Sex bude, až uděláš, co chci!

Dalibor (30) zná Elišku (26) rok a půl; rok bydlí společně v pronajatém bytě. Jejich vztah je podle Dalibora hezký… až na to, že Eliška nechce pochopit, že milování je dar, nikoli platidlo a zbraň, jíž může svého partnera ovládat. Pochopí to někdy?

Autor: Isifa.cz

„V sobotu jedeme k našim. Táta má narozeniny,“ řekl Dalibor a instinktivně se přikrčil před očekávanou odmítavou reakcí. Eliška tam nejezdila ráda. „Hm,“ ozvalo se, což by ještě před rokem bral jako citoslovce souhlasu. Ale dnes ví, že si jeho přítelkyně jen vzala oddechový čas. Spočítá mu to večer v posteli. Už ji zná, bohužel. Ví moc dobře, že pokud se bude chtít v nejbližších dnech pomilovat, musí na její účast na oslavě otcových narozenin zapomenout.

Ale proč si o tom nemůžou promluvit? Proč Eliška volí zbraně, které jsou z jeho pohledu nedůstojné pro oba? Vzpomínal, kdy to vlastně všechno začalo. Zpočátku ho její milostné hrátky bavily, leckdy byla vášnivá tak, že si troufal říct, že temperamentnější milenku nepoznal, jindy chladná a někdy ho úplně odmítala. Dráždila ho tím a stupňovala jeho touhu. Jenže postupně přišel na to, že se chová podle určitého scénáře. 

Eliška totiž sex vnímá jako strategii, zbraň, jíž partnera může ovládat. Množství rozkoše přiděluje podle zásluh. Když se Dalibor choval podle jejích představ, byla vášeň, za trestné body následoval půst. Daliborovi se její chování líbilo stále méně. Měl ji rád, pořád ještě, ale už si velmi dobře uvědomoval, že jejich vztah visí nad propastí.

Sex jako nástroj manipulace

„Ovládat muže je legračně jednoduché,“ nechala se slyšet Eliška, „přišla jsem na to u svého prvního kluka. Byl dost dominantní, ale když jsem ho o něco požádala v posteli po milování, ve všem mi vyhověl. Taky mám sex ráda, ale své názory neměním jen proto, že jsem se hezky pomilovala. V tom jsou muži jiní, tak proč toho nevyužít.“ 

„Kupčení se sexem je staré jako lidstvo samo,“ říká psycholožka Laura Janáčková. „Manipulovat s muži prostřednictvím milování se ženy naučily s nástupem patriarchátu. Muži mají větší potřebu milování než ženy, a ty se toho naučily využívat. Zjistily, že po sexu jsou muži laskavější a přístupnější jejich potřebám, proto si řešení podstatných problémů schovávaly do ložnice.“ 

Dnes však žena přece podobné metody používat nemusí? Muži se změnili, partnerku vnímají jako rovnocennou, tak proč některé pokračují v naučených praktikách? Kde se bere podstata podobného chování v současné době?

Určitě je to hodně otázka sebevědomí a podle rodinných poradců si manipulativní chování přinášíme z rodiny. Nejčastěji se tak k sobě chovali rodiče, maminka manipulovala tatínkem, on si to nechal líbit, protože to lichotilo jeho egu. Dívka považuje chování rodičů za standardní a přenese si ho do svého partnerského života. Pokud na její hru partner přistoupí, začarovaný kruh se uzavře. Muž na chování partnerky přistupuje dobrovolně, oběma to vyhovuje, takže i když nám to může připadat prapodivné, jde v podstatě o dohodnuté chování.

Vydírání postelí

O skutečné sexuální manipulaci mluvíme v případě, kdy jeden z partnerů, častěji žena, používá sex jako platidlo nebo trest. Dostaneš, když tohle uděláš… Neudělals, co jsem chtěla, nic nebude… Znamená to snad, že sexem manipulují jen pohlavně chladné dívky, které milování v podstatě nezajímá? „To ani v nejmenším. Zcela určitě je zajímá. Je to vlastně takové dva v jednom. Sex si užijí se vším, co k němu patří, a jako bonus získají nějakou výhodu,“ tvrdí Laura Janáčková. 

Není to ale pro obě strany trochu nedůstojné a vlastně smutné? Milování má být přece vyvrcholením lásky, kupčení s ním lásku i samotný sex jen devalvuje.

Dalibor podobné metody nepoužívá, ale slyší na ně. Proč? „Mám ji rád,“ přiznává, „ je to krásná a v mnoha ohledech i chytrá holka, ale nebudu zapírat, že mám o náš vztah obavy. Navíc pro mě už to, co předvádí, není dávno přitažlivé. Přijde mi to pod úroveň nás obou. Snažím se Elišce vysvětlit, že problémy jsou od toho, aby se řešily, že když od ní něco potřebuju, prostě jí to řeknu a neuvažuju o tom, co jí provedu večer v posteli, abych pro sebe získal výhodu. Chtěl bych ji přesvědčit, že její chování je nezralé a dětinské. Když dítě neví, jak dosáhnout svého, začne brečet. Eliška použije jinou metodu, ale účel je stejný. Pokud své chování nezmění, nevím, jak to s námi dopadne,“ dodává Dalibor.

Podaří se Daliborovi přesvědčit Elišku, aby změnila své chování a problémy řešila mimo ložnici? Poraďte Daliborovi, jak na to.

Máte-li výjimečný a silný příběh lásky, o který se chcete podělit, napište nám na adresu laska2010@vita­lia.cz.

V případě, že váš příběh budeme mít zájem publikovat, spojíme se s vámi. Chápeme, že témata lásky jsou citlivá, a proto můžeme v zájmu zachování anonymity vaše jméno v článku změnit.