Názor k článku Sežeru všechno, co dřív nesežere mě... od Agrippina - Jeste pred 2 roky jsem kourila. Kourila jsem...

Jeste pred 2 roky jsem kourila. Kourila jsem cca 8 let stylem: 3 mesice nekoureni, 4 mesice koureni, 6 mesicu nekoureni, 5 mesicu koureni...atd. Timto zpuseobem se ze me nikdy nestal kurak zavisly. Bylo mi to fuk. Kdyz jsem kourila, tak jsem kourila, kdyz ne, kaslala jsem na to.
Pred 2 lety jsem si uvedomila co delam za pitomost a zcela zbytecne si huntuju nejen plice, ale cely organismus. Cigaretu jsem si uz od te doby nikdy nezapalila.
A stalo se ze me to, co nazyvam militantni nekurak. Ale pozor. Nejde o nejaky demagogicky boj. Mne proste a jednoduse zacal cigaretovy kour tak strasne smrdet, ze se mi z nej dela fyzicky nevolno a dohani me to ke vzteku na dotycne kourici, kteri tento odporny smrad produkuji. Kdyz vidim na ulici/zastavce tramvaje kouriciho, odstupuji, vyhybam se, mizim pryc. Kdyz ke mne sedne kurak, ktery prave dokouril, zvednu se odejdu, jinak riskuju zvraceni a migrenu. Zjistila jsem totiz, ze mi zvlaste pach cigaretoveho koure spousti zachvaty migreny.
Kavarny/restaurace si pochopitelne vybiram podle toho, zda se v ni kouri ci ne. Jakmile vstoupim a ucitim/uvidim charakteristicky dym, okamzite odchazim.
Zaver je ten: at si kazdy dela co chce (opravdu je mi jedno, ze si kuraci uzenou X nemoci, nemam soucit s timto idiotskym chovanim - maji moznost si vybrat). Ale musi si uvedomit, ze jeho (kurakova) svoboda konci tam, kde zacina moje. A ja si zasadne nepreji, abych byla jejich odpornym zlozvykem obtezovana.