Ministerstvo školství se v letošním roce skutečně činí a vydává jednu doporučující příručku za druhou. V lednu to byla příručka s názvem Kultura genderově vyváženého vyjadřování, která se věnovala rovnoprávnosti žen a mužů v jazyce. Přestože má prvotní reakce byla spíše negativní a stále si myslím, že některé příklady jsou nesmyslné a v praxi neproveditelné, dokážu přiznat snahu a určité kladné body, alespoň za otevření diskuze o žhavém tématu. Na příručce rozhodně oceňuji její původnost a snahu problémy otevřít.
Čtěte téma: Sexistická provokace genderově nekorektního píšícího
Původně jsem chtěl napsat, že příručka dala úředníkům fušku, ale včas – a správně – jsem se zarazil. Úředník je přece rodu mužského a jak by k tomu přišly úřednice …
Určité kladné body má také nový projekt Doporučení k výuce sexuální výchovy doplněný o příručku Sexuální výchova – vybraná témata. Obojí je dostupné na webových stránkách Ministerstva, ale zatím není jasné, jak dlouho to tam zůstane. Již chvíli po zveřejnění se totiž ozvala Michaela Šojdrová z KDU-ČSL nebo zástupci různých nevládních organizací, kteří volají po jejím stažení.
A důvod? Příručka je až příliš otevřená a pro mnohé lidi až vulgární. Například právě Michaela Šojdrová požaduje ze sexuální výchovy udělat rodinnou výchovu a striktně oddělit výuku chlapců a dívek, tedy návrat zpátky do začátku minulého století. Ale podobně reagují i jiní autoři, kteří z příručky vybrali několik pasáží a na jejich základě hodnotí celek.
Příručka má své silné a slabé stránky. Za silnou se dá považovat shrnutí současných poznatků nejen o sexu a pohlavních chorobách, ale také o dalších aspektech, kterými se má sexuální výchova zabývat, jako jsou problémy zneužívání, diskuze o sexuálních minoritách, vzdělávání ve zvláštních školách. Tím bohužel výčet pozitiv končí.
Čtěte téma: Tabule s kosočtverci a rudá ruštinářka
Slovo sex bylo tabu a o existenci pornografie jsme neměli ani zdání. Přesto jsme se záhadným způsobem dozvěděli všechno potřebné. I bez školní přednášky „o tom“.
Vykrádání a vata
Příručka je sborníkem prací různých autorů poskládaných bez zásahu editora. Příspěvky mají kolísavou úroveň a často kopírují celé pasáže z jiných zdrojů (kapitola 13 je víceméně převyprávěný příspěvek Evy Lábusové z časopisu Aperio, ostatně je tam na něj odkaz). Ostatní autoři pouze vykrádají sami sebe, protože jde o témata, která již mnohokrát popsali jinde a často o nich hovořili. Zařazeny jsou tak teoretické nic neříkající části vedle přínosných materiálů, i když ty autoři často publikují víceméně ve stejném znění v různých knihách a časopisech.
Jinými slovy, přínos příručky by mohl být ve vymezení samotného tématu sexuální výchovy, kterou se příručka snaží zasadit do kontextu. Vychází se z názorů odborníků (třeba citovaný Radim Uzel), že „sexuální výchova nemá jen ‚učit žáky souložit‘, ale hovoří především o kultivaci mezilidských vztahů, o umění žít ve dvou a o vztazích mezi rodiči a dětmi. Zároveň učí toleranci k sexuálním menšinám a zajišťuje prevenci sexuálního zneužívání.“ S tím lze rozhodně souhlasit, ale v dalším materiálu se sexuální výuka rozrůstá až do nebývalé šíře do zdravovědy, sebepoznání a morálního rozvoje.
Ovšem to je zcela zásadní změna koncepce základního školství, kdy by se předměty neměly vyučovat jako samostatné bloky, ale jako součást skládačky, která by mladému člověku poskytla důležité informace do života.
Tím spíš působí příručka jako souhrn různých střípků, jen aby v ní něco bylo, ale potřebná koncepce se z ní vytrácí. Například se mnohokrát zmiňuje, že vyučování zaměřené na rizika sexuálního života nevede k potřebným výsledkům a mnohem lépe je zmiňovat kladné stránky sexu. Bohužel tuto část v příručce nenajdete, zřejmě si ji mají učitelé najít sami a poté naučit, naopak popisu rizik je věnována téměř polovina příručky.
Největší kritice se příručce dostalo kvůli části Pavla Petrnouška (jinak ředitele ZŠ), který zmiňuje praktické hry, které mohou učitelé s žáky hrát. Z nich je „nejvýživnější“ hra Kompot, která spojuje prvky absurdního dramatu s fízlováním žáků. Její absurditu si můžeme ukázat na následující jednoaktovce, která se drží autorem doporučené koncepce.
