Sedm zásadních změn, které platí pro rodiče a děti u lékaře

Nové zákony ve zdravotnictví platí teprve tři týdny, ale už teď je jisté, že ve většině rodin zamotají rodičům hlavu. Návštěva lékaře totiž již není jen tak. Jednak už do řady ordinací nesmíte dítě, a to ani starší, poslat samotné. A pak: pro většinu byť banálních zákroků budete potřebovat speciální papír pro lékaře – souhlas obou rodičů. A to i v případě, že tatínek je Argentinec a zmizel ve světě neznámo kde.

Některá pravidla opravdu nejsou moc logická – například rodiče sice nemusí dávat souhlas k interrupci u dítěte staršího 16 let, ale mají se o zákroku, který dcera podstoupila, poté dozvědět. Na druhou stranu – bude-li si chtít dcera nechat předepsat antikoncepci, musí si pro recept přijít s rodiči nebo s papírem s jejich souhlasem.

Ministerstvo zdravotnictví ústy svého mluvčího Vlastimila Sršně sice už přiznává, že se některé věci budou během čtvrt roku měnit, ale zatím platí zákony tak, jak jsou. „V létě chceme udělat některé změny toho, co si nesedlo, zatím ale sbíráme připomínky a zjišťujeme, jak zákon funguje v praxi,“ říká mluvčí.  

Co se tedy změnilo především?

1. Doprovázení dětí k lékaři

Autor: SXC

Také k zubaři na vytržení zubu musí mít dítě souhlas k zákroku podepsaný oběma rodiči

Rodiče musí nově své potomky doprovázet do ordinací některých lékařů a to bez ohledu na to, že jim třeba bude za týden osmnáct let. Až do plnoletosti za dítě zodpovídají rodiče a musí jej k lékaři doprovodit. Výjimkou jsou takzvaní registrující lékaři, tedy praktický lékař (respektive dětský lékař), zubař a gynekolog.

U nich stačí podepsat předem připravenou plnou moc a ponechat ji jako součást chorobopisu, že souhlasíte s tím, aby dítě chodilo k lékaři od patnácti let samo. Smíte si také v plné moci vymínit, že chcete být jako rodič informován o provedených zákrocích.

U každého jiného lékaře, tedy i když dítě chodí třeba na pravidelné kontroly na oční nebo na alergologii, počítejte s tím, že si budete muset vzít volno v práci, abyste doprovodili byť sedmnáctiletého potomka k lékaři pro recept, jelikož jinak jej lékař může odmítnout ošetřit. Vlastně: podle zákona nezletilce bez doprovodu rodičů lékař odmítnout musí.

2. Doprovod do nemocnice

Totéž platí v nemocnici. Tady vám žádný generální souhlas nepomůže, na vyšetření v nemocnici musí rodič dítě doprovodit vždy a to minimálně jeden. U většiny neakutních zákroků ale počítejte s tím, že budete potřebovat podpis i druhého rodiče, že souhlasí s provedením dané léčby či zákroku. V praxi to bude vypadat tak, že řeznou ránu nebo akutní slepé střevo vašemu dítěti pochopitelně ošetří i bez souhlasu druhého rodiče, ale pokud budou dítěti znovu „lámat“ špatně srostlou ruku nebo si jej na slepé střevo pozvou na jiný týden jako takzvaný plánovaný zákrok, bez podpisu partnera se neobejdete.

Na druhou stranu vám zákon nově coby rodičovské právo dává možnost zůstat s dítětem po celou dobu hospitalizace a je na nemocnici, jaké pro to vytvoří podmínky. Zákon to rodičům výslovně umožňuje.

3. Souhlas obou rodičů

Velmi kritizovaná věc. Ze zákona totiž plyne, že souhlas obou rodičů je nutný u všech neakutních zákroků, které mohou výrazně negativně ovlivnit život dítěte. Což je právnicky přísně vzato i jakékoliv očkování nebo jakékoliv podání léku, protože i ty mají vážné negativní účinky.

„Zrovna to řeším s klíšťovou encefalitidou. Chci nechat čtyřletého syna naočkovat, máme nejvyšší čas před sezónou, jenže jeho tatínek žije v Británii a vůbec ho nezajímá nějaký cár papíru pro českého doktora,“ zoufá si Šárka Slezáková. „A to už jsem viděla podobnou scénku u zubaře, kdy zubař odmítal vytrhnout dítěti zub, dokud nebude mít papír se souhlasy obou rodičů a matka mu marně vysvětlovala, že z exmanžela, s nímž vede bitvu o majetek, žádný souhlas s ničím nevyrazí,“ popisuje žena.

4. O dítěti nově rozhoduje soud

Nepodaří-li se získat souhlas druhého rodiče, musí lékař do 24 hodin informovat soud a ten rozhodne, co je ve prospěch pacienta. Potíž je, že soud nemá stanovenou žádnou lhůtu, do kdy má rozhodnout. „Právě vymezení toho, kdy je souhlas obou rodičů nutný, se bude měnit tak, aby to bylo opravdu jen v případech obtížných zákroků, jako je třeba  transplantace nebo amputace a podobně, které opravdu nevratně ovlivní život dítěte,“ dodal mluvčí ministerstva.

5. Informování dítěte o zákroku

Nově musí také lékař informovat dítě o tom, co se s ním bude dít při léčbě či při zákroku a jaké to bude mít pro něj následky. O tomto poučení pak lékař musí udělat zápis do chorobopisu, a to i když jde třeba o dvouleté dítě. Zákon říká: přiměřeně rozumovým schopnostem dítěte, ale lékař dítě musí informovat vždy. A také musí brát ohled na přání dítěte.

„To si příliš neumíme představit,“ říká předseda odborné dětské lékařské společnosti Pavel Neugebauer. A naráží tím například na fakt, že dítě sotva bude souhlasit s tím, aby do něj lékař píchal injekce. „Takže jsme se usnesli, že tak jako zákon říká, že dítě je trestně odpovědné od 14 let, že budeme brát vážně jeho přání od 14 let věku,“ doplňuje lékař.

6. Dítě může nesouhlasit

Dítě však přesto může se záměrem rodičů nebo lékařů nesouhlasit a lékař je povinen to uvést do dokumentace. V případě výrazného rozporu ohledně další léčby či postupu u dítěte musí lékař opět podat zprávu soudu a nechat na něm, aby určil opatrovníka a ten za dítě rozhodl. Například třináctiletá dívka nechce očkování vakcínou HPV, její rodiče ji však do něj nutí. Pokud dívka svůj nesouhlas uvede u gynekologa či dětského lékaře, rozhodne o tom, zda očkování dostane či ne, opatrovník stanovený soudem.

7. Když s léčbou nesouhlasí rodiče

Pokud jde o akutní stav, lékař nemusí zjišťovat, zda rodiče souhlasí či nikoliv. Lékař v prvé řadě zachraňuje život dítěte, a to třeba i proti vůli rodičů – když půjde například o svědky Jehovovy a transfuzi krve u dítěte. Pokud jde ale o jiný než život zachraňující zákrok a neakutní věc, která je předem plánovaná, má přání pacienta, respektive jeho zákonných zástupců přednost. Pokud by však rodiče rozhodli a chtěli léčit dítě třeba modlitbami a ne chemoterapií, což může vést k jeho smrti, lékaři předají opět podnět soudu a ten určí opatrovníka, který o osudu dítěte – tedy co se týče léčby – rozhodne.