Když v mobilu ukazuje „svoje“ golfistky, nevěřili byste, že dámám na fotkách je přes sedmdesát let. Třeba Margaret bylo pětasedmdesát, je moderně oblečená, má dokonalý účes a manikúru. „Víš, proč mám ty rudé nehty? Dřív jsem měla blbé nehty, ale krásnou tvář. Teď mám vrásky, tak pořád takhle dělám,“ vysvětlila své učitelce golfu a zamávala rukama.
Renata Brýdlová učí mladé i staré, zdravé, nemocné, talenty i nemehla. Golf je prý totiž úplně pro každého a speciálně pro seniory je velmi zdravý. Podle zkušené golfové trenérky je nicméně strašně ošemetné definovat skupinu „senior“. „Nic takového prakticky neexistuje. Budeme mluvit o lidech, kterým je cokoli přes padesát, pětapadesát let. Chodí ke mně i sedmdesátníci a mnozí mi připadají mladší než ledaskdo ve čtyřiceti,“ říká, když se domlouváme na tématu rozhovoru.
Kolik je seniorů, kteří hrají golf? Dá se s ním začít až v pokročilejším věku a může člověk přitom být úplný nesportovec?
Může to být ten nejhorší nesportovec na celém světě. Šestnáct let jsem působila v Německu a tam se lidé nad padesát, pětapadesát let připravují na svůj důchod. Chtějí něco dělat a chtějí to dělat i v partnerském životě, s manželkou, přítelem, protože jinak tam vzniká takové prázdno. Nejméně šedesát procent Němců v golfovém svazu jsou senioři. Dnes už jsou jiní, než byli dřív. Dnes je někomu pětapadesát a myslíte si, že mu je čtyřicet, u žen si nejste jistí, jestli jim je padesát nebo šedesát let. Lidé se o sebe starají, chodí hezky oblečení, dobře jedí, pečují o svoji pleť, je to jiné, než byla generace našich babiček. Někteří přejdou ke golfu z tenisu, kde třeba žena muži už nestačí nebo je začnou bolet kolena, ale mám hodně zákazníků, kteří nesportovali a ke golfu se dostali klidně po šedesátce. Třeba paní, která v životě nesportovala, byla poměrně silná, nepohyblivá, přivedl ke golfu její gynekolog-golfista. Díky golfu se začala pohybovat, nebylo důležité, jaký výsledek udělá, důležité je, že se člověk pohybuje tak, jak může, navíc po měkké trávě. Ale jsou i lidé, kteří jsou i po šedesátce neskutečně soutěživí, také nikdy nesportovali, golf je chytí a výkon podávají poměrně veliký.
Mluvíte o zkušenosti z Německa, nyní trénujete v pražských Hodkovičkách. Jak je to u nás?
Ta změna přichází i do Čech, řekla bych poslední čtyři, pět let. Jsou to lidé, kteří na tom nejsou finančně špatně, to ale neznamená, že jsou milionáři. Teď se třeba kolem mě vytvořila skupinka lidí, kteří si rozumí, jsou to manželské páry v průměru tak pětašedesát let. A hrát začali zhruba před třemi lety.
S jak dlouhou dobou by měl člověk počítat, že bude potřebovat, když chce hrát jen tak, anebo když bude mít nějaké ambice?
Moc ne. Tři, čtyři měsíce, než se to trochu naučí. Dopřeju jim, aby šli na hřiště co nejdřív, aby měli vyučování i hru, aby je to bavilo. Většinou se pak rozhodnou sami, že to chtějí umět ještě líp. Proto jsem založila i malý turnaj, kam mohou i začátečníci, je jim šedesát, sedmdesát, bolí je noha, zkušenější si je vezmou s sebou. Důležité je lidi neodradit.
Kolik seniorů u vás hraje golf?
Já mám určitě padesát procent lidí pětapadesát plus. A jsem strašně ráda, protože to nejsou senioři, jak si je představíme, mají radost ze života.
Ukazovala jste mi fotky Margaret, ta je u vás nejstarší?
Ano, Margaret, Angličance žijící v Čechách, je sedmdesát pět let, a Češce Kristýně je sedmdesát čtyři. Kristýna začala hrát ve svých sedmdesáti letech v Německu, kde tehdy žila. To je člověk, který nebyl ochotný jít někam pěšky, v životě by nešla na procházku. Začala intenzivně trénovat a dneska chodí po hřišti čtyřikrát do týdne.
