Sirup z agáve není tak zdravý, jak se myslelo

Pěstování agáve není náročné, každý druh má jiné využití

Agáve je velmi oblíbenou rostlinou zahrádkářů napříč světem díky své nenáročnosti na pěstování a také pro půvabný a dekorativní vzhled. Je typickým zástupcem polopouštní rostliny a evokuje scény z westernových filmů, takže ozvláštní vzhled každé zahrádky.

Pro většinu druhů agáve jsou charakteristické růžice silných dužnatých listů, jejichž okraje bývají většinou posety trny. Poté, co rostlina dosáhne dospělosti, což je v závislosti na druhu od 10 do 40 let, vykvete a umírá.

Tento rozsáhlý rod z čeledi chřestovitých (Asparagaceae) zahrnuje asi tři sta druhů, které mají různé využití. Z některých se vyrábí vlákno sisal, z jiného druhu agáve se pálí speciální kořalka, z dalšího si Indiáni vyrábějí mazlavý nápoj pulque. A samozřejmě nesmíme zapomenout na tequilu! Pro tu je výchozí surovinou mexická agáve modrá (Agave tequiliana), známá též pod názvem Weberova modrá agáve.

Historický význam agáve byl značný

Pro původní americké obyvatele byla agáve nesmírně důležitá. „Ale zázrak přírody byla velká mexická agáve neboli maguey, jejíž shlukující se pyramidy květin, tyčící se nad temnými listy, zářily na celých akrech půdy. Jak jsme si již všimli, rozmělněné listy poskytly pastu, ze které byl vyroben papír, šťáva byla fermentována do omamného nápoje pulque, který milují domorodci dodnes, z listů se dále dělaly došky pro výrobu obydlí; nitě, z nichž byly vyrobeny hrubé věci a silné šňůry, byly čerpány z tvrdých a zkroucených vláken; kolíky a jehly se dělaly z trní na koncích listů; a kořen, když byl řádně vařený, byl přeměněn na chutné a výživné jídlo. Agáve, stručně řečeno, bylo maso, pití, oblečení a psací materiál pro Aztéky! Příroda nikdy nenabídla v tak kompaktní podobě tolik prvků, důležitých pro lidské pohodlí a civilizaci!“ S takovýmto nadšením popsal neobyčejnou rostlinu americký vědec a historik William H. Prescott v roce 1843.

• 
• 
• 

Dalších 23 fotografií

Květy, listy i stonky agáve jsou jedlé

Během poslední sezóny svého života produkuje každá rostlina agáve několik kilogramů jedlých květů. Stonky, na kterých květy rostou, jsou po upečení sladkou pochoutkou, ale po vysušení mohou být použity také například k výrobě tradičních hudebních nástrojů domorodců. Listy se sbírají v zimě a na jaře, kdy jsou rostliny bohaté na mízu, a používají se k přípravě pokrmů. Agáve sloužila jako zdroj potravy už pro prehistorické obyvatele amerického kontinentu.

Také dnešní potomci původních obyvatel nacházejí v této rostlině hotový poklad. Například Navahové z ní lisují nápoje, vyrábějí jedlou pastu, jedí některé její části vcelku anebo z nich vyrábějí polévky. Listy konzumují vařené a mladé stonky a výhonky pečou.

Z vláken dělají lana, starší listy používají k vyložení jámy na pečení a sladidlo, získané z mízy, používají k dochucení jídel. Jako alternativa cukru se tento agávový sirup rozšířil po celém světě. Na trhu je propagován jako přírodní sladidlo, vhodné pro diabetiky, při jehož používání nedochází ke zvýšení hladiny cukru v krvi. Pro zajímavost: agáve má asi 60 kalorií na polévkovou lžíci ve srovnání se 40 kaloriemi pro stejné množství stolního cukru. Je ale mnohem sladší než běžný bílý cukr, takže je možné ho použít méně pro dosažení stejného efektu.

Agávový sirup není tak zdravý, jak se myslelo

I když je agávový sirup přírodním sladidlem, neznamená to, že jsou s ním spojena pouze pozitiva a žádná negativa. Stejně jako ostatní sladidla může vést ke zdravotním problémům, jako jsou obezita, diabetes 2. typu, kardiovaskulární onemocnění anebo zubní kaz. A například Americká asociace pro diabetes uvádí agáve jako sladidlo, které by měli diabetici omezovat, spolu s běžným bílým cukrem, hnědým cukrem, medem, javorovým sirupem a dalšími cukry.

Je proto třeba používat sirup z agáve vždy střídmě. Kromě jiného se jedná o přírodní sladidlo s vysokým obsahem fruktózy (70–90 procent). Přemíra fruktózy může přitom způsobit průjem, nadýmání, podráždění střev, a při dlouhodobě zvýšeném příjmu dokonce přispět k inzulínové rezistenci, metabolickému syndromu, kardiovaskulárním onemocněním i cukrovce 2. typu. Vysoký obsah fruktózy může také zvýšit hladinu LDL („špatného“) cholesterolu, zatížit játra a přispět rovněž ke hromadění břišního tuku.

Odborníci na výživu proto doporučují spíše jiná přírodní sladidla než sirup z agáve, jde například o stévii, erythritol anebo xylitol. V této souvislosti vyzdvihují i med, který obsahuje řadu antioxidantů, působí proti virům, plísním a bakteriím a dokáže třeba také uklidnit bolesti v krku způsobené nachlazením.

• 
• 
• 

Dalších 8 fotografií

Agáve v lidovém léčitelství

I agáve se však po staletí využívá v lidovém léčitelství. Připisují se jí protizánětlivé i gastroprotektivní účinky, kdy podporuje například správné složení střevní flóry.

Šťáva z agáve je také považována za prostředek proti vředům a bradavicím, nicméně čerstvá míza může způsobit vážné alergické reakce.

K desinfekci povrchových ran a podráždění kůže se pak v tradiční medicíně domorodých obyvatel používá odvar z listů agáve.