Fórum: Umíte se s dětmi bavit o sexu?
S jak starými dětmi by se mělo začít mluvit o sexu? Víte jak na to, nebo je sex ve vaší rodině tabu? Zapojte se do diskuse.
Kompot (jednoaktovka)
Místo: Někde ve Stodůlkách
Učitelka: Milí studenti, dnes pro vás páni a dámy z ministerstva naplánovali hodinu sexuální výchovy. Tuto hodinu učím již několik let, ale tentokrát podle zcela nových osnov. Ty reagují na společenské změny v posledních letech, které s sebou nese zrychlený životní styl zaměřený na výkon a zisk, změny hodnotového systému, nástup nových způsobů komunikace, výměny informací a s tím související nebezpečí negativního ovlivňování zdraví dětí a mládeže. (Poslední větu recituje naučenou z nové příručky. Recitace pokračuje a žáci pomalu ztrácejí pozornost.)
Na začátek bych chtěla podotknout, že vše, co tady dnes řeknete, zůstane jenom mezi námi a já to budu považovat za naprosto důvěrné. Abych na začátek odlehčila situaci a dokázala vám, že to myslím upřímně, tak vám řeknu, že jsem dnes ráno ve sprše masturbovala. Je to tak, není proč se za to stydět, ruce vám za to neupadnou, ani se vám na nich neudělají boláky.
Žák 1 (obrací oči v sloup): A nemyslíte, že by nás tato informace mohla mravně pohoršit?
Učitelka: Etická výchova by měla respektovat hodnoty vaše a vašich rodičů. Pocházíte z nejateističtějšího okresu v republice, na každém rohu najdete sexshop a na každém druhém vykřičený dům.
Žák 1: Tedy táta jim říká bordely. Občas nevím, jestli mluví o nějakém úřadě nebo o domě s červenými lucernami, ale vykřičený dům je hodně out.
Učitelka: Dobrá tedy, bordel tady najdete na každém rohu. Proto si myslím, že vás moje onanie nemůže mravně ohrozit. Nebo si snad myslíte, že se tady máme bavit o tom, co je to prezervativ?
Žák 2: Prezervativ?
Žák 1 (povýšeně): Myslí šprcku, ty gumo!
Žák 2: Jo tak. Tak to řeknu rovnou. Je trapná, slovo prezervativ jsem snad ještě neslyšel.
Učitelka: Ale správné neutrální slovo je prezervativ, stejně jako se neříká buchtička, ale vulva, ani se neříká pták, ale penis.
Žák 1 (provokuje): A co kokot?
Učitelka: Prosím vás, žáci, sexualita je velice pestrá a zajímavá věc, ale pohlavním orgánům byste měli říkat správnými jmény.
Žákyně: Vy říkáte, že sex je pestrý, ale přitom omezujete označování pohlaví na schválené pojmy?
Učitelka: V soukromí si jim říkejte, jak chcete, ale podle příručky musíme na hodinách podporovat neutrální označení. Ale zpět k tématu. Základními sexuálními pomůckami tady neprorazím, protože vše znáte. Proto bych ráda vyzkoušela hru, kterou nám příručka z ministerstva nabízí. Jmenuje se to Kompot a vám by to mělo hravou formou zvládnout stud a zároveň se něco zajímavého dozvíte. Nejprve si zkuste promyslet otázky, které nějakou souvisí se sexualitou, ale i dospíváním. Každý potom takovou otázku vysloví nahlas a potom ti, kterých se to týká, si vymění místa. Například: Vymění si místa ti, kteří se již někdy líbali. Rozumíte? (Třída přikyvuje, někteří vypadají, že přemýšlí.)
Tak já třeba začnu: Vymění si místa dívky, které již měly menstruaci. … Copak, Nováková?
Nováková (nejstydlivější dívka): Paní profesorko, já nevím, co to je menstruace.
Učitelka (rozpačitě): Já myslela, že vy už tady všemu rozumíte. Maminka ti doma nic neřekla, ani v biologii jste to neprobírali?
Žák 2 (lehce otráveně): Ne, zatím jsme jenom u zvířat. To by mě taky zajímalo. O bordelu táta mluví, ale o menstruaci nic.
Žák 1: Protože tomu říká krámy, přece.
Učitelka: Ale to je velice neuctivé označení, říká se tomu menstruace nebo menses. A mají to všechny ženy, které jsou připraveny k reprodukci. Příští rok se o tom v biologii dozvíte víc.
Zák 1 (ironicky): Pokud nebudou zase škrkavky, Hmyzák na nich ulítá.
Učitelka: Ale pojďme dál. Možná bude lepší, když si dotazy, pokud něco nebudete vědět, schováte…
(Zaklepání, otevřou se dveře.)