Kolik tak člověk nachodí?
Starší lidé chodí většinou devět jamek, na osmnáct jamek si spíš berou vozík, to už je dost namáhavé i pro fyzicky zdatného člověka. Takže je to pokaždé tak šest kilometrů. A Kristýna říká, že jí je líp a líp.
Vyžaduje to od trenéra specifický přístup, když je jeho zákazník starší nebo v horší kondici?
Musíte něco vymyslet, aby to hráče nebolelo, nenamáhalo. Za dvacet let, co učím, už jsem zjistila, jak na to. Jak už taky nejsem nejmladší a věnuji se i rehabilitacím, poznám, v jakém stavu lidi jsou. Nechci je učit něco, co je pro ně nemožné. Senioři se často strašně rádi znovu něco učí. Tím mají i dobrou hlavu. V Německu je poměrně častá kombinace, které se starší lidé věnují, golf a bridž, ten je taky dobrý na hlavu. Jsou hodně kulturní, chodí do divadel, jsou veselí. Výhoda je, že golf si mohou řídit sami, podle svých potřeb. Mohou přijít a odejít, kdy potřebují.
Není problém, že golf je spíš jednostranný sport? Nemusí se nějak kompenzovat?
Řada lidí vám řekne, že ano, že musíte kompenzovat, ale já si myslím, že je to hodně byznys. Samozřejmě je dobré, když ke golfu člověk něco dělá, jako ke každému sportu, ale že by to bylo zásadní, to ne. Znám lidi, kteří celý život dělají jen golf, dneska jim je přes sedmdesát a nemají s tím problém.
Jsou nějaké typické zdravotní potíže, které golf provázejí?
Hodně se mluví o zádech. Ale golf není – nebo nemá být – rotace páteře, to je mýtus. Byla jsem kvůli tomu i u profesora Čiháka (významný český lékař, autor jedněch z nejpoužívanějších učebnic anatomie, zemřel letos v červnu, pozn. red.). On strašně dobře „viděl“ pohyb a potvrdil mi, že golf je pohyb z pánve, pohyb celého těla. Pokud se u někoho objeví problémy s páteří, projevily by se i jinde než při golfu. Jak řekl profesor Čihák: Ohnete se pro papír a vypadne vám plotýnka.
A nedělá tedy člověk při golfu tu chybu, že pohyb nevede z pánve?
Ano, právě proto je lepší učit se s učitelem. Neměl by vás nutit k pohybu, který bolí, to nikdy není dobře. Golf nemá bolet. Je to přenos váhy, rotace celého těla. Spíš vás bude tělo bolet ze sezení. A osobně si myslím, že taky ze stresu.
Mnozí se nechají odradit klišé, že při golfu jde o rotaci páteře a budou z něj bolet záda. Samozřejmě každý nový pohyb trochu bolí, než přijdete, jak na to. Ale nesmí to bolet moc. Můžete mít zpočátku mozoly a puchýře, když špatně držíte hole, ale to se naučíte.
Měl by starší člověk při golfu dělat něco zásadně jinak než mladší?
Ve špičkovém golfu je při ráně obrovské pnutí v těle, to pro seniory není dobré, svaly a úpony již tolik nevydrží. Rány by měly být kratší, ale zase mohou být preciznější.
Jakou roli hraje to, že se golf hraje venku? Je dobře hrát za každého počasí, obzvlášť s přihlédnutím k pokročilejšímu věku?
Oni právě senioři hrají za každého počasí, protože nemají co dělat. Když jste dobře oblečený, není to problém. Mívají lehounké péřovky, funkční oblečení a hrají pomalu i v chumelenici. Je podle mě obecně chyba, že si lidi moc stěžují na počasí, skvěle je přece i v dešti – nejen na golfu.
Máte tipy, pokud jde o vhodné oblečení? Po stránce zdravotní i co do pohodlnosti, aby se v něm dobře hrálo?
Čtyřiasedmdesátiletá Kristýna nosí pás kvůli zádům, trochu to stáhne, ale hlavně se v něm cítí bezpečně. Jinak stačí běžné funkční oblečení, outdoorové. Ona ta golfová móda, být hezky oblečený, upravený, je podle mě důležitý sociální faktor, je to něco, co lidi celkově udržuje. Nestráví celý den nečesaní v županu u televize.
A obuv je potřeba speciální?
