Šéf resortu zdravotnictví by měl nazývat věci pravými jmény. Tady totiž nejde o zlepšení kondice dětí, ať už psychické, nebo fyzické, jakkoli i tím Válkův úřad nápad hájí. Ale především a skoro jen o zlepšení kondice horských areálů, které se potýkají s finančními problémy kvůli pandemii, teplejším zimám a stoupajícím cenám energií.
Vlastimil Válek (TOP 09) jako první ministr vyslyšel prosby Asociace horských středisek a rozhodl se jim pomoci, protože tradiční české lyžařské školní zájezdy jsou pro ně vítaným zdrojem příjmů. Na rozdíl od dob našeho dětství už na ně však dávno nejezdí všechny děti, právě kvůli stoupajícím cenám a taky proto, že ne všechny rodiny mají k tomuto zimnímu sportu vztah.
Je pochopitelné, že vlekaři, provozovatelé lyžařských škol či majitelé horských penzionů lobbují za jistý přísun zákazníků. Dá se pochopit i to, že ministr Válek chce posílit turistický ruch v českých horách, i když je sporné, zda je to skutečně to, co jim svědčí. Už kvůli klimatické změně, která se s vášní pro lyžování a rozšiřováním ski areálů zrovna nesnese.
Každopádně je absurdní, aby horské areály pomáhaly ze svého rozpočtu držet při životě zdravotní pojišťovny, které by to stálo miliardy korun ročně, aniž by se to projevilo na lepším zdraví jejich klientů. A to celé v době, kdy přišly o miliardy kvůli snížení plateb za státní pojištěnce.
Týden na horách nikoho nespasí
Za nejabsurdnější totiž považuji ministrův argument, že lyžařské kurzy přispívají ke zlepšení fyzické i psychické kondice dětí, a už proto si zaslouží podporu. Jako lékař, byť nikoli pediatr, by snad mohl vědět, že nárazové akce jsou v tom k ničemu.
Je pravda, že české děti se hýbou skutečně málo a čím dál méně, že jejich kondice stojí za houby a přibývá těch s nadváhou a obezitou. Smysl ovšem má, aby se děti hýbaly pořád, průběžně – sportovní kroužky jsou ovšem docela drahé a nabídka není nic moc, pokud vám nejde o to, aby se z potomka stal vrcholový sportovec. Tady by to možná nějakou investici a podporu ze strany státu skutečně sneslo.
Když už by snad stát nevěděl, co s penězi, a chtěl nějak podpořit sportování v rámci škol, bylo by možná lepší, aby je investoval do plaveckých kurzů, v nichž se dětí skutečně naučí plavat – plavání v osnovách sice je, ale že by to vždycky vedlo ke kýženým výsledkům, to zase ne. Nemluvě o tom, že mnoho dětí o tyto kurzy kvůli covidu přišlo. Plavání přitom na rozdíl od lyžování člověku například může zachránit život.
A pokud jde o jím zmíněnou psychickou kondici? Nepochybuju o tom, že pro pohybově nadané děti z lyžujících rodin bývá lyžák jedním z vrcholů školního roku, ale těm méně šikovným klidně zadělá na nějaké to trauma.
Za devítku do Pece
Pro představu – na základní škole mého syna byla možnost letos jet na týden do Pece pod Sněžkou za osm a půl tisíce korun včetně permanentky. V případě Válkovy dotace by tak na rodiče zbývalo doplatit patnáct set, což nezní tak dramaticky. Nicméně je k tomu potřeba připočítat časovou i finanční režii spojenou s pořizováním vybavení – lyže se samozřejmě dají půjčit, ale ani to není zadarmo, plus je potřeba oblečení na svahy. Několik dalších tisíc v tom zahučí úplně spolehlivě.
A ještě jedna věc – mluvčí ministerstva zdravotnictví se v nynější debatě několikrát zmínil o školních lyžařských kursech jako o povinných, ale to je nepřesné. Školní lyžařské kurzy povinné nejsou, protože jak ve školském zákoně, tak v listině základních práv a svobod je zakotveno právo na bezplatné vzdělávání na základní škole. Školy jej proto nemívají v osnovách, přesněji řečeno ve školním vzdělávacím programu.
Možná je načase si přiznat, že lyžování je zkrátka drahý koníček s nejistou budoucností, který není nutno vyznávat plošně.
ČLÁNKY DO MAILU