Sháníte roušku? Nevyhazujte peníze, před virem neochrání!

19. 11. 2009

Sdílet

Propadli jste panice a sháníte všude roušku, abyste se chránili před prasečí chřipkou? Možná jste se v mediích inspirovali obrázky Japonců, nebo v poslední době také Ukrajinců, kteří bez roušky nedají ani ránu. Jenže věděli jste, proč Japonci roušku skutečně nosí? A mají roušky vůbec smysl? Nebo je to jen byznys?

Lékárníkům před dvěmi týdny přistál v poště e-mail, který jim barvitě líčil, jaké přednosti má nový typ roušky. A že obsahuje látky, které ničí virus prasečí chřipky. „Jaké, to už se tu neuvádělo. Zdá se mi to celé jen jako docela drahá propaganda a bezva byznys,“ kroutí hlavou lékárnice Martina Náhlovská z Kralup nad Vltavou. Drahá proto, že nová rouška balená po čtyřech kusech přijde na čtyři sta korun. A to je vzhledem k tomu, že její použití je omezené a počítá se jen na hodiny, skutečně nákladná věc.

„Šel jsem z toho do vrtule – za čtyři kousky v podstatě papíru mám dát čtyři stovky? To se asi firmy zbláznily,“ zlobí se Jindřich Patočka z Prahy, jemuž se před dvěmi týdny narodil syn a on nechce, aby návštěvy dítě nakazily prasečí chřipkou. Tak vyrazil do lékárny pro roušky. „A nabídli mi tohle,“ kroutí hlavou.  

Rouška nechrání před virem!

Rouška, chřipka,

Má vůbec smysl si roušku kupovat? Časopis Test roušky otestoval už letos na jaře, když se o pandemii u nás teprve začalo mluvit. Testy roušek prováděl na lidech, kteří vydechovali vzduch na misky s agarem (želatinou) a na těch se pak vyhodnocovalo, kolik mikroorganismů, tedy bakterií a plísní či jemného prachu, se na misky dostane. A ukázalo se, že účinnost je od pouhých devíti procent do necelých padesáti procent. A to je vskutku tristní výsledek.

Ovšem pozor: roušky neslouží k ochraně před viry. Slouží k tomu, aby naopak nakažený člověk nenakazil ostatní tím, co vydechuje. To znamená, že Japonci nenosí roušky kvůli strachu z nákazy, ale z ohleduplnosti. Aby sami nenakazili ostatní. „Jenže u nás si to lidé pletou a berou roušky jako něco, co jim pomůže před nákazou virem prasečí chřipky. Jenže platí, že rouška člověka skutečně vůbec neochrání před virem chřipky, na to je její tkanina příliš propustná a vir příliš malý, takže snadno projde dovnitř,“ vysvětluje imunolog Jiří Beran.

Koupili jste si roušku?

Podle mluvčího České lékárnické komory Aleše Krebse sice existují i hustěji tkané roušky, ale ani ty rozhodně nechrání samotného nositele. „U nás v olomoucké lékárně jsem měl zatím jen jeden dotaz na roušku, a to ne kvůli prasečí chřipce, ale taky kvůli čerstvě narozenému miminku, o které se rodiče báli, aby jej návštěvy příbuzných nenakazily normální chřipkou,“ říká lékárník. V tomto případě podle něj rouška jakýsi smysl má, ale i tak dítě či pacienta chrání jen částečně.

Účinné jsou jen respirátory

Pokud se sám člověk nechce nakazit, musí použít takzvaný respirátor. To je zjednodušeně řečeno také rouška, ale s filtrem, který filtruje vzduch přicházející do plic. Nebo jde o roušku potaženou účinnou látkou, která viry pomáhá zabíjet.

„Roušky s filtrem jsou poměrně drahé, ty se téměř nepoužívají. Ale používáme roušky obyčejné, ty však nosíme jen u pacientů, kteří jsou vážně nemocní, mají po transplantaci či operacích oslabenou imunitu a bylo by pro ně osudové nakazit se infekcí. Proto se snažíme takto minimalizovat riziko nákazy, i když ochrana pacienta samozřejmě není stoprocentní,“ popsala lékařka z nemocnice na Bulovce Barbora Faltíčková.

Skutečně účinnou ochranu před nákazou virem dává nositeli jen respirátor. A to ještě ne všechny typy. Jak vyplynulo ze zkoušek časopisu Test, účinnost respirátorů se pohybuje od necelých devadesáti procent do 99 procent. Záleží na třídě filtrace. „Nejvyšší účinnost mají ty s číslem FFP3,“ radí lékárník Aleš Krebs. Respirátory totiž musí být certifikované a splňovat normy. A ty zařazené ve třídě FFP3 (a také nejdražší) musí chránit nositele nejméně z 98 procent. Potíž však je, že nejsou určeny pro opakované nošení.  „Ceny se pohybují od 70 korun výše a nejčastěji je nakupují nemocnice,“ říká Aleš Krebs.

„Dají se použít navíc jen na několik hodin, stejně jako roušky napuštěné účinnou látkou. Jde o různou dobu, od čtyř hodin do nanejvýš čtyřiadvaceti hodin,“ říká imunolog Beran. Pro tělo je totiž jednak namáhavé dýchat přes takovou zábranu a pak: roušky napuštěné účinnou látkou mají jen omezenou životnost a po několika hodinách zkrátka přestávají účinkovat.

„Jejich princip je jednoduchý – jsou obvykle napuštěné obyčejnou kyselinou citronovou. A mechanismus tkví v tom, že nahlodají tělo viru. Jakoby ho svléknou z kůže. Virus pak sice může dál přežít, ale už toho v těle moc nenadělá,“ říká Beran. Stejně tak funguje desinfekce rukou za pomocí alkoholu. I ten nahlodá tělo viru, na rozdíl od obyčejného mýdla s vodou. „Samozřejmě cena několika stokorun za roušku, která se dá použít nanejvýš několik hodin a jen jednou, je příliš vysoká. Je to ale dáno trhem – máme pandemii, tak holt stoupají ceny možné ochrany. Počkejte za rok, až se o pandemii nebude mluvit, budou tyto roušky stát nanejvýš desetikoruny,“ říká.

Učinné, ale drahé

nemocnice

Takže: mají roušky či respirátory smysl, nebo je to jen marketingový trik? Roušky smysl mají částečný, a to tam, kde sami chcete co nejvíce a co nejsnáz snížit riziko, že nakazíte své okolí, nejčastěji malé děti.

Nebo pro ty, kteří přichází na návštěvy za těžce nemocným člověkem do nemocnice, za lidmi po transplantacích orgánů či pacienty po dialýze, kteří mají sníženou imunitu. Respirátory jsou sice účinné, ale vzhledem k ceně a omezené době použití jde spíš o záležitost pro profesionály – záchranáře, zdravotníky v nemocnicích.

Pro normální zdravé lidi,je podle imunologa Berana mnohem účinnější ochranou před virem prasečí chřipky, když si budou pravidelně mýt ruce nejen mýdlem a vodou, ale desinfekčním roztokem na bázi alkoholu. A nebudou se špinavýma rukama dotýkat sliznic obličeje, tedy očí, nosu, rtů. „I sebedokonalejší respirátor je na nic, když si jej špatně sundáte a osaháte si přitom obličej nemytýma rukama. Nákazu, které jste se několik hodin úspěšně bránili, tak snadno tělu dodáte jedním pohybem,“ varuje Beran.

Autor článku

Autorka je redaktorkou MF DNES.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).