Schizofrenie bývá řazena mezi závažné duševní nemoci, jejíž doprovodem jsou nepřehlédnutelné projevy. Člověk v akutní fázi nemoci, nazývané psychóza, ztrácí kontakt s realitou a má narušené vnímání svého vnitřního světa i okolí.
Co se dozvíte v článku
Projevuje se to mimo jiné pocity, že nemyslí a nejedná on sám, že jej někdo jiný řídí na dálku, vkládá do něj myšlenky nebo jeho myšlenky naopak vysává. Dává mu nějaké instrukce. Může slyšet hlasy, které neexistují, prožívat halucinace. Pro pacienta jde o trýznivou, nepřenositelnou zkušenost.
V Česku postihuje schizofrenie zhruba 100 tisíc lidí, přičemž většina z nich onemocní v mladé dospělosti a nemoc u nich vede k invaliditě.
Schizofrenie nevzniká výchovou
Lékař Filip Španiel, který toto onemocnění zkoumá již více než 25 let, ale překvapuje. Schizofrenii vidí jinak než jako psychiatrickou diagnózu. „Nejlepší je vnímat ji jako onemocnění mozku, které lze přirovnat k jiným neurologickým nemocem. Jen její příčiny a charakter je jiný,“ říká psychiatr, jenž působí jako výzkumný pracovník v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ).
Vede jej k tomu i zkušenost s celou řadou mýtů a omylů, které kolem schizofrenie panují. „Třeba představa, že může vzniknout výchovou, stresem nebo že ji může odstartovat porucha v psychice člověka. Tak to není a my musíme rodičům i pacientům opakovaně vysvětlovat, že za nic nemohou, protože si tuto nemoc nemohli přivodit. Na místě proto nejsou pocity viny, které se dokáží promítnout do chodu a atmosféry celé rodiny,“ říká lékař.
Schizofrenik není vrah
Veřejností bývá schizofrenie vnímána jako závažná diagnóza opředená tajemstvím a mýty, neboť často o ní je slyšet jen v případě, kdy pacient pod vlivem bludů zavraždí někoho jiného. „Je to zlovolná mediální zkratka a předsudek. Pacienti se schizofrenií se rozhodně na trestné činnosti nepodílejí více než běžná populace,“ říká Filip Španiel s tím, že jeho zkušenost s nemocnými je zcela jiná. „Mnohem vyšší riziko je, že nemocný ublíží sám sobě než někomu jinému, protože schizofrenie se pojí se sebevražedností,“ podotýká lékař. „Obsah bludu bývá motivován často přesně opačně. Lidé, kteří bludy prožívají, mají pocit, že na jejich bedrech stojí osud celého světa. Proto musí udělat něco, nebo se něčeho zříci, aby zachránili celý svět,“ dodává.
Připouští ale, že na schizofrenii existuje něco, co ji přece jen odlišuje, je bariérou pro její pochopení a přispívá ke stigmatizaci nemocných. A totiž to, že pod jednou diagnózou se skrývá de facto více nemocí. Právě to z ní dělá chorobu složitou na uchopení, zkoumání a poznávání. „Schizofrenie je heterogenní skupina onemocnění, která mají pravděpodobně různé příčiny a ty se slévají do jednotného obrazu,“ popisuje Filip Španiel.
Co onemocnění udělá s mozkem pacienta
NUDZ ve spolupráci s Institutem klinické a experimentální medicíny (IKEM) vede již 13 let výzkum, jehož středobodem je právě schizofrenie. Konkrétně vnímání vlastního já u nemocných. Součástí studie je série vyšetření včetně vyšetření mozku zobrazovacími metodami. První z nich pacient podstoupí ihned, jakmile jsou u něj projevy nemoci zachyceny. „Používáme magnetickou rezonanci, protože ta nám o mozku řekne víc než CT, tedy počítačová tomografie. S pomocí magnetické rezonance můžeme vidět třeba to, jak jsou propojeny jeho jednotlivé oblasti, jak jsou aktivní, když něco řešíte. Můžeme sledovat případné narušení bílé hmoty nebo měřit některé chemické látky, aniž bychom museli pacientovi odebírat vzorky,“ vyjmenovává výhody vyšetření Filip Španiel.
