Přál bych všem, aby jeli stejným vlakem, jako já přede pár týdny. Seděly tam dvě slečny, které z pusy (v tomto kontextu by se hodilo spíše z „huby“) vypouštěly takové vulgarity, že by i ten dlaždič zčervenal.
Když jsem pak za týden jel opět vlakem, tak jsem tam potkal celou bandu slečen, kde se jedna z nich chlubila, že nepozná rozdíl mezi „impresionismem a expresionismem“. „To je alespoň zajímavá debata“, říkal jsem si a „tak to nemůže být tak strašné“. Ovšem jejímu tvrzení zřejmě chyběl potřebný důraz a asi to i ona sama cítila, protože na konci spustila jako fanoušek Baníku na zápase.
Dá se pochopit, že když mi spadne kladivo na nohu, tak upustím páru trochu řízněji. „Vole“ se dá taky *jednou za týden* odpustit. Ale když mnohem horší vulgarity slyším z úst nějaké slečny při běžné konverzaci, tak si pomyslím něco o hospodářském zvířeti a necítím nic, než odpor. Ještě horší je pomyšlení, že „tohle“ bude chtít jednou na univerzitu.
Problém je asi ve vnímání toho, co je sprosté. Já když slyším, jaká slova dnešní mládež vypouští z úst (a to mi je teprve pětatřicet), jsem z toho paf. Ale během těch let došlo k posunu ve vnímání a pro ně to evidentně tak sprostá slova nejsou.
pro Redrum: Nevím co na Váš příspěvěk říct, ale vždy mě nějak zvednou ze židle lidé, kteří nedokáží přemýšlet v širšíh konturách. Taky jsem byl mlád, a velice se mě týkal text „ZNÁMKA PUNKU“ od kapely Visací zámek – Teplej rum pil i když potom blil, Co hořelo to vyhulil, Myslel si že je to známka punku. Jsem tomu rád, že jsem prožil tato telecí léta, byla to sranda. Na rozdíl od těch, kteří se k nám nepřipojili, sprostě nemluvili a jen se dobře učili, jsme zažili spousty srandy, spoustu zakázaného, a tyto zkušenosti jsou mi dnes v životě nadhledem nad další telecí generací. Taky jsem pochopil, že každý člověk je jiný, a každý reaguje na nudnost, všednost a tupost většiny dospělých jinak. Někdo se zakuklí do sebe, sbírá jedničky, někdo je rebelem – než vyhasne; někdo se dokonce v nevědomé obavě o takto nudné budoucnosti, jež je mu většina dospělých příkladem, uchýlí i agresivnějšímu jednání, záleží taky na rodině, kde adolescent vyrůstá. Bavím se tím, jak dnešní mladí vypadají a jak mluví, jsou prostě úžasní :) a bez nich, i bez těch jejich sprostých slov by byl svět šedý, nudný a unavený, jako jsme my, když jdeme/jedeme z práce.
Je mi úplně jedno, že se mezi sebou oslovujou „pičo“, „kurvo“, nebo jakkoliv. Ať si třeba kálejí po domě. Taky nejsem svatoušek a často nemám k ostrému slovu daleko. Ale nejsem tak osvícený, abych automaticky usuzoval, že co „baví“ (pokud to lze nazvat zábavou, ale podle vás asi ano) mě, tak musí automaticky bavit i ostatní a proto budu vyřvávat co nehlasitěji a nejčastěji, aby se všichni okolo smíchy chytali za břicha.
Co mi vadí je, že to musím 2 hodiny poslouchat ten slovní průjem a nemám kam utéci. Jestli máte tu možnost také a ještě si to užíváte, tak je mi vás líto.
Ale o tom přece odjakživa puberta je, že si člověk myslí, že ta jeho je ta jediná správná cesta! A že když on se cítí cool a něco se mu líbí, že to musí akceptovat všichni.
ČLÁNKY DO MAILU