Šestinedělí: Jak ho přežít a nezbláznit se

Porod je pravděpodobně jedním z největších fyzických a psychických výkonů, možná by šel přirovnat k výstupu na Mount Everest. Jen s tím rozdílem, že si horolezci nemusí zvykat na malého tvora, který si pro sebe nárokuje veškerý čas, energii i lásku matky. Šestinedělí lze popsat jako dobu, kdy se tělo ženy, ale i její duše vyrovnává s těhotenstvím, porodem, mateřstvím a postupně se vrací do „normálního“ stavu. Žádná žena se po porodu nedá dohromady okamžitě a všechny potřebují čas.

Čtěte více: Laktační psychóza: Jak ji poznat a předejít tragédii

Nemějte výčitky a klidně příbuzné odmítněte

Jakmile oznámíte, že vaše dítě přišlo na svět, budete čelit náporu příbuzných. Všichni vás budou chtít vidět! Pokud se na to necítíte, slušně to všem tetičkám či švagrovým vysvětlete. Hlavní jste teď vy, vaše dítě a váš partner. Není vaší povinností zvládnout veškerá rodinná setkání v několika málo dnech po porodu. Naopak, pokud můžete, odložte návštěvy až po skončení šestinedělí  a zatím odpočívejte. Budete to potřebovat.

Pokud se rozhodnete podniknout několik rodinných setkání, připravte se, že vás čeká příval obrovského množství nevyžádaných rad. Každý, bez ohledu na to, kolik dětí vychoval, cítí potřebu vám dobře poradit. Dozvíte se, jak z miminka vychovat budoucího hudebního génia, fotbalistu nebo skvělého vědce. Nemluvě o tom, že se dozvíte o škodlivosti plastových hraček i nebezpečnosti barevného, případně bílého oblečení. Zkrátka ať uděláte cokoliv, bude to špatně.

Co se děje s vaším tělem?

Během šestinedělí se bude váš stav postupně dostávat do normálu. Na rychlosti vaší regenerace má vliv několik faktorů. Záleží na tom, jak jste rodila, jestli se objevily komplikace nebo zda byl nutný císařský řez. Svou roli také hraje to, jak dalece je vám vaše okolí ochotno pomáhat s běžným fungováním domácnosti. Naprosto typické pro šestinedělí je, že se budete cítit nevyspalá a velmi unavená. To se obvykle po několika týdnech upraví.

Bude u vás pokračovat vaginální výtok, který se podobá menstruaci. Z vaší dělohy odchází očistky a můžete také krvácet. Postupně se bude měnit barva výtoku z tmavočerveného v růžový a nakonec v nažloutlý. Budete cítit bolesti v podbřišku. Ty jsou způsobené postupným zavinováním dělohy. Silnější bude tato bolest při kojení, kdy vaše tělo produkuje hormon oxytocin. Pokud by nedocházelo ke správnému zavinování nebo by očistky neodcházely tak, jak mají, obraťte se okamžitě na lékaře.

Nesnažte se všechno zvládnout sama!

Všichni řeší vaše miminko, ale skoro nikdo vás. To malé růžové stvoření v dupačkách způsobuje rozněžnění všech dospělých okolo. Jenže vy jste nejspíš utahaná a dala byste cokoliv za spánek. Porod je velmi náročný a je naprosto normální, že se vy sama potřebujete dát dohromady. Jenže místo zasloužených hodin odpočinku pečujete o miminko, kojíte, přebalujete, koupete, snažíte se, aby si mrně odříhlo a vaše únava roste.

Stop. Požádejte partnera nebo někoho z blízkých, aby vám pomohl. Je úplně jedno, jestli vám tchyně zařídí dodávku teplých jídel až do domu nebo uklidí vaši domácnost. Hlavní je, abyste nezůstala se vším sama. Navíc na pár hodin zvládne miminko pohlídat celkem kdokoliv. Vy se zatím ve vedlejší místnosti aspoň na chvilku prospěte. Stejně tak i v případě, kdy se u vás objevily problémy s kojením, nezůstávejte se svými starostmi sama. V celé republice existuje síť laktačních poradkyň, které vám zdarma a odborně poradí.

Čtěte téma: Nekojím. Jsem vážně zrůda?

Láska k dítěti nemusí přijít okamžitě po porodu

Někdy se stane, že první pohled na dítě neznamená automaticky příliv něhy a lásky. Matky mohou cítit spíš nejistotu, zmatek. Fotografie nadšených, usměvavých a nádherně upravených maminek okupují ženské časopisy. Realita však může být úplně jiná. Naprosto každá matka občas neví, co se sebou a co se svým dítětem. Neobviňujte se z toho, že jste normální žena.

Žádné mateřství nezačíná lehce. Na poporodní splín není žádná žena připravená dopředu. Je naprosto normální, že vás náhlý příval emocí zaskočí. Mluvte o svých pocitech a rozhodně je nepovažujte za něco, za co se musíte stydět. Pokud vaše pocity přetrvávají obraťte se na odborníka. Rozhodně není ostuda, když si se svým lékařem popovídáte o tom, že cítíte značné rozčarování z mateřství. Může vám pomoci už jen několik rozhovorů s lékařem, psychologem nebo psychoterapeutem. Konečně vás bude někdo poslouchat a nebude se na vás dívat skrz prsty.