Denně si podle Českého statistického úřadu vezmou život čtyři lidé. Po většině z nich zbudou blízcí, kteří stojí před jedním z nejnáročnějších úkolů v životě – pochopit či alespoň akceptovat sebevraždu blízkého člověka a smířit se se ztrátou. Tématu se v tiskovém materiálu věnují odbornice z neziskové organizace Poradna Vigvam.
Co se dozvíte v článku
Když nepomůže ani lepší počasí, člověk ztrácí naději…
Vyšší počet dokonaných sebevražd zaznamenávají statistiky pravidelně na jaře. Po měsíci březnu následuje v četnosti sebevražd duben, květen i červen. Přesné vysvětlení, proč si lidé v tomto období sáhnou na život, nikdo nezná. Nejčastěji se však odborníci shodují na tom, že vliv může mít víra v lepší náladu během jara, na nějž se většina lidí pravidelně těší.
„V naději, že přijde lepší období, dokážou lidé se svými potížemi žít dál. Ale ve chvíli, kdy se setkají s tím, že změna počasí jim stejně nedělá lépe, či naopak jejich trápení ještě prohlubuje, rozhodnou se život si vzít. V takové situaci už nevidí jiné východisko,“ vysvětluje Tereza Berková, terapeutka Poradny Vigvam. Poradna zprostředkovává odbornou pomoc těm, kteří se potřebují vyrovnat se smrtí blízkého. Jedním z poslání Vigvamu je rovněž zbavit téma smrti nálepky tabu a podnítit ve společnosti debatu na téma nevyhnutelných ztrát, které k životu patří. S ředitelkou a terapeutkou Poradny Vigvam Sylvií Stretti jsme proto již dříve mluvili například o tom, jak pomoci dětem, kterým umřel někdo blízký, a jak vůbec téma smrti dětem prezentovat, či o přípravě na pohřeb v rodině s dětmi.
Jaro může prohloubit deprese
Jarní měsíce mnohým lidem přinášejí více důvodů pro úsměv na tváři a příležitost znovu nabrat sílu. Vliv má více slunečního záření, vyšší teploty a širší paleta možností, jak trávit volný čas, převážně venku a aktivně; byť v současnosti s omezeními.
Pro lidi se silnými depresemi a sebevražednými myšlenkami ale může být příchod jara poslední kapkou. „Bývá pro ně těžké sledovat ostatní, jak jsou šťastní, užívají si, baví se a čerpají energii. Kontrast mezi očekávaným a reálným prožíváním může být pro některé lidi neúnosný,“ vysvětluje terapeutka Tereza Berková.
Při myšlenkách na sebevraždu neváhejte a volejte
Spáchání sebevraždy však nutně nemusí předcházet psychiatrická diagnóza. Stav před tím, než si člověk sáhne na život, je většinou velmi těžký a dotyčný plně nevnímá realitu.
„Ale není to tak vždy. Jsou lidé, kteří jsou si plně vědomi třeba svého změněného zdravotního stavu, který je neléčitelný a není naděje na změnu. Lidé v této situaci nechtějí zemřít odkázáni na druhé. Mají potřebu mít vše v životě pod kontrolou a pro ně je v tu chvíli sebevražda vědomým řešením,“ uvádí Sylvie Stretti.
Proto je důležité vědět, že člověk ani v nejtěžších chvílích nemusí být sám. Může využít anonymních služeb krizové intervence a krizových linek, kde může celou situaci probrat a hledat, zda přeci jen nejsou ještě jiné cesty.
Aktuální dění kolem koronaviru situaci neulehčuje, jak přibližuje v rozhovoru pro server Vitalia.cz přednosta psychiatrické kliniky Martin Anders. „Případů přibývá, lidé se víc bojí dopadů opatření než covidu,“ říká psychiatr. Na dění reagují i zdravotní pojišťovny a některé z nich zavádějí příspěvky na psychoterapii. Je rozhodně vhodné vyhledat jakoukoli odbornou pomoc.