Studií dosud prošlo 500 pacientů a stále pokračuje. Výsledky vyšetření dosud potvrdily to, že u zhruba dvou třetin pacientů nemoc způsobuje „masivní přestavbu mozku“.
Potýkal se někdo u vás v rodině se schizofrenií?
Ta spočívá ve změnách bílé hmoty, změnách objemu mozkové kůry či velikosti komor. Už dříve odborníci popsali případy, kdy u pacientů došlo ke ztenčení (atrofizaci) mozkové kůry a zároveň zvětšení mozkových komor. Novým zjištěním českých lékařů a vědců je to, že zhruba u třetiny nemocných schizofrenií se mozek změní tak, že jeho kůra postupně výrazně nabude, tedy je silnější. Zároveň s tím se zmenšují mozkové komory pacienta. „Změny, které se při schizofrenii v mozku dějí, jsou u jednoho podtypu nemoci daleko rozsáhlejší než třeba u Alzheimerovské demence,“ upozorňuje na překvapivá zjištění Filip Španiel.
Proč se tyto výrazné změny v mozku dějí, lékaři přesně nevědí. Ví ale, že k nim dochází v prvním roce a půl až dvou letech od první epizody nemoci. Poté se už mozek pod vlivem schizofrenie téměř nemění. „Proto je velmi důležité, aby se pacientovi dostala včas pomoc. Pokud léčba přijde včas, dokážeme tyto procesy zastavit a mozek nezůstane trvale poškozen,“ upozorňuje lékař.
Vstupní záhada jménem zánět
Lékaři už také ví, že u části pacientů probíhá na počátku schizofrenie zánět. „Zhruba 40 procent pacientů má u první epizody zvýšené zánětlivé markery, které můžeme změřit z krve. To je známo desítky let, ale víc o tom nevíme,“ krčí rameny Filip Španiel. Není proto jasné, zda je zánět přítomen přímo v mozku nemocného, nebo je někde na periferii organismu a na mozek působí vzdáleně. „Jen zánět ovšem k propuknutí schizofrenie nestačí, ale může to být ona příslovečná poslední kapka,“ podotýká.
Pokud by odborníci rozklíčovali podstatu nemoci, věděli by také, pro koho zánět může představovat ohrožení z hlediska schizofrenie. Pak by dokázali toto onemocnění případně zkrotit ještě před jeho propuknutím třeba protizánětlivou léčbou. Její plošné nasazení u schizofrenie nefunguje, proto chtějí mezi pacienty lékaři rozlišit podtypy choroby a na ně zacílit, což by mohlo přinést průlom v nových možnostech léčby. „Rozlišení podtypů je klíčem, kterým bychom mohli roztřídit homogenní skupinu pacientů se schizofrenií, abychom se mohli podívat do útrob té nemoci. Zjistit, jaké při ní fungují molekulární mechanismy a co je vlastně její podstatou,“ upozorňuje na budoucí výzvy psychiatr.
Pozvolné projevy schizofrenie
Schizofrenie je záludná v tom, že může přijít zčistajasna. Navíc postihuje často mladé lidi ve věku 18 až 25 let (v případě mužů, u žen je to o pár let později), kteří do té doby nemuseli mít žádné viditelné potíže. U většiny pacientů se ale hlásí předem, a to měsíce. „Říkáme tomu prodromální fáze a ta může trvat i rok nebo dva. Člověk, který jí prochází, se začne pomalu uzavírat před okolním světem. To znamená, že ztrácí přátele, je stále více samotářský a stává se z něj pro své okolí podivín,“ popisuje Filip Španiel.
Nemocí zasažený člověk se stahuje do sebe, působí dojmem, že jej něco velmi trápí a začíná mít potíže jako sociální bytost. „Objevují se problémy se spánkem a selhávání v profesi či ve studiu,“ dodává lékař. Projevy mohou mít i podobu toho, že nemocný si sám se sebou vypráví nebo vykřikuje v koupelně. „Extrémem může být to, že třeba začne budovat ochranné barikády, protože je přesvědčen, že mu jde o život,“ uvádí Filip Španiel.
U pětiny lidí postižených prodromálními příznaky se neléčená nemoc rozvine do fáze psychózy. V ní nemocný již může slyšet hlasy, jež ve skutečnosti neexistují. Může mít bludy nebo halucinace a další nepřehlédnutelné projevy.
