Žena (34) mne už téměř rok odmítá, když se o tom chci bavit proč, tak mne téměř vždy odpálkuje, že je unavená, ale na "večerní" dýchánky s kamarádkami, kdy se vrací domu nad ránem, na to sílu má, já samozřejmě hlídám děti. Máme dvě děti, kluka (12) a holku (9). Nevím co dál, situace mi v tomto vztahu připadá neřešitelná. Je jak ledová královna, sama od sebe se nepřitulí, prostě nic. Na chod domácnosti si ale nemohu stěžovat, avšak tady´"vše" končí. Co dál ? říkám si, že v mých 36 je to v manželství trochu málo.
Hm, tak to asi bude problém, protože jaksi dítě nevzniká virovou chorobou , ale .... však víte :-), myslím, že další dítě by to neřešilo.
Když si připustím, že bych si našel jinou, tak bych si zase připadal jako parchant vůči dětem ... uf ... je to náročný, ani nevím, jestli jí mám ještě rád jako manželku, nebo jí toleruji vrtochy (a zbytečné buzerace) právě kvůli těm dětem. Prostě je to v prd..i , nikdy bych nevěřil, že i chlapovi může chybět takové to alespoň obyčejné pohlazení/přitulení (které nemusí končit sexem).
Mám doma to samý. Pořád sex odmítala, až jsem se cítil jako nějakej chudák. Nakonec mi řekla, ať si najdu něco na "lítačku". Tak jsem zašel do bordelu a zašukal si. Jí jsem o tom řekl a že si za to může sama. Její postoj k sexu se sice nezměnil, ale já se už necítím jako chudák. A půjdu zase...