Nesnáším organizovanou zábavu, stejně jako konzumní styl života. Proto nejen na Silvestra, ale i o narozeninách, jmeninách a Vánocích se vyhýbám společnosti. Slavím, když je k oslavě důvod a bavím se, když se stane něco, čemu se můžu zasmát. Když mne zastihne dobrý vtip nepřipraveného, jsem pod stolem. Když ho vypráví nějaký chrlič vtipů, často ho nevnímám, protože předchozí chrlení otupilo moji pozornost. Sem tam ze sebe udělám bez problémů kašpara a pod stůl padají ostatní. Ale když slyším: „Bav se ne? Vole, todle je oslava. Dyť ty vůbec nepiješ?!“, jsem otrávený mrzout.
Někdy je mi v těch dnech oslav trochu smutno. Ale když není blízko někdo, s kým se dá klidně posedět, popovídat a třeba i pomazlit, raději jsem sám. Na Nový rok jsem rád, že nejsem jeden z těch, co se klepe a slintá v sanitce s opicí nebo roztrženou rukou od petardy.