Vstupují žena a muž: Dobrý den, nenechte se rušit, my jsme inspekce z ministerstva, která kontroluje dodržování předpisů a vyhlášek v praxi. Toto je pan Vyrážka ze Školského odboru a já jsem paní Hartmann z Oddělení nabourávání genderových stereotypů. Klidně dělejte, že tady nejsme.
Učitelka: To si zrovna nejsem jistá, jestli je to vhodné. Já tady mám závažný intimní dialog se studenty, který můžete svou přítomností snadno narušit. Nebylo by vhodnější, kdybyste přišli jindy?
Hartmann: Nemusíte se bát sou… paní Vocásková. My máme prověření na supertajné materiály a studenti se před námi mohou cítit v bezpečí. Kromě toho, pan ředitel o naší přítomnosti ví a souhlasil s ní.
Učitelka: Takže studenti, budeme pokračovat…
Hartmann: … a studentky, paní Vocásková. Bude lepší, když budete používat genderově vyrovnané oslovení, aby žáci a žákyně získali ty správné návyky.
Učitelka (zamračeně a lehce nasupeně): Žáci a žačky, budeme pokračovat v naší hře. Jistě již máte představu, jaké máte klást otázky, a začne například Nováková.
Nováková (rozpačitě): Když já nevím. Tak třeba, vymění si místa ti, kteří se už někdy drželi za ruce s klukem nebo holkou.
(Žáci lehce hudrují, že je to trapné, ale všichni si vyměňují místa, Nováková sedí.)
Žák 3: Vymění si místa ti, kteří se někdy koukali do výlohy bordelu.
(Nucený smích mezi chlapci, ti si většinou vyměňují místa.)
Učitelka: Nemusí být přece všechno jenom o sexu, zkuste také otázky na dospívání. Co třeba kdyby si vyměnili místa ti, kteří už někdy pili alkohol.
(Zvedne se většina žáků a začnou si spiklenecky vyměňovat místa.)
Učitelka: K tomu si ještě něco řekneme, ale mezi námi.
Žákyně 1: Vymění si místa ti, kteří se v posledních 14 dnech pohádali s rodiči.
(Další vlna přesouvání.)
Žák 2: A kdo už se viděl v televizi nějaké porno?
(Zvedne se pár chlapců a menší množství dívek.)
Učitelka (sama k sobě): To nám to krásně jde.
Žák 1: A kdo už měl anální sex?
Učitelka: Opravdu si myslíš, Vulkáne, že tato otázka je správná?
Žák 1: A proč ne? Takové otázky nás skutečně trápí. (zatváří se zkroušeně)
Učitelka (kouká na žákyni, která se hlásí): Chceš se na něco zeptat, Aničko?
Anička: Prosím, já si nemám s kým vyměnit místo.
Učitelka: Ale teď byla přece otázka na anální sex, to by snad dívky v tvém věku nemusely znát.
(Lehké zakašlání z místa, kde sedí inspekce.)
Anička: Já už jsem anální sex měla.
Učitelka: A s kým prosím tě?
Anička: S panem profesorem Hrdličkou. On říkal, že po vás to chtít nemůže, protože byste ho nazvala starým prasákem.
Učitelka (neví, jaký nasadit tón): To je přece… Prosím tě a líbilo se ti to?
Anička: Ani ne, ale on slíbil, že mi dá lepší známku za skok do dálky. Ten mi moc nejde a kazilo by mi to průměr.
Učitelka (nakvašeně): A proč se k tomu vlastně přiznáváš?
Anička: Přece jste říkala, že jsme všichni zkažení bezbožníci. A také jste říkala, že máme být upřímní a zůstane to mezi námi.
Učitelka (skřípe zuby): To je samozřejmě pravda, že to zůstane mezi námi. (Pokouší se o neutrální tón.) Tak žáci (podívá se k inspekci) a žačky, myslím, že hra se povedla. Jenom bych chtěla zdůraznit, že alkohol patří mezi návykové látky a ty jsou až do 18 let zakázány. Takové látky narušují vývoj dítěte, kazí jeho psychiku a máte na ně ještě dost času. Chtěla bych vám poděkovat za upřímnost a budu se těšit zase za čtrnáct dní.
(Inspekce se zvedá.)
Vyrážka: Tak, paní Vocásková, z mého pohledu je výuka zdařilá, pokyny ministerstva naplňujete a své žáky zvládáte. Možná by to přece jen chtělo méně her a více skutečné výuky, aby se také něco dozvěděli.
Hartmann: Já bych vám ovšem ráda doporučila prostudování příručky Kultura genderově vyváženého vyjadřování, kde najdete nejen správné varianty oslovení, ale také příklady genderově korektního jednání.
Učitelka: Ale já se přece držela příručky a hrála si s dětmi.
Inspekce: Ale to je pouze doporučení, máte taky používat zdravý rozum.
ČLÁNKY DO MAILU