„Kam to neseš?“ Dívka opáčí: „Domů. Vyspala jsem se s docentem X a on mi za to dal novou televizi.“ Kamarádka kontruje: „To je pěkná nespravedlnost. Nedávno jsem s ním spala taky a nic mi nedal.“ Obdarovaná vysvětluje: „Nediv se. Já byla jubilejní- letos stá.“
Jde sice o anekdotu, ale není šprochu… Pro přesnost dodejme, že vědec, o němž je řeč, byl brzy na to z univerzity vyhozen. Ne snad pro sexuální harašení, ale pro své politické názory. Ty se naprosto lišily od norem bezčasí normalizace.
K tématu Harašení na VŠ: kafe se slizounem a sprosťárny na přednášce
Když dva činí totéž, nemusí to být totéž. Pokud se chcete za každou cenu přizpůsobit normám v určité skupině lidí, může to mít rozličné důvody. Od úzkosti, strachu, morální kocoviny až po sexuální vzrušení. Je-li při této aktivitě přítomno zmíněné libidozní uspokojení, lze mluvit o parafilii typu normofilie. I ta může být mixem výše uvedených motivů. Pro ilustraci příběh, jenž se opravdu stal.
Normofilie – být v normě ještě neznamená, že to je hodno obdivu a následování.
Pomozte, souložím podprůměrně
Do manželské poradny přišel vysokoškolsky vzdělaný technik. Žádal sexuologickou konzultaci a psychologickou pomoc neb během příštích osmnácti měsíců bude jeho sexuální život klesat pro impotenci k nule. Chmurnou vizi doložil několika vzorně provedenými rysy s patřičnými křivkami diagramů. Bezprostředně po seznámení s budoucí manželkou spolu souložili po určitou dobu jen jeden den v týdnu. Za to ovšem třikrát za sebou. Skóre za měsíc dosahovalo jedenáct až třináct pohlavních styků. Předložil graf číslo jedna: Porovnání počtu realizovaných pohlavních styků dvojice XY a ZZ v době před společným bydlením s průměrem obvyklým v jejich věku.
Mladí se posléze sestěhovali a jejich koitální aktivity v průběhu následujících týdnů vystihl sloupkový diagram. První sloupek na něm čněl hrdě. Inu jako ztopořený penis. I další byly řekněme pěkné kousky. Leč posléze velikosti ubývalo. Zhruba osmdesátý diagram již byl oproti jedničce trpaslík. Následoval graf číslo dvě srovnávající v čase počet koitů manželů X s celostátním průměrem u osob jejich věku. Na začátku Xovi strčili průměr snadno do kapsy. Po té se k němu přiblížili. Nedosti na tom. Dokonce počali pokulhávat…
„Nyní se prosím podívejte na další graf,“ děl pan inženýr. Šlo o opus nazvaný Projekce stávajícího počtu pohlavních styků z prognostického hlediska do konce druhého tisíciletí. Vyplývalo z něj, že s postupujícím úpadkem se frekvence realizace sexu u Xových limitně tuším roku 1998 přiblíží nule. To vše bude v rozporu s vcelku stabilizovaným vývojem křivky normy u celé populace.
„Víte, vědecká informace vyžaduje alespoň jedno srovnání,“ pravil ing., CSc. „Chtěl jsem změřit i vývoj časové osy délky trvání sexuálního styku v průběhu let a samozřejmě i s normou. Narazil jsem na problém v neurčitosti normy. V literatuře se opakovaně udává poměrně široké rozpětí 3–10 minut. Ještě ke všemu jeden sovětský autor uvádí minutu až dvě. To je potom těžké něco zkoumat.“
„Takže jste se o výzkum ani nepokusil?“ tázal se psycholog. „Zkusil jsem to, ale marně. Sotva jsem připravil stopky, manželka mi řekla, musíš si vybrat. Buď vytáhni stopky, nebo penis. Oboje ani omylem.“
Casanovův efekt
Jak vidno, těžký je život výzkumníka. Přesto je prokázána tendence respektovat psané i nepsané normy vztažné, tj. pro nás lákavé skupiny. Namátkou uvádí se, že žena považovaná za oblíbenou mezi muži dané skupiny, je statisticky častěji obletována a zvána ke schůzkám než na zájem marně čekající „panenka sedící v koutě“. Na ženy ve vztahu k mužům působí tzv. Casanovův efekt – podlehly všechny, podlehnu i já…
Vnímání situace bývá ovšem vždy individuální. Začali jsme anekdotou a tak vtipem i končíme.
„Kohn, zbláznili se,“ říká pan Roubíček, „oni si vzali Sáru a tu už měl celý Temešvár.“ Khon na to: „To je sice pravda, ale já se tam byl podívat a on ten Temešvár zas není tak velké město.“
ČLÁNKY DO MAILU