Krizové linky
Seznamy najdete například na těchto webech:
- www.krizova-pomoc.cz Centrum sociálních služeb Praha: seznam linek důvěry pro celou populaci
- www.krizovaintervence.cz Krizová intervence: linky důvěry pro celou populaci, specializované linky
- www.modralinka.cz Modrá linka – linka důvěry nejen pro děti a mládež: Seznam linek důvěry
- www.capld.cz Česká asociace pracovníků linek důvěry: Linky důvěry v ČR – pracoviště akreditovaná ČAPLD
Po sebevraždě blízkého přicházejí výčitky
Zatímco ten, kdo spáchal sebevraždu, se ze svého pohledu konečně dočkal vytouženého klidu, jeho rodina a přátelé se ocitají v nepředstavitelně náročné situaci. Mnoho z nich netušilo, že by jejich blízký o sebevraždě vůbec uvažoval, natož ji mohl dokončil. Období zpracovávání této bolestné zprávy probíhá rozdílně dlouho a v nejrozličnějších podobách. U většiny lidí však nakonec dojde na výčitky.
„Člověk má do jisté míry tendenci se obviňovat i ze smrti blízkého člověka, který zemřel v důsledku nemoci či nehody. Zbavit se tedy výčitek v případě sebevraždy je spíše zbožné přání. Prostě potřebujeme pochopit, co se to stalo, a hledáme odpovědi, nejčastěji na otázky proč,“ říká Sylvie Stretti. „Proč?!“ je klasická otázka, ale pozůstalým příliš nepomůže.
„Po čase musíme přijmout a prožít fakt, že na tuto otázku pravděpodobně nenajdeme odpověď. Časem si ale začneme klást i jiné otázky, na které již odpovědi přijdou, a my se budeme moci se smrtí lépe vyrovnat,“ říká ředitelka Poradny Vigvam.
Jak najít pochopení
Mnoho pozůstalých po sebevrazích tráví spoustu času nad snahou pochopit, proč jejich blízký tento čin spáchal. Obecně odborníci doporučují na sebevraždu nahlížet tak, že se daný člověk rozhodoval v kontextu života a smrti. A žít mu přišlo bolestnější a těžší než zemřít.
„Člověk uvažující o sebevraždě se nachází v takovém pomyslném tunelu, kdy nevidí nic jiného než úlevu, kterou mu smrt přinese,“ říká Sylvie Stretti.
Zároveň ho to podle ní nijak neomlouvá z důsledků pro ostatní. „Protože právě oni zažívají onu bezmoc, mají spoustu otázek a nemá na ně kdo odpovědět. Proces přijetí sebevraždy blízkého je běh na dlouhou trať. Během této doby může pozůstalý nalézt i jistou formu pochopení, že se jednalo o svobodné rozhodnutí druhého, ale to nezmenšuje jeho otázky, emoce a také právo s tímto způsobem řešení nesouhlasit,“ vysvětluje terapeutka.
Těžko můžeme porozumět
Akcentovat sebevraždu blízkého si žádá mnoho času, sil a snahy. Mnohdy se lidé nemohou pohnout z místa, jelikož jim ubližuje i stereotypní náhled společnosti na sebevrahy. Lidé je soudí a označují za slabomyslné, blázny či nepříčetné.
„Většina společnosti totiž stav, kdy je žít horší než zemřít, nezažívá. Máme mnoho smysluplných důvodů, proč žít. Díky naší silné vůli hledáme cesty, jak překonat různé těžkosti a překážky. Stavu lidí, kteří se rozhodli dobrovolně zemřít, prostě nerozumíme. Z laického pohledu nám to přijde nepochopitelné, nesrozumitelné a lidé na to někdy nahlíží jako na útěk, protože tu jejich bolest nevidí,“ říká Sylvie Stretti. Přestože můžeme člověka, který zvolil smrt před životem, jen těžko pochopit, je možné se s touto skutečností smířit a přijmout ji.
Odborná spolupráce:
Mgr. Tereza Berková
Terapeutka neziskové organizace Poradny Vigvam
Mgr. Sylvie Stretti
Ředitelka a terapeutka Poradny Vigvam
ČLÁNKY DO MAILU