jeho výsledku prodloužit dodatkem smlouvu s dosavadním provozovatelem (Archetyp), aby nebyla přerušena kontinuita existence zavedených trhů v této lokalitě. Radnice však zvolila originální, vpravdě socialistické řešení: Trhy na Jiřáku bude provozovat sama.
Galerie: Farmářské tržiště Jiřák
To všechno už tu bylo. Bohužel
Bohužel to není první případ tohoto typu v Praze. Již v roce 2012 se k provozování farmářských trhů na Kubánském náměstí rozhodla pro změnu městská část Praha 10. (Předtím farmářské tržiště Na Kubáni úspěšně provozoval rovněž spolek Archetyp.) Stávajícím výsledkem je zásadní pokles na trzích nabízeného zboží od našich zemědělců a selských potravin, ale také ekonomické ztráty. Ty musí Praha 10 dotovat ze svého, respektive z peněz daňových poplatníků.
Ještě jinak na to šli na Praze 5 – tamní místostarosta provozuje prodejní stánky (nejen ve „své“ lokalitě) rovnou na vlastní triko, respektive přes jím vlastněnou firmu, a za tuzemskou produkci (zdokumentováno je to na prodeji jahod) vydává polské a německé potraviny.
A na rozdíl od Prahy 3, která za pořádání trhů od Archetypu kasíruje, Praha 5 provozovateli naopak ještě loni jako poslední v Praze platila. (Podle Heleny Šmídové, tiskové mluvčí MČ Praha 5, tento stav již neplatí: „Současné radnici se cca před půl rokem podařilo tento nesmyslný bod smlouvy, historicky dojednané před x lety, změnit. Nyní tedy městská část neplatí, ale naopak inkasuje,“ uvádí.) Tedy: zatímco na nejvyšší úrovni řeší politici teatrálně střet zájmů Andreje Babiše, na lokální úrovni jim střet zájmů nevadí, navíc spoléhají na to, že je není tolik vidět.
Financováním farmářských trhů hlavním městem se svého času zabývala i Transparency International: Jak Praha financuje farmářské trhy? Někde stojí málo – a jinde moc. Pražskému byznysu s farmáři se věnuje organizace Kverulant.org.
Zneužité trhy
Všechny popisované aktivity radních mají přitom několik společných jmenovatelů:
Jednak je to zneužití jimi nevybudovaného dobrého jména farmářských trhů ve prospěch firem, které nejsou ani náhodou představiteli skutečných sedláků, farmářů či zemědělců a nenabízejí ani skutečně domácí čerstvou zemědělskou surovinu a potravinu.
Dalším společným jmenovatelem je pak cílené omezování malého a středního podnikání v naší zemi.
A do třetice se s politickou podporou otevírá prostor pro byznys pro nepůvodní a nekvalitní, byť často dobře prodejné šunty, čímž se programově podporuje pokles vkusu a naplňuje se ona často zmiňovaná „popelnice Evropy“ nabídkou zboží, které by mělo spíše naplňovat regály bazarů a second handů.
ČLÁNKY DO MAILU