Přál bych všem, aby jeli stejným vlakem, jako já přede pár týdny. Seděly tam dvě slečny, které z pusy (v tomto kontextu by se hodilo spíše z „huby“) vypouštěly takové vulgarity, že by i ten dlaždič zčervenal.
Když jsem pak za týden jel opět vlakem, tak jsem tam potkal celou bandu slečen, kde se jedna z nich chlubila, že nepozná rozdíl mezi „impresionismem a expresionismem“. „To je alespoň zajímavá debata“, říkal jsem si a „tak to nemůže být tak strašné“. Ovšem jejímu tvrzení zřejmě chyběl potřebný důraz a asi to i ona sama cítila, protože na konci spustila jako fanoušek Baníku na zápase.
Dá se pochopit, že když mi spadne kladivo na nohu, tak upustím páru trochu řízněji. „Vole“ se dá taky *jednou za týden* odpustit. Ale když mnohem horší vulgarity slyším z úst nějaké slečny při běžné konverzaci, tak si pomyslím něco o hospodářském zvířeti a necítím nic, než odpor. Ještě horší je pomyšlení, že „tohle“ bude chtít jednou na univerzitu.
Problém je asi ve vnímání toho, co je sprosté. Já když slyším, jaká slova dnešní mládež vypouští z úst (a to mi je teprve pětatřicet), jsem z toho paf. Ale během těch let došlo k posunu ve vnímání a pro ně to evidentně tak sprostá slova nejsou.
pro Redrum: Nevím co na Váš příspěvěk říct, ale vždy mě nějak zvednou ze židle lidé, kteří nedokáží přemýšlet v širšíh konturách. Taky jsem byl mlád, a velice se mě týkal text „ZNÁMKA PUNKU“ od kapely Visací zámek – Teplej rum pil i když potom blil, Co hořelo to vyhulil, Myslel si že je to známka punku. Jsem tomu rád, že jsem prožil tato telecí léta, byla to sranda. Na rozdíl od těch, kteří se k nám nepřipojili, sprostě nemluvili a jen se dobře učili, jsme zažili spousty srandy, spoustu zakázaného, a tyto zkušenosti jsou mi dnes v životě nadhledem nad další telecí generací. Taky jsem pochopil, že každý člověk je jiný, a každý reaguje na nudnost, všednost a tupost většiny dospělých jinak. Někdo se zakuklí do sebe, sbírá jedničky, někdo je rebelem – než vyhasne; někdo se dokonce v nevědomé obavě o takto nudné budoucnosti, jež je mu většina dospělých příkladem, uchýlí i agresivnějšímu jednání, záleží taky na rodině, kde adolescent vyrůstá. Bavím se tím, jak dnešní mladí vypadají a jak mluví, jsou prostě úžasní :) a bez nich, i bez těch jejich sprostých slov by byl svět šedý, nudný a unavený, jako jsme my, když jdeme/jedeme z práce.
Je mi úplně jedno, že se mezi sebou oslovujou „pičo“, „kurvo“, nebo jakkoliv. Ať si třeba kálejí po domě. Taky nejsem svatoušek a často nemám k ostrému slovu daleko. Ale nejsem tak osvícený, abych automaticky usuzoval, že co „baví“ (pokud to lze nazvat zábavou, ale podle vás asi ano) mě, tak musí automaticky bavit i ostatní a proto budu vyřvávat co nehlasitěji a nejčastěji, aby se všichni okolo smíchy chytali za břicha.
Co mi vadí je, že to musím 2 hodiny poslouchat ten slovní průjem a nemám kam utéci. Jestli máte tu možnost také a ještě si to užíváte, tak je mi vás líto.
Ale o tom přece odjakživa puberta je, že si člověk myslí, že ta jeho je ta jediná správná cesta! A že když on se cítí cool a něco se mu líbí, že to musí akceptovat všichni.
Nemohli by těm dívkám ve škole vysvětlit, že vůl je rodu mužského? Kamarádka přece nemůže být vůl, ale nejvýše kráva :-) Ale vážně. Občas se bavím tím, že v tramvaji poslouchám, jak se baví mladí a měřím si na hodinkách, kolikrát za minutu někdo řekne slovo „vole“. Bohužel rekord jednoho 23× za minutu padl už před několika lety a od té doby je nepřekonán. Máte někdo lepší výsledek?
Tak čtu tyhle řádky a přemýšlím. Vzpomínám na své mládí. Nakonec proč ne, padesátka se nechutně a odporně blíží …
Určitě čekáte, jak budu psát o strašlivé mládeži a kam to všechno vede. Omyl, přátelé. Před těmi třiceti léty jsme byli úplně stejní a co víc, měl jsem podivné rodiče, kteří mě v dobrém rozmaru vykládali, jaké to bylo ve 30. letech a světe div se, i tehdy to bylo stejné. Ano, nějaké parazitní slovo, vystřídalo jiné parazitní slovo, ale jinak se nezměnilo nic. Ne, nikdy jsem nebyl rebel, spíš jsem se i v pubertě pohoršoval nad těmi strašnými puberťáky, ale dnes, kdy jsou z puberťáků teenageři, nevidím krom změny jejich pojmenování, žádnou změnu.
Ale možná to bude tím, že jsem ochoten přiznat, že v 70. letech také nebyly pořádné zimy a sníh o Vánocích nebyl. Nebo se mýlím?
Já si myslím,že se „lehce“ mýlíte.Já si v 70tých letech pamatuji jak byly uhelný prázdniny:)A to dokonce 4 nebo 5 týdnů.Takže ten sníh a zimy byly.Dokonce silnice zamrzly tak,že se statečně bruslilo mezi auty.Ale to už je hodně dávno:)
Není to tak dávno kdy se vrátila sousedovic dcera z porodnice a nevím komu vyprávěla zážitky.Já jsem radioamater a tak jsem náhodou zachytil rozhovor z chůvičky pouštěný do eteru.Musím podotknout,že její máma také neoplývá slušností.Rozhovor začal slovy,že ji šáhly mezi nohy a z pí.. ji to vytáhly a pak,že tam přišel Lukáš a čuměl jaký měla vedle ležící velký kozy.Tak jsem si udělal obrázek celé rodiny a mně to úplně stačilo.Moje žena je totiž porodní asistentka a byla úplně vyvedená z míry.
No jo, ty pseudomoralisto, hlavně, že poslouchat cizí hovory můžeš, co? To je tisíckrát sprostší, jestli ti to nedošlo! Taky mám takovou sousedku a je to zlá, sobecká, panovačná ženská, která si myslí, že se z toho všeho může vymodlit v kostele…
ČLÁNKY DO MAILU