Schizofrenii není třeba vnímat jen jako duševní onemocnění, ale také jako nemoc neurologickou, protože za ní stojí změny v mozku. Poznamenávají přenos informací a propisují se i do jeho bílé hmoty, velikosti komor či objemu kúry.
Změny jsou po určité době nevratné a platí, že čím víc schizofrenie mozek poškodí, tím nižší šance je, že se pacient bude moci vrátit do běžného života a samostatně fungovat. Aby člověk se schizofrenií mohldál studovat, pracovat nebo třeba žít partnerským životem, je klíčové zahájit léčbu včas. Což v případě této nemoci znamená nejpozději po propuknutí psychózy.
V časném stádiu nemoci hrajeme, a to bez nadsázky, o celý další život pacienta, proto je nutné právě do něj přesunout těžiště zdravotní péče,
upozorňuje Filip Španiel, vedoucí Centra výzkumu prvních epizod vážných duševních onemocnění (SMI) v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ).
Jak se ohlašuje schizofrenie
Psychóza je fáze onemocnění, která se projevuje zejména bludy, proto ji nelze přehlédnout. Podle psychiatra se nevyhýbá žádnému pacientovi a přichází po takzvané prodromální fázi, kdy se onemocnění již ohlašuje, ovšem na rozdíl od psychózy méně viditelnými signály. I ty ovšem z člověka postupně dělají v očích okolí podivína.
Fáze onemocnění
Onemocnění nejčastěji postihuje mladé lidi mezi 18 až 25 lety věku. Je spojováno zejména s bludy a halucinacemi, vědět o sobě dává ale ještě před jejich příchodem. Nejprve přichází tzv. prodromální fáze. Nemocný člověk se postupně začíná stahovat do sebe, působí dojmem, že jej něco velmi trápí, a začíná mít potíže jako sociální bytost. „Objevují se problémy se spánkem a selhávání v profesi či ve studiu,“ popsal již dříve pro Vitalia.cz Filip Španiel.
Rok nebo i dva roky poté přichází další fáze – psychóza. Tu provází halucinace a bludy, jež jí dominují. Kromě nich je patrná i celá škála dalších změn. Jde např. o poruchy chování nebo emotivity. Typické je, že nemocný začne popisovat, že je pronásledovaný, že se kolem něj něco děje, jsou na něj strojeny úklady a vidí náznaky toho v televizi, rozhlase, vidí se na billboardech, nápisech na zdech, začne slyšet hlasy, které rozmlouvají k němu či mezi sebou,
popisuje Filip Španiel. Zároveň dělá různá opatření, třeba si doma buduje barikády, uzavírá se do sebe – opustí přátele, koníčky, selhává ve škole, drží se doma, zamyká se v pokoji, téměř nevychází a není s ostatními schopen komunikovat. Je neustále ve stresu, pocitu ohrožení a bezradnosti, působí plaše a týraně,
podotýká lékař.
Klíčový je první půlrok
Nejpozději ve chvíli, kdy se schizofrenie projeví psychózou, začíná pacientovi běžet čas, v němž se hraje o to, jak moc bude mít poškozený mozek.
Data dosud léčených pacientů, která 15 let shromažďuje NUDZ ve spolupráci s Institutem klinické a experimentální medicíny, ukázala, že naprosto klíčovým obdobím v léčbě je první půlrok po nástupu psychózy. To je období, kdy lze změny zvrátit a pacientovi výrazně zvýšit naději na běžný život. Později už na tom, zda je léčba nasazena za týden, nebo za měsíc, z hlediska poškození mozku tolik nezáleží.
Nemoc má přitom tak dynamický vývoj, že roli hraje každý týden, kdy pacient není léčen. Pokud zkrátíme dobu neléčené psychózy, předejdeme rozvoji nejhorších negativních příznaků nemoci,
potvrzuje Filip Španiel.
Soubor dat NUDZ, bohužel, ukazuje, že k léčbě se nemocní dostávají v průměru až po čtyřech měsících. Tento interval potřebujeme zkrátit, protože strukturální změny v mozku se po takové době zakoření tak hluboce, že už je nelze vzít zpátky, a důsledkem pak jsou negativní příznaky nemoci,
podotýká Filip Španiel.
Potýkal se někdo u vás v rodině se schizofrenií?
Přesvědčení, že se kolem nemocného člověka děje nějaké spiknutí, je podle odborníka nejspíše univerzální reakcí mozku na změny v procesu přenosu informací. Mozek tyto změny promítne do pocitu ohrožení, který vtiskne věcem kolem,
dodává vedoucí výzkumného centra. Proč ke změnám v mozku dochází, to zatím není jasné, ale existuje předpoklad, že mohou souviset se zánětlivou reakcí organismu. Zánět u pacientů se schizofrenií potvrdily rozbory krve. Zánět nežádoucí změny v mozku urychluje a je zřejmě tím, co dělá délku neléčené psychózy toxickou,
podotýká psychiatr.
