Sebeobrana: Žádná gymnastika, ale boj o život

Stará pravda bojovníků říká, že člověk se chová buď jako vlk, nebo jako ovce. Pokud v sebeobraně jednám jako ovce, tak zaručeně neuspěji. Jak být ale vlkem? Naučí mě to na lekcích sebeobrany? Možná ano, pokud si vyberu správnou školu. Ta se pozná podle toho, že vám nikdo nebude odpovídat na otázky typu Co když mě někdo chytne za vlasy? Co když mě útočník přepadne zezadu? Na ulici totiž není čas pro naučené techniky. Důležité je nalít ženám čistého vína, říci jim, že musejí jednat a hlavně být připravené. Probudit v nich agresi. Je nesmysl učit je „lokty“ a „kolena“. Když na vás násilník vlítne, tak kde je prostor pro naučené prvky? Pravděpodobně si na ně ani nevzpomenete. Technika je zbytečná, varuje Lukáš Holub, vedoucí školy, která v Praze vyučuje WingTsun. Každá situace na ulici je zcela jedinečná a jiná.

Prvním krokem je předvídat

Pokud vás tedy někdo učí, jak se bránit ve chvíli, kdy vás někdo chytí zezadu, opomíjí jednu zásadní věc – v první řadě byste se nikdy neměla nechat takto chytnout. Jak to udělat? Předvídat. To znamená vyhýbat se nebezpečným místům, tedy parkům a opuštěným ulicím. To ovšem vždycky nejde. Když už takovým místem jít musíte, kráčejte prostředkem, nepřibližujte se ke křoví a snažte se být připravená, což ovšem platí i pro muže. Jsem přesvědčený o tom, že projdu parkem, aniž by se mi kdokoliv dostal za záda a já o něm nevěděl, říká Lukáš Holub a vysvětluje moderní výukový program BlitzDefence, neboli „inteligentní sebeobranu“, kdy se snažíte boji předejít. Musíte vytyčit své hranice, střežit je a bránit.

Právě tady většinou vzniká první chyba ‒ dotyčné je trapné se ohlížet a dát tak najevo obavy, často si připadá hloupě a možná trochu paranoidně. Jak potom ale může střežit a bránit své hranice, když ani neví, jak daleko je potenciální násilník? Možná teď přeháním, pravděpodobně se bude jednat o člověka, který má prostě stejnou cestu jako vy. Ale co uděláte, když vás osloví? Ukažte mu dlaň, což symbolizuje „stop“ a dejte mu slovy najevo, že si nepřejete, aby se k vám přibližoval, tedy střežte své hranice. Pokud to nepomůže, stupňujte hlas, nikdy neznámému člověku nesmíte dovolit, aby se dostal do vaší blízkosti, nebo vás dokonce chytil za ruku. Pokud ani toto nerespektuje a snaží se k vám dostat, je to jasný signál, že nejde o běžnou situaci a nemáme se o čem bavit, chce vám ublížit. Nyní nastává okamžik, kdy oběť neví co dělat a vlastně ani nedokáže udeřit. Ovšem i to je rovněž věcí tréninku, vysvětluje Lukáš Holub.   

Nebát se udeřit jako první?

Slušný člověk má obvykle problém někoho praštit jako první, přestože vše naznačuje blížící se útok. Jednak s tím má morální problém, jednak je to pro něj nepřirozené. Podvědomé reakce máme dané od přírody.  Podle Darwinovy teorie jsme velkou část naší historie byli zvířata, takže v nás stále převládají. Druhá věc je to, že jsme nikdy nebyli predátory. To znamená, že obranné reflexy člověka jsou v přírodě typické spíše pro oběti. Ve chvíli, kdy na nás někdo bafne, se přirozeně kryjeme, vysvětluje Lukáš Holub. Vyhledáváte-li lekce sebeobrany, musí vás tam naučit mimo jiné nečekat na ránu, nebát se a udeřit. Jenže kdy nám zákon dovoluje zaútočit? Pokud mě někdo v parku pozve na kafe a udělá krok směrem ke mně, tak mi to přece nedává právo nakopnout ho či  udeřit. A říká to i trestní zákon: „Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“

