Tak čtu tyhle řádky a přemýšlím. Vzpomínám na své mládí. Nakonec proč ne, padesátka se nechutně a odporně blíží …
Určitě čekáte, jak budu psát o strašlivé mládeži a kam to všechno vede. Omyl, přátelé. Před těmi třiceti léty jsme byli úplně stejní a co víc, měl jsem podivné rodiče, kteří mě v dobrém rozmaru vykládali, jaké to bylo ve 30. letech a světe div se, i tehdy to bylo stejné. Ano, nějaké parazitní slovo, vystřídalo jiné parazitní slovo, ale jinak se nezměnilo nic. Ne, nikdy jsem nebyl rebel, spíš jsem se i v pubertě pohoršoval nad těmi strašnými puberťáky, ale dnes, kdy jsou z puberťáků teenageři, nevidím krom změny jejich pojmenování, žádnou změnu.
Ale možná to bude tím, že jsem ochoten přiznat, že v 70. letech také nebyly pořádné zimy a sníh o Vánocích nebyl. Nebo se mýlím?