Slovo vytvořil a coby diagnózu začal používat významný psychiatr Eugen Bleuler na počátku druhého desetiletí minulého století. Zřejmě chtěl zjemnit do té doby obvyklé označení „dementia praecox“. Do češtiny jej lze otrocky přeložit jako předčasné zhloupnutí. Přesněji: Demence je závažná mozková choroba vyvolaná degenerativními změnami v mozkové tkáni.
Diagnóza rozštěpená mysl
Název diagnózy schizofrenie je vytvořený z řeckých slov schizein (rozpoltit) a fren (původně bránice, později mysl). Česky – rozštěp mysli. To shrnuje kombinaci narušení souhry složek osobnosti nemocného, dezintegraci v jeho myšlení, prožívání a emocích i v sociálních vztazích. „Všechno je jinak a nesprávně.“ Řeč může ztrácet komunikativní hodnoty. Paul Bleuler velmi moderně hovořil o skupině schizofrenií. Dodnes je ovšem běžné hovořit o nemoci v jednotném čísle.
Pro schizofrenika je „postel trůnem, cítí se Džordánem Brunem“. Může být naopak i zcela apatický. Může prožívat tzv. remisi, tj. období bez příznaků choroby. Je také možné, že působí jako zdravý člověk. Velmi přesvědčivě hovoří o ohrožení a rozvíjí tzv. konspirační teorie. Ještě ke všemu platí výrok Woodyho Allena: „To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou.“
Schizofrenii provázejí bludy a halucinace
Přijatelná definice zní: Schizofrenie (schizofrenní poruchy) je či jsou psychózou (nejzávažnějším typem duševní poruchy). Charakteristické bývá postižení nejvyšších integračních funkcí mozku.
Velmi zjednodušeně lze uvažovat o zahlcení mozku informacemi s neschopností oddělit ty důležité od nedůležitých. Systém, který si nemocný pod touto „palbou“ vytvoří, je nepředvídatelný, nelogický, bizardní. Narušení osobnosti je doprovázeno změnou myšlení, mnohdy pocitem ovlivňování cizími silami. Objevují se bludy – nevývratná mylná přesvědčení. Dále halucinace – klamné vjemy různými smysly, bez reálného podnětu, ale nemocným považované za realitu.
Nemocný může mít pocit, že mu někdo krade myšlenky, vyzrazuje jeho niterní tajemství, bere mu sílu k životu. Afektivita může být jak oploštělá, tak explozivní. Vždy bez vztahu k tomu, co se opravdu děje. Vůle může být narušena. Jako by nebyl subjektivní důvod pro angažování v „nepochopitelném“ světě tzv. normálních lidí. Okolí to chápe jako lenost, apatii, negativismus, vyhraněný autismus. (Posledně uvedený termín vymyslel a poprvé použil již zmíněný psychiatr Eugen Bleuler v roce 1911, podle řeckého slova pro „sám, já“. Popsal jím obtíže schizofreniků při komunikaci s druhými lidmi. V moderním slova smyslu začal být autismus chápán až o třicet let později se zdůrazněním nedostatku zájmu o druhé.)
Mezi další charakteristické projevy patří mj. strnulost a ztuhlost, při níž postižený minimálně odpovídá na zevní podněty (stupor). Pacient je přesvědčený o svém zdraví. Odborně řečeno mu chybí vhled či náhled choroby.
Příčiny nemoci
Jisté jsou biochemické změny v mozku. Mohou tam být i anatomické změny. Vliv mívá i dědičnost. Hodláte-li experimentovat s drogami, pravděpodobnost tohoto onemocnění zvyšujete. Marihuana například patří přinejmenším mezi tzv. spouštěče schizofrenie.
Škola z Palo Alto (USA) přinesla další pohled. Zejména u dětí se může na vzniku schizofrenního onemocnění podílet tzv. dvojná vazba. To je podávání vzájemně se vylučujících informací naráz. Namátkou pohlazení zakončím bolestivým vytržením chomáče vlasů. Říkám věci ve smyslu: „Pojď ode mne blíž!“ Eventuálně oslovím malého nešťastníka „miláčku“ a zahrozím mu pěstí.
