Nejen kvůli příbuzenským sňatkům vedoucím k degeneraci rodu se objevovaly zvláštní povahy, postižení, deviace a sexuální úchylky či odchylky od toho, co bylo považováno za normální. Příkladů by se v historii našlo mnoho, představíme si jen některé z nich.
Nymfomanka s koněm?
Jednou z významných panovnic, která v tomto ohledu neměla zrovna nejlepší pověst, byla Kateřina Veliká (1729–1796). Tato ruská carevna proslula svým výrazným sexuálním apetitem. S manželem, carem Petrem, si toho mnoho neužila a jejich manželství dlouho nebylo naplněno kvůli Petrově fimóze (zúžení předkožky).
Když byl problém díky malému chirurgickému zákroku odstraněn, carevna konečně otěhotněla, ale jejich první dítě bohužel zemřelo při porodu. Dále už si Kateřina Veliká dopřávala sexuální radovánky s jinými muži a otcem jejích dětí pravděpodobně nebyl car. Tato náruživá milenka si vždy držela nějakého muže, který se pohyboval v její blízkosti a ve funkci generálního adjutanta dostával slušný plat, a to deset rublů měsíčně. Na své pozici se ale obvykle neudržel příliš dlouho, carevna jej brzy nahradila někým jiným, navíc její milenci nesměli zasahovat do politiky.
Ovšem kromě důstojníka Grigorije Grigorjeviče Orlova, který stál za převratem a svržením cara Petra, jehož se manželka rychle zbavila a pravděpodobně jej nechala i zavraždit. A kromě Orlova se držel v carevnině přízni i ložnici známý Grigorij Alexandrovič Potěmkin, který rovněž mohl ovlivňovat politické dění.
Dále jí muže vybíral on sám, většinou své podřízené vojáky. Na sklonku života carevny ji pak obšťastňoval poručík jízdní gardy Platon Zubov. Celkem se postupně vystřídalo asi jednadvacet mužů, kteří mohli Kateřinu Velikou činit šťastnou. Většinou to byli urostlí vojáci a rozhodně o dost mladší než sama carevna.
Historikové se domnívají, že Kateřina byla nymfomanka s velmi specifickými choutkami. Kolem této carevny vznikla spousta neskutečných pověr týkajících se jejího zvráceného sexuálního života. Pravdou je, že i ve vysokém věku měla silný sexuální apetit a vystřídala spoustu milenců. To, jestli souložila s koněm nebo byla dominantní sadistka, se nicméně úplně nedá prokázat. Podle jedné děsivé pověry zemřela při souloži s koněm, který zavěšen na postroji ji při svém pádu rozdrtil. Kateřina ale ve skutečnosti zemřela na mrtvici ve věku sedmašedesáti let.
Císařův syn zabil lazebnici
Prokazatelným sadistickým deviantem však byl syn císaře Rudolfa II., kterého císař zplodil se svou dlouholetou milenkou Kateřinou Stradovou.
Julius Caesar d'Austria (1586–1609) stejně jako jeho otec nepatřil zrovna mezi průměrně normální osobnosti. V rodině se vlivem příbuzenských sňatků dědila kdejaká porucha, proto i u prvorozeného nemanželského potomka císaře se objevovaly prapodivné sklony, které byly později diagnostikovány jako sadistické a deviantní chování.
Byl tak agresivní, že císař musel kvůli synovi málem chodit kanály, protože neblahé zvěsti se velmi rychle šířily mezi lidmi. Caesar zabil sluhu, znásilňoval ženy, které mlátil a řezal, vše prováděl v opilosti, kdy ztrácel zábrany.
Když jej otec v roce 1606 nechal umístit v kartuziánském klášteře v Gamingu v Horním Rakousku, měl mít omezenou stravu a příjem alkoholu a po ruce žádné ostré předměty, aby jimi neohrožoval služebnictvo. Když se Caesar vrátil do Českého Krumlova, kde žil, nadále děsil místní obyvatele a jeho řádění pokračovalo.
V roce 1607 navázal vztah s místní krásnou lazebnicí Markétou Pichlerovou, jejíž matka ze zištných důvodů styky s císařovým synem podporovala. Bohužel však netušila, že žene svou dceru do záhuby. Císařův nezdárný syn nejprve dívku zmlátil, pobodal a vyhodil z okna. Měla velké štěstí, že útok vůbec přežila, ale další její kontakt se sadistickým vrahem už skončil fatálně.
Caesar o nějakou dobu později přinutil rodiče, aby mu Markétu vydali. Tu následně u sebe doma v posteli brutálně zavraždil, z jejího těla nezbylo nic, co by drželo pohromadě. Celá Evropa mluvila o tomto hrozném činu, což k dobré pověsti podivného císaře Rudolfa rozhodně nijak nepřispělo.