To, jak se s danou situací vypořádat, by vás rovněž měli naučit na kurzu sebeobrany. Neútočíme jako první. Když už to nejde jinak, necháme protivníka zaútočit, ale nedovolíme mu úder dokončit. Pak už není na co čekat a vypálíme ránu. Nyní nejsem ten první, kdo udeřil, on už přece vytváří pohyb, kterým mi chce ublížit. On je agresor, já se pouze bráním, ale opět je to věc tréninku, vysvětluje Lukáš Holub a dodává, že díky propracované didaktice WingTsunu se to můžete naučit, jen nečekejte žádné „hezké“ údery. Sebeobrana, to není gymnastika, boj ke koukání, to je zápas o přežití a tak se k ní má také přistupovat.

Bojujte bez pravidel

WingTsun je měkký bojový systém, který nemá pevná pravidla. Nepotřebujete k němu sílu, ale v reálném boji dokáže být brutální a nekompromisní. Největší jeho zbraní jsou čtyři principy, tedy univerzální systém, který funguje na cokoliv. WingTsun nelze jen tak odkoukat, člověk vidí pohyby a myslí si, že jsou naučené, tak jako u jiných bojových umění, jenže u WingTsunu k nim potřebujete znát souvislosti, bez nich jej pochopit nemůžete, říká Lukáš Holub a uvádí příklad: Je to jako se stavbou letadla, nejprve musíte pochopit princip a pak je postavíte. Bez toho to nejde.

WingTsun je určen k boji na ulici a pokud má bojové umění fungovat v reálných situacích, tak musíte být schopni bojovat bez pravidel. Představte si, že vás násilník povalil, vy ležíte na zemi, máte jednu ruku volnou, poblíž je dlažební kostka, sáhnete po ní a praštíte ho s ní. Využíváte první princip WingTsunu: Je-li cesta volná, udeř. Ve skutečném světě to uděláte, neřeknete si, on mě tu asi znásilní, ale praštit ho dlažební kostkou je trochu moc. Prostě to uděláte a nebudete o tom přemýšlet. I proto WingTsun nemá soutěž, protože byste museli v rámci bezpečnosti určit pravidla a pak už by to nebyl WingTsun, ztratilo by to význam.

Poslední princip WingTsun říká: „Pokud soupeř ustupuje, následuj ho!“, což neznamená, že ho mám následovat v ustupování. Naopak. Pokud ho nějakou ránou odrazím a on couvá, tak musím jít proti němu a bušit, dokud si nebudu jistý, že pro mě přestal být nebezpečný. To poznám podle toho, že se nepere, je spíše v defenzivě. Co dělat potom? Řekněte: „nehýbej se!“ Pokud se pohne, pak bum bum bum, zas mu jednu vrazte. Pokud to bude respektovat, utečte – bude otřesený a pravděpodobně za vámi nepoběží. Samozřejmě vždy záleží na konkrétní situaci, také může hrát „mrtvého brouka“ a ve chvíli, kdy ho přestanete „mydlit“, sáhne třeba pro nůž. To mu nesmíte dovolit, nejlepší obrana je útok.

Nejlepší je proto„rozšlápnout“  mu kotník, aby za vámi nemohl běžet. Možná to zní surově a hraničí to se zákonem, ale uznejte, že  mnohem surověji zní to, že vytáhne nůž a poraní vás způsobem, že budete mít doživotní následky, pokud přežijete, což ovšem zdaleka není ten nejhorší případ. Máte-li s tím přesto morální problém, uvědomte si, že to byla jeho volba. Šanci jste mu dali. Na kurzu sebeobrany v lidech probouzíme agresi, hlavně proto, aby se nebáli zaútočit. Nikoho však nenavádíme k tomu, aby toho člověka dobil. Přibližujeme rizika, učíme strategii, techniku, ale rozhodnutí je vždy na vás, doplňuje Lukáš Holub.

Foto: Filip Singer 2×, EWTO 1×