hodnotu článku nejlépe vystihuje toto:
"studentky se nejčastěji setkávají s takzvanými měkkými formami obtěžování, mezi něž patří okukování, lechtivé vtipy, sexistické poznámky, flirtování či nevhodné komentáře o „prosté duši dívčí, která na technických oborech nemá v podstatě co pohledávat“."
Sorry, ale nic z toho opravdu není sexuální obtěžování. Obdobně nepříjemné situace jsem zažil od heterosexuálního chlapa (kolega, nadřízený, přednášející) mockrát a maximálně mi dotyčný přišel trapný.
Pokud studentka musí zvažovat, zda jít s učitelem na kafe, dobře to není. On zjevně nezvládá své postavení a ona má zjevně obavy z nemožnosti obrany proti odvetným restrikcím.
Ale jak už to u feministických vymývaček mozků bývá, skutečné obtěžování se míchá s naprosto normálními jevy.
To by mě teda zajímalo, co je na tom špatného, pokud vyučující (na VŠ) chce sbalit studentku?
Jak by to tedy měl správně udělat? Kdyby ji plácal po zadku, tak neřeknu, ale pozvat na kávu mi přijde normální. Pokud se třeba vyučující studentce líbí, tak může přijmout, pokud s ním nic nechce mít, tak nepřijme a hotovo.
Špatné by bylo, pokud by na tom závisel její zápočet. To ovšem vyučující z článku ani slovem nezmínil.
Začínám mít dojem, že jakýkoliv projev přízně nebo pokus o sbalení se dle feministek rovná harashmentu.
Jak se tedy prosím mají lidé dát dohromady? A tak aby to pro muže nepředstavovalo riziko?