Jsou to pevné boty. Buď speciální golfové, ale pokud někoho bolí nohy, už to prostě není jako dřív, a sežene obuv, která by mu vyhovovala, dá se hrát i v normálních keckách, v outdoorových botách. Důležité je, aby je to nebolelo, aby obuv neničila hřiště a člověk v ní neklouzal v mokru. Firmy vyrábějí i golfové boty se širokou špičkou. Jeden pán byl po mrtvici, moc mu nedržel kotník, tak si nechal u ševce ušít speciální botu, jsou různé možnosti. Ale většinou to není třeba, je to prostě průmysl, pořád vám říkají, co všechno musíte mít – a ono to tak úplně není.
Co by měl člověk vědět, když zvažuje, zda by byl golf sport pro něj, zda by ho to bavilo, vyhovovalo?
Jeden z aspektů je, že golf je sport vhodný pro páry. Muž a žena mohou hrát spolu, stejným tempem, v jakémkoli věku a i při zdravotních potížích. Učím paní, kterou velmi trápí migrény a žádný jiný sport kvůli nim nemohla nikdy dělat. To mrzelo jejího manžela, velkého sportovce. Nakonec se i on zbláznil do golfu a hrají spolu, paní si to nastaví tak, aby to zvládla. A naopak u lidí, kteří jsou sami, nabízí golf možnost společnosti. Já lidi ráda seznamuji, jezdíme na cesty. A co je podle mě na golfu významné – jste tu svobodný člověk. Nemusíte se vázat na nějakého partnera, na partu, když nechcete. Můžete přijít sám, ve dvou, můžete být s lidmi i bez lidí, můžete si dělat, co chcete. Líbí se mi, že vše je závislé jen na mně.
Zlomila jste někdy nad někým hůl?
Nikdy.
Nebo si řekla „to bude těžké“?
To ano. Ale každý se to naučí na nějakou svoji úroveň, někdo je horší golfista, jiný lepší golfista, ale vždycky si na tom něco najdou.
Jsou nějaké kontraindikace, kdy golf hrát nelze?
Není jich moc. Jsou to akutní věci, jako je výhřez plotýnky, tenisový loket a podobně. To se nejprve musí vyléčit. A není vhodný při některých typech rakoviny, protože – laicky řečeno – lymfatickým systémem se to ještě popožene. Novým klientům nechci lézt do soukromí, ale zeptám se, zda jim něco je, jestli si na něco mám dát pozor.
Vy dokonce učíte golf i lidi po úrazu?
Mám třeba mladého kluka, který je paraplegik. Má speciální vozík a hraje paragolf – a není sám. Já jsem se s paragolfem poprvé setkala, když jsem v Německu poznala Anthonyho Netta, výborného golfistu (zakladatel Stand Up and Play Foundation www.standupandplayfoundation.org, pozn.), který se tomu věnuje a učí řadu lidí včetně dětí.
Prodlužuje podle vás golf život, jak se říká?
Stoprocentně. Potvrdily to i práce zveřejněné v německém GolfDigestu. Myslím, že nejméně o deset let. Někdo může namítnout, že to platí pro každý sport, na tom něco bude. Ale tenhle sport můžete dělat bůhvíjak dlouho. Našemu panu majiteli v Hodkovičkách je osmdesát dva let, jeho kamarádům, se kterými hraje, je sedmdesát, a hrají za každého počasí, několikrát týdně.
Roli hraje i golfová společnost. To nejsou důchodci, kteří mají jen nemoci, i když je třeba taky něco trápí. U golfu lidé nemusí zůstat ani ve vysokém věku sami.
Renata Brýdlová
Profesionální trenérka golfu, www.brydlova.com
Studovala rehabilitaci, má několikaletou praxi na ortopedické klinice Nemocnice Na Bulovce v oddělení sportovní medicíny. Věnovala se závodnímu lyžování, tenisu, jízdě na koni i jachtingu. Golf hraje od roku 1986, pod vedením Karla Hynka a Jiřího Zavazala, člena národního družstva České republiky. Mistryně České republiky ve hře na jamky 1991. Od roku 1992 člen PGA České republiky, od roku 1995 člen PGA of Germany, trenér licence B a C. Po patnáctiletém působení v Německu působí od roku 2007 jako trenérka v Golf Club Hodkovičky (www.hodkovicky.cz).
ČLÁNKY DO MAILU