Kdy je lepší udělat sedimentaci než vyšetření CRP? Obě metody ukazují zánět v těle

Zřejmě prvním, kdo si všiml změny v sedimentaci červených krvinek v důsledku nemoci, byl britský chirurg John Hunter v 18. století. Polský lékař Edmund Faustyn Biernacki vylepšil klinické využití této metody na konci 19. století a vyvinul svůj test pro měření. Tato zjištění nebyla příliš propagována v anglicky mluvících lékařských komunitách. 

Využití jeho poznatků v klinické diagnostice bylo dále zdokonaleno švédskými lékaři Robertem Fahraeusem v roce 1918 a Alfem Vilhelmem Albertssonem Westergrenem o tři roky později. Druhý z nich definoval standardní měření, které se používá dodnes.

Zatímco v zahraničí (a nově někdy už i v tuzemských podmínkách) se vyšetření označuje jako ESR (z anglického názvu erythrocyte sedimentation rate), většinou je u nás známé právě pod zkratkou FW, vycházející z prvních písmen příjmení dvou průkopnických vědců, kteří přispěli k jeho současné podobě.

Kdy dělat sedimentaci?

Může být pomocníkem při diagnostice a sledování nejenom akutních infekčních onemocnění, ale také chronických infekcí, revmatoidních nebo autoimunitních onemocnění a dalších abnormálních stavů a onemocnění, například rakoviny.

Některé jiné problémy nebo tělesné stavy mohou také ovlivnit vlastnosti krve a tím i výsledek sedimentace červených krvinek, takže informace o zánětlivém onemocnění mohou být občas zkresleny. Vyšší sedimentaci mívají například starší lidé či ženy, dočasně se zvyšuje také například při menstruaci nebo v těhotenství. 

Na test není nutná ze strany pacienty žádná specifická příprava, obvykle se však doporučuje být nalačno. Krev odebraná ze žíly se v laboratoři umístí do vysoké tenké skleněné trubice a sleduje se rychlost poklesu červených krvinek. 

• Za normálních okolností klesají červené krvinky pomalu a nad nimi zůstává pouze malé množství plazmy. 
• Při zánětu se červené krvinky shlukují a ovlivňuje to rychlost jejich poklesu. 
• Akutní infekce nebo chronický zánět také způsobuje vyšší množství bílkovin v erytrocytech, což opět vyvolává jejich rychlejší usazování.

Normální hodnoty sedimentace

Výsledkem je měření čiré tekutiny (plazmy), která zůstane v horní části trubice po 1 hodině a po 2 hodinách. Hodnota výsledku je vyjádřena v milimetrech (mm). Horní hranice, která je stále považována za normální, se může lišit od jedné laboratoře ke druhé, ale obecně se za normální rozsah považují tyto hodnoty: u mužů do 6 mm za 1 hodinu (12 mm za 2 hodiny), u žen do 10 mm za 1 hodinu (20 mm za 2 hodiny).

Někdy se provádí zrychlené vyšetření v trubicích se sklonem 45° a výsledky se odečítají za 7 a 10 minut, nicméně jsou považovány víceméně pouze za orientační. Kromě normální nebo zvýšené hodnoty sedimentace červených krvinek může dojít k tomu, že je nižší než se považuje za obvyklé a může to být například následek srpkovité anemie nebo třeba nízkého plazmatického proteinu (vyskytuje se v souvislosti s onemocněním jater nebo ledvin) a dalších onemocnění či stavů. Na hodnoty sedimentace mohou mít vliv také některé léky.

Rozdíl mezi FW a CRP

Sedimentace červených krvinek dnes bývá často nahrazována CRP testem (test C-reaktivního proteinu). Je považován za lepší indikátor zánětu než FW, protože je citlivější a rychleji reaguje na zánětlivý proces, ať už jde o infekci, autoimunitní onemocnění, nebo tkáňovou nekrózu. Po vymizení zánětu koncentrace rychle klesají.

V některých případech je však sedimentace červených krvinek lepším ukazatelem zánětlivého procesu: jde hlavně o některé lehčí infekce kostí a kloubů nebo určitá autoimunitní onemocnění, zejména u některých pacientů se systémovým lupus erythematodes. Stále více využíváno je také vyšetření prokalcitoninu. Jde o bílkovinnou sloučeninu produkovanou buňkami štítné žlázy, ze kterých vzniká hormon kalcitonin. Prokalcitonin je však také proteinem akutní fáze, jehož koncentrace v krvi stoupá při bakteriálních zánětech, kdy ho produkují i jiné buňky v těle, a to již po 2 až 3 hodinách od začátku infekce.