Snaha vyhnout se úrazu je pochopitelné a obvyklé jednání. Existuje i jeho opak. Sebedestrukce, agrese proti sobě, automutilace. Jde o jednání vyvolávající úmyslně tělesné poškození sebe sama.
Dívky se sebepoškozují 3× častěji než chlapci
Proč si ubližují?
Příčin bývá celá řada. Může to být pouhá touha získat pozornost, vyhnout se nepříjemnosti. Může jít o symbolické trestání sebe sama. O touhu po prožitku bolesti. Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Někdy může jít jen o projev pubertální, ale i o jeden z příznaků nejzávažnějších duševních chorob.
Čtěte dále: Každý třetí z nás trpí občas psychickými potížemi
Běžně je uváděna souvislost s poruchami chování dříve nazývanými psychopatie. Typické jsou hysterické rysy. Může jít i o ventil ze subjektivně nesnesitelného napětí. Objevuje se např. i u autistických dětí. Ty navíc mívají i snížené vnímání bolesti.
Sebepoškozování je nutno odlišit od sebevraždy… i když ani ta není v dané souvislosti vyloučena. Rozdíl je v tom, že suicidální chování chce v důsledku problémů život ukončit. Sebepoškozování sice bizarně, ale přece jen chce problémy řešit.
Sebepoškozování může mít různé podoby
Počet takto situace „zvládajících“ dívek je trojnásobný v porovnání s chlapci. Jde o zhruba 4 – 5 % psychiatrických pacientů. Ti ovšem tvoří jen vrchol ledovce. Jde o aktivitu spíše mladých lidí od 13 do 25 let. Jsou ovšem zaznamenány i případy pětiletých a naopak lidí středního věku. Jako kombinace trestání pečovatelů a volání o pomoc se může objevit i v pokročilém stáří.
Bývaly doby, kdy za sebepoškozování (s výjimkou námořnických a zločineckých tradic) bylo považováno i dnes módní tetování. I piercing to ve svých začátcích neměl v tomto směru lehké.
Dnešní formy sebepoškozování:
- pořezávání se včetně vyřezávání monogramů či ornamentů
- pálení se – cigaretou nejčastěji
- údery o zeď (někdy připomínající rčení „hlavou zeď neprorazíš“)
- vytrhávání si vlasů
- bolestivé škrábání se
- polykání nevhodných předmětů
- bodání se nožem nebo nůžkami
Do tohoto rámce samozřejmě patří i nevhodné užívání léků a drog. Zde ovšem může být motiv sebepoškodit se přítomen, ale nemusí.
Bolest mi říká, že „jsem naživu“
Podstatné je, že jde o vědomé a na sebepoškození cílené chování. Málo bývá vzpomínána možná souvislost s depresí. Ta vede k sebeobviňování za neštěstí druhých. Někdy jen proto, že mu dotyčný nezabránil, a to bez přihlédnutí k faktickým možnostem. Dalším krokem pak je touha po potrestání sebe sama. Co se v dětství naučíš, později jako když najdeš. V jedné z učebnic dětské psychologie je zmínka o tom, že začne-li dítko tlouct hlavou o zem, okamžitě přivolá pozornost a naváže komunikaci s rodiči. Později to lze v jiném kontextu a poněkud jinak opakovat.
U mladých lidí bývá uváděna souvislost se šikanou, ztrátou blízkých osob, ať již příbuzných, nebo přátel či milenců. Dále s citovým strádáním ve smyslu nedostatku lásky a zanedbáváním ze strany rodičů. Vyhroceným případem bývá i týrání nebo sexuální zneužívání. Nemusí ovšem zdaleka jít o takto zásadní záležitosti. Při troše hysterie bývají takto řešeny i drobné stresy a „zmatky mládí“. Jizvy, popáleniny a jiné příznaky bývají skrývány pod oblečením, a to i tam, kde jde o „volání o pomoc“.
Přečtěte si: První pomoc při duševní krizi
Motivem k sebepoškozování může být i nápodoba. Hovoří se o epidemiích v internátech nebo ve vězení. Osobní motivací může být touha vybít si zlost, uvědomit si bolestí, že „jsem naživu“. Krvácením lze symbolicky „odplavit problémy“. Může jít o bizarní touhu po svobodě. Ve smyslu: „Pořád po mně něco chtějí, ale tohle si dělám sám.“
Agresi nepotlačujte, ale vypusťte ji jinak
Léčba vyžaduje odbornou psychoterapii. Tzv. vzdělaný laik by měl přinejmenším vědět, že tělesná bolest odvádí pozornost od psychických trápení. Přebije je. Při poranění se vyplavují endorfiny. S nadsázkou se jim někdy říká „hormony dobré nálady“, zde spíše psychické úlevy. Poranění „zabaví“ a vede k nezbytným praktickým činnostem od nutnosti se ošetřit až po snahu nenechat po sobě krvavé skvrny. Z toho plyne mj., že „dělání smutky zahání“. Jisté je, že tak potřebné endorfiny lze získat různě. Mimo jiné např. „během pro zdraví“ nebo jiným pohybem. Dobrou, všeobecně pozitivní prevencí je zájem druhého a o druhého. Umění se do něj vcítit, být mu oporou. Miroslav Plzák kdysi konstatoval, že vrcholem lásky ženy k muži je „stát manželovi věrně po boku“. Něco podobného zřejmě platí jak pro rodiče dítek, tak i pro partnery již odrostlejších osob.
Důležité je přijímat pocity agrese jako realitu. Tj. nevyžadovat její potlačování za každou cenu. Je to pocit lidský, ne neslušný nebo perverzní. Box do boxovacího pytle, vykřičení se, údery pěstí do stolu mívají leckdy až překvapivě kladný účinek. Mj. i nuda může vést k sebepoškozování. Z ledasjakých trápení se lze vypsat. Druhdy šlo především o deníky. Nyní jsou využívány sociální sítě na internetu. K odreagování může pomoci i hudba od rocku po klasickou a velmi náročnou. Ostatně výrok „to je ale nářez“ je možné lidově použít jak v souvislosti se sebepoškozováním tak i s hudbou-utěšitelkou.
Čtěte dále: V openspace se daří psychopatům
ČLÁNKY DO MAILU