Císař se o hrůzném činu svého syna dozvěděl až po nějaké době, protože nikdo neměl odvahu mu to sdělit. Ve chvíli, kdy zjistil pravdu, nechal svého syna doživotně uvěznit a už s ním žádné slitování neměl. Caesar přestal o sebe dbát a propadal stále většímu šílenství. Ve svém vězení prováděl neskutečně nechutné kousky svědčící o tom, že není při smyslech. Mazal po sobě vlastní výkaly, sebepoškozoval se a mazal se krví, vyhazoval oblečení z okna nebo masturboval před služebnictvem. Dnešní vědci se přiklánějí k názoru, že u něj šlo i o katatonickou schizofrenii.
Lékaři nic nevyřešili. Pouštění žilou samozřejmě nepomohlo. Caesar zemřel ve věku třiadvaceti let na prasklý hnisavý vřed v krku. Internace králova levobočka pomohla jen tomu, aby nebyl Caesar za bestiální vraždu uvězněn, mučen a krutým způsobem popraven, jako by tomu za jiných okolností bylo. Jeho otec Rudolf, trpící melancholií a syfilidou, svého deviantního syna přežil jen o tři roky.
Eduard VII. a jeho křeslo lásky
Anglický král Eduard VII. (1841–1910), syn královny Viktorie, proslul jako velký milovník, který si dokonce nechal vyrobit milostné křeslo, o němž se dodnes spekuluje v souvislosti s jeho skutečným využitím. Nikdo totiž doopravdy neví, jakým způsobem se používalo.
Život následníka trůnu byl velmi nestydatý a říkalo se mu Prince of the pleasure neboli Rozkošník. Jedna manželka mu rozhodně nestačila, a tak si užíval s nejrůznějšími ženami, co hrdlo ráčí. Navštěvoval vyhlášené francouzské nevěstince a žádná neřest mu nebyla cizí. V pařížské restauraci Café Anglais se mu jeho milenka Cora Pearl naservírovala celá nahá na obrovském talíři, v proslulém francouzském nevěstinci Le Chabanais měl dokonce vlastní místnost se speciální vanou ve tvaru labutě a na přídi s mořskou pannou, kterou si nechával plnit šampaňským.
Galerie: Jak rodily královny
Křeslo lásky si pak Eduard nechal zhotovit od Louisa Soubriera a využíval jej údajně pro snadnější styk se dvěma milenkami zároveň, anebo také pro orální sex. Možností, jak se na křesle milovat a souložit roztodivnými způsoby, pravděpodobně bylo více, takže to jen vypovídá o tom, jak moc byl následník anglického trůnu vynalézavý. Vědci rovněž zohledňují jeho korpulentní postavu díky značnému množství jídla, neboť Eduard byl rovněž velký požitkář v jídle. Křeslo mu tak mělo umožnit soulož bez větší námahy a zatížení milenky svou vahou.
Král Eduard, který krátce vládl po smrti své matky Viktorie až do své smrti, byl také náruživým kuřákem. Údajně vykouřil dvacet cigaret a dvanáct doutníků denně. Na sklonku života trpěl chronickým zánětem průdušek a zemřel ve věku osmašedesáti let na infarkt.
Messalina muže trestala
Římanka Messalina (cca 20–48 n. l.) byla považována za neřestnou nymfomanku a snad nejvíce sexuchtivou ženu Říma. Uvádí se, že se za svůj život vyspala se stovkami mužů. Ve dvaceti se provdala za svého skoro o třicet let staršího bratrance Claudia, kterého neustále podváděla. Dokonce i trestala ty muže, kteří se ze strachu z hněvu císaře nechtěli podvolit a mít s ní sex. Nutila prý také jiné ženy k cizoložství, zatímco jejich manželé se na to měli dívat. Anebo soutěžila s jednou proslulou prostitutkou o to, která z nich zvládne za jeden den více mužů. Císařovna samozřejmě zvítězila, a to s počtem pětadvaceti mužů za den.
V místním nevěstinci se údajně ukájela inkognito pod jménem Vlčí dívka, ale je možné, že spousta dochovaných skandálních informací není pravdivých. Bohužel její sexuální aktivity ji stály život. Poté, co se v době nepřítomnosti císaře provdala za muže jménem Gaius Silius, s nímž plánovala státní převrat, se všechno nakonec provalilo a Messalina sáhla po jedu jako vlastní alternativě jinak kruté smrti z nařízení císaře.
Zdroje:
britannica.com; historyextra.com; dailymail.co.uk; wikipedia.org; novinky.cz
ČLÁNKY DO MAILU