Proč je důležitá včasná pomoc
Již při prvních známkách onemocnění potřebuje pacient okamžitou pomoc. Sám si o ni většinou ale neřekne, proto je důležitá reakce jeho okolí. „Už v prodromální fázi je důležité nečekat a vyhledat odborníka. Obrátit se třeba na praktického lékaře nebo vyhledat psychiatra či psychologa, protože i on dokáže prodromální fázi odhalit,“ nabádá Filip Španiel.
Podle něj je pro další vývoj nemoci klíčové, aby odborná pomoc přišla včas, byť počáteční fáze schizofrenie může mít projevy, které lze podcenit nebo zaměnit třeba s depresí. Okolí by proto mělo zbystřit vždy, když se chování dítěte začne měnit. „Kdybychom měli zlomenou nohu, nečekali bychom, zda sama nesroste, a šli k lékaři. A stejné je to i s projevy této nemoci. Nemocný potřebuje také akutní pomoc,“ podotýká lékař s tím, že psychotické příznaky lidé často nevnímají jako něco, co je potřeba akutně řešit, a čekají, až odezní. U schizofrenie je to ale osudová chyba.
Nemocnému odborníci dokáží pomoci nasazením léků zvaných antipsychotika. Jejich působení zvrátí procesy choroby, které vedou k nevratnému poškození mozku. „Délku neléčené psychózy je potřeba co nejvíce zkrátit, protože dnes už víme, že během prvního půl roku nemoci každý týden navíc, kdy nemoc volně působí na organismus, hraje v nezvratném poškozování mozku roli,“ varuje Filip Španiel s tím, že po půl roce jsou změny nezvratné a už jich příliš nepřibývá. Rychlost pomoci proto už po šesti měsících není tak zásadní. Přitom stanovení diagnózy kvůli rozmanitostem projevů schizofrenie může trvat měsíce, někdy i léta.
Jaké jsou možnosti léčby
Formy pomoci pro pacienty se schizofrenií jsou v ČR dostupné a okolí by nemělo vzdávat snahu nemocného k nim přivést. „Existují léky, kterými bludy dokážeme potlačit u všech pacientů. Schizofrenie není nemoc, jejíž akutní fáze trvá měsíce či léta. Pokud se nemocnému dostane pomoci včas, může v běžném životě fungovat. Například chodit do školy či práce a onemocnění řešíme docházením do ambulance,“ podotýká Filip Španiel. Pokud pomoc včas nepřijde, nevratné změny mozku pacienta doživotně omezují tím, že se trvale uzavře před svým okolím.
Jsou také případy, i když jsou řídké, kdy nemoc zaútočí jen jednou a psychóza už se nikdy neopakuje. „Při počátečních projevech nemoci to ale nedokážeme rozlišit, proto je potřeba léky brát za každých okolností rok a půl či dva a pacient musí být dlouhodobě sledován,“ upozorňuje psychiatr. U 80 % pacientů se ale psychózy vracejí a pacient musí být léčen doživotně, přičemž schizofrenie u zhruba třetiny nemocných nereaguje na léčbu farmaky.
V takovém případě lékaři zkouší například relativní novinku v léčbě, kterou je transkraniální stimulace. Jde o stimulaci mozku pomocí magnetických vln. U léčiv je velkým pokrokem injekční možnost podání (1× za měsíc) nebo lépe tolerované tablety. V obou případech jde ovšem stále o stejný princip léčby, který se využívá již cca 50 let. Tím je u schizofrenie blokování receptorů pro dopamin, tedy chemického mediátoru, který v mozku umožňuje přenos impulsů. Při psychóze ale dochází v mozku k jeho nekontrolovanému „rozlévání“.
Odborná spolupráce:
MUDr. Filip Španiel, Ph.D.
Psychiatr, vedoucí výzkumného centra Národního ústavu duševního zdraví a vyučující na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. K jeho specializaci patří léčba psychóz, při své práci se zaměřuje především na využití zobrazovacích metod v psychiatrii. Je autorem programu Itareps, jenž prostřednictví mobilního telefonu pacienta dokáže odhalit riziko relapsu schizofrenie.
ČLÁNKY DO MAILU