Má to sice svou logiku, ale ve skutečnosti to není příliš spravedlivé a ani objektivní. Totiž, že většina lidí podrobuje kritice především to, co z vlastní zkušenosti zná, kde tedy lépe vidí „pod pokličku“ a s čím se setkává v každodenním životě. Tedy i kvalitu potravin a metody klamání spotřebitele v prostředí naší země.
Frekvence mediálních vyjádření ve stylu „ČR – popelnice Evropy“ se sice snížila. Stále větší počet lidí dává nejen slovně, ale i reálně přednost při nákupu potravin výrobkům od našich zemědělců a potravinářů. Přesto se značná část společnosti pořád domnívá, že situace v minulosti u nás byla a v současnosti v zahraničí je lepší, než je tomu aktuálně na území ČR. Tak jednoduché to ale není.
Předlistopadové potraviny byly kvalitní asi jako tesilky, tvrdí Ladislav Steinhauser
Potíže s kvalitou mají spíše potraviny z dovozu
Stačí pravidelně monitorovat zpravodajství Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI). Vyplývá z něj mnohem četnější nedodržování zákonů spojených se složením, označováním, ba dokonce s bezpečností potravin v případě zahraniční produkce v porovnání s tou naší.
Galerie: Nejhorší potraviny roku 2015
Bylo by přitom krátkozraké považovat za symbol méně kvalitních potravin produkci z Polska – její smůlou je především to, že množství potravin z Polska prodávané v ČR je tak velké, že je pravděpodobnost odhalení nějakého prohřešku prostě větší. SZPI, a také Státní veterinární správa ČR (SVS) ovšem zachycují potraviny klamající spotřebitele nebo potraviny s neodpovídajícím složením i původem také z jiných zemí EU.
Největší problém – potraviny původem mimo EU
Je ale třeba vědět, že evropská potravinářská produkce, i díky složité a výrobky prodražující administrativě, je jako celek o poznání bezpečnější a spotřebitele méně klamající skupinou potravin v porovnání s produkcí ze třetích zemí, tedy těch, které nejsou členskými státy EU. To je pro výrobce v Unii, a také pro evropské spotřebitele mnohem závažnější problém, než situace na vnitřním trhu EU.
Také proto nedávno, za podpory ČR, vyrazilo do boje proti celosvětovému klamání spotřebitelů Německo. Bylo k tomu vyzbrojeno zcela aktuálními daty Interpolu a Europolu, podle nichž bylo jen v období od listopadu 2015 do února 2016 v padesáti sedmi zemích světa odhaleno více než deset tisíc tun a jeden milion litrů falšovaných potravin. Je přitom ilustrativní, že ke značnému klamání spotřebitelů a k falšování potravin dochází zejména v nově se rozvíjejících ekonomikách, především v Asii, což je hlavní reprezentant zmiňovaných třetích zemí.
Ostatně z nedávno zveřejněné výroční zprávy SZPI vyplývá, že nejvíce závadných potravin z hlediska původu inspekce loni zjistila právě u produkce z těchto (třetích) zemí, u nichž nevyhovělo požadavkům národních nebo evropských předpisů 32,2 % kontrolovaných šarží. U potravin původem ze zemí EU nevyhovělo 20,6 % kontrolovaných šarží, tuzemské potraviny nevyhověly ve 14,9 %. Celkem SZPI v roce 2015 zjistila 3841 nevyhovujících šarží potravin. Uvedená procenta nicméně neznamenají, že by byl každý sedmý (14,9 %) výrobek původem z ČR nevyhovující – inspekce provádí své kontroly metodou hodnocení rizik, takže ve skutečnosti je podíl nevyhovujících výrobků mnohem nižší a zmiňovaný podíl se týká jen těch nejvíce rizikových a cíleně kontrolovaných výrobků.
Podvádí se všude. Ale jinde víc
Samozřejmě že i vnitřní trh EU má co řešit – například identické balení potravin s neidentickým složením. Problém přitom není ani tak v tom, že stejný výrobek se mírně liší ve svém složení při prodejích v jednotlivých zemích EU, ale spíše v onom totožném balení, díky čemuž má spotřebitel dojem, že ve stejném obalu bude totéž, co v jiném stejném obalu.
Velké srovnání potravin v ČR a SRN – Složení je ve třetině případů jiné:
Jiné složení by tak bylo žádoucí jiným obalem skutečně odlišit, nic ale není zadarmo – přijetí takového kroku by v praxi znamenalo více různorodých obalů, což by se nutně promítlo, byť ne asi významně, do vyšší ceny potravin.
Stejný výrobek, jiná chuť – prý to tak chceme, tvrdí výrobci potravin
Klíčovou aktuální výzvou pro celou EU je ale blížící se podpis dohody o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP), která může spotřebitele – a to na obou stranách Atlantiku, ještě více mást. Opět je ale nutné připomenout, že důsledkem přijetí dohody nebude pochopitelně zánik potravinářských specialit, nesoucích některé ze tří známek EU, ani specifických regionálních potravin (více k tématu Strašení TTIP: Nejcitlivější částí dohody mezi USA a EU jsou potraviny). Konkurenční boj se odehraje zejména na úrovni průmyslových výrobců potravin – a je docela možné a pravděpodobné, že minimálně některé segmenty americké potravinářské produkce cenově převálcují obdobné evropské produkty, což může vést k ekonomickým problémům, ba i krachům některých evropských zemědělců a potravinářů, včetně těch našich.
Vedlejším produktem pak mohou být i jiné metody klamání spotřebitele, na které dnes nejsme v EU zvyklí. Podvádí se všude, u nás, v EU i v USA. Ale co je důležité, jinde spíše více než u nás, přičemž hlavním důvodem k podvodům bývá snaha výrobců o co nejnižší cenu a větší expanzi na trh. I to je jedním z důvodů, proč neustále rostou dovozy některých zemědělských komodit nebo skupin potravin do naší země – sarkasticky by bylo možné dodat: Protože jsme v mnohém (ne vždy) poctivější….
ČLÁNKY DO MAILU