Poslední kapkou před vznikem onemocnění bývají zátěže spojené s životními událostmi, jež vyvolávají stres. Jak známo každá – i kladná – změna může působit jako stresor.
Továrna na blázny?
Kritici pojmu schizofrenie tvrdí, že jde jen o „nálepku“, o krabičku na rozličné příznaky. Psychiatr Karl Menninger právě před šedesáti lety publikoval názor o dehonestujícím obsahu pojmu, o jeho „antiterapeutické stigmatizaci“. Tj. o tom, že diagnóza má pachuť neléčitelnosti a nevyléčitelnosti.
Podobně usuzovali lékaři hlásící se k antipsychiatrickým směrům. Výmluvné jsou názvy jejich knih, namátkou: Mýtus duševní nemoci, Továrna na blázny, Ideologie a šílenství. Problém vidí ve finančních zájmech výrobců léků, pohodlnosti společnosti chápat odlišnosti.
Schizofrenie je především reakcí na stresovou situaci – tzv. psychologické zhroucení. Dle tohoto pojetí zkušenost získaná během změněného prožívání vede k osobnostnímu růstu. Léky tento proces naruší. Psychofarmaky se léčí i stavy mající somatické příčiny. Zní to libě. Leč důsledkem v USA nebylo jen narušení „Přeletu nad kukaččím hnízdem“ (oscarový film z roku 1975 popisující poměry v psychiatrických zařízeních a léčbu duševních poruch), ale i stovky, snad i tisíce nešťastníků. Jejich „osobnostní rozvoj“ vedl k zneužívání, kriminalizaci, extrémní chudobě a mnohdy i k smrti bez pomoci.
V dobré společnosti
Někteří naslouchali svým vnitřním hlasům a naplňovali jejich příkazy, jiní podléhali halucinacím. Všichni žili ve vlastním světě, jenž nebývá vždy slučitelný se světem ostatních. Namátkou: hrdinka a mučednice Jana z Arku, fyzik a matematik Isaac Newton, malíř Vincent van Gogh, spisovatelé Ernest Hemingway, Ezra Pound, Jack Kerouac, básník Ivan Blatný, herec Klaus Kinski, nositel Nobelovy ceny za ekonomii John Nash… Dlouhý by byl seznam politiků a státníků, leč uvádět jej nelze. Stěží by pak obstál titulek tohoto odstavce.
Kresba jako zrcadlo
V odborné literatuře jsou popsány tři základní typy kreseb lidské postavy u schizofreniků.
První skupinu tvoří kostlivci či jiné zrůdy, tenké, pokroucené končetiny, nápadně vyznačené klouby.
Druhá skupina předkládá masivní mužskou figuru à la Golem. Ženská postava nemá charakteristické znaky ženství, výrazné jsou často prodloužené končetiny. To je interpretováno jako touha po mateřské ochraně. U paranoidní schizofrenie jsou typické zdůrazněné, pečlivě prokreslené, „sledující“ oči.
Do třetice – „slepý mládenec“ – slabé linie kresby, strnulý postoj, oči bez zřítelnic. Ženská postava menší, jen nejasná skica.
Kresby se liší i dle typu schizofrenního onemocnění.
Některé obrazy i umělecky neškolených nemocných mají vysokou úroveň. Obvykle působí spíše jen děsivě. Daleko častější jsou kresby obsahově chudé. Postavy jsou jakoby strnulé, tělové schéma je narušené, postava má nevyvážené proporce.
Schizofrenie v rodinné poradně
Léčba do poradny nepatří. Je doménou psychiatra ve spolupráci s klinickým psychologem. V poradně se dosti často objeví nešťastní rodiče nemocného, který se léčí jen nepořádně a občas. V některých obdobích je jeho chování zcela nepřijatelné, převážně agresivní. Střet lidských práv schizofrenika a lidských práv jeho blízkých mnohdy končí modřinami a stěží snesitelným stresem. U oněch zdravých zcela jistě.
ČLÁNKY DO MAILU