Lze léčit tak, aby psychóza nenastala?
Schizofrenie patří k léčitelným nemocem. Konkrétně antipsychotiky, jež mají většinou podobu jednou denně užívaných tablet. Někdy může jít o jednou měsíčně aplikovanou injekci. Na trhu je více než deset preparátů. Léky hradí zdravotní pojišťovny a část z nich dokáží předepsat i praktičtí lékaři.
Včasné nasazení antipsychotik dokáže poškozování mozku zastavit. Je to nejspíše jejich protizánětlivým účinkem. Pacient pak může žít, aniž by se mu psychóza vracela.
Otázkou je, zda by včas nasazené léky dokázaly zabránit i samotnému nástupu bludů. Podle Filipa Španiela teoreticky ano, v praxi je to ale nyní téměř nemožné zajistit. Systém péče by se totiž musel změnit tak, aby mezi lidmi s podivínským chováním našel pětinu těch, u kterých změny způsobuje skutečně ohlašující se schizofrenie. Zní to jednoduše, provedení ale vyžaduje mimo jiné zavedení celoplošného screeningu, který není ani jednoduchý, ani levný a vyžaduje i plošnou informační kampaň.
Cíleně vyhledávat lidi ohrožené schizofrenií je v tuto chvíli jako natírání zábradlí na potápějícím se Titaniku. My teď potřebujeme více – zacpat díru, kterou nám teče do lodi. Což v tomto případě znamená zkrátit dobu neléčené psychózy tam, kde už se tato fáze projevila,
popisuje Filip Španiel.
Pomohly by terénní týmy
Rodiny a blízcí těch, kteří onemocní schizofrenií, jsou v nelehké situaci. Musí se vyrovnat s náhlým příchodem závažného onemocnění, kdy pacient může ublížit sám sobě, méně často svému okolí. K tomu musí řešit, jak dostat k lékaři někoho, kdo se léčit nechce, nemoc si nepřipouští a nespolupracuje, a to v časech, kdy sehnat psychiatra začíná být problémem i u dospělých pacientů.
Lékařem, ke kterému je nutné nemocného dopravit, nemusí být jen psychiatr. Může to být i praktický lékař, protože i praktici mohou některá antipsychotika předepisovat. Teoreticky by pomoci mohli i neurologové, v praxi ale schizofrenii neléčí, byť podle Filipa Španiela by jejich zapojení do péče mělo význam a pro pacienty i přínos.
Namístě je také přivolání záchranné služby a odjezd do nemocnice. Kdybychom si způsobili rozsáhlejší krvácivé zranění, také bychom s přivoláním pomoci neotáleli, se schizofrenií to je stejné. Nemocný potřebuje neodkladně péči,
dodává lékař.
Podle Filipa Španiela jsou ovšem na to dostat nemocného k léčbě zatím rodiny samy, žádní terénní pracovníci, kteří by si s pacientem promluvili a k léčbě ho přesvědčili, zatím neexistují, byť by přínos měli. Měli bychom se zamyslet nad tím, zda by v systému zdravotnictví měly existovat třeba nějaké terénní, regionální programy, které by zajistily, že by někdo mohl za pacientem přijet domů, zkontaktovat se s ním a pomohl mu dostat se k léčbě rychleji. Kdyby taková možnost byla, dokážeme vylepšit osudy stovek, a možná i tisíců lidí. Stálo by za to se o to pokusit,
přemítá Filip Španiel o tom, co by zásadním způsobem pacientům mohlo pomoc.
Přinejmenším jedna univerzální rada ale platí: Udělejte cokoliv, aby se nemocnému co nejrychleji dostalo lékařské péče, protože u schizofrenie není na co čekat. Bludy ani halucinace samy neodezní. Naopak otvírají cestu k nezvratným změnám mozku.
Odborná spolupráce
MUDr. Filip Španiel, Ph.D.
Psychiatr, vedoucí Centra výzkumu prvních epizod SMI (tj. vážných duševních onemocnění) Národního ústavu duševního zdraví a vyučující na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. K jeho specializaci patří léčba psychóz, při své práci se zaměřuje především na využití zobrazovacích metod v psychiatrii. Je autorem programu Itareps, jenž prostřednictví mobilního telefonu pacienta dokáže odhalit riziko relapsu schizofrenie.
ČLÁNKY DO MAILU