Místo několika katastrof
Pokud se budete toulat Českosaským Švýcarskem a zajímá vás historie, nesmíte skalní továrnu s bývalým koncentračním táborem Rabštejn minout. Najdete ji mezi městečkem Česká Kamenice a vesničkou Janská, asi dvacet kilometrů od Děčína. Do údolí řeky Kamenice vede úzká silnička s turistickou značkou směr Janská a Srbská Kamenice.
Druhou jmenovanou obec si možná vybavíte v souvislosti s leteckou katastrofou ze sedmdesátých let. V roce 1972 se zde zřítilo letadlo jugoslávských aerolinií a v jeho troskách zemřelo 27 lidí. Dodnes jde o nejhorší leteckou katastrofu na území tehdejšího Československa, kterou přežila pouze letuška Vesna Vulovičová.
Stopy po nehodě jsou na místě patrné dodnes, a pokud se vydáte na místo katastrofy, můžete s trochou štěstí najít zbytky letadla. Pískovcové skály v okolí ale mají mnohem pohnutější historii. Ke konci druhé světové války tu Němci vybudovali důmyslný systém skalních chodeb, v nichž fungovala tajná továrna na náhradní díly pro vojenská letadla. Začátkem 40. let minulého století, kdy Třetí říše stále více čelila náletům Spojenců, zvolila raději systém podzemních továren, které nebyly tolik na očích, než by donekonečna opravovala rozbombardované haly. Jedním z míst, kde se Němci rozhodli postavit tajnou továrnu, byl právě Rabštejn u České Kamenice.
Tajný závod Zechstein
Místo nebylo zvoleno náhodně. Jde o poměrně úzké údolí ohraničené z obou stran skalami a strmými kopci, kam se dá vstoupit pouze podél řeky Kamenice. Bylo tedy snadno kontrolovatelné a těžko se odtud utíkalo. Původně zde stály budovy Priedlovy textilní továrny, které však za války zkrachovaly a německý Wehrmacht je zabavil jako zázemí pro vznikající pracovní tábor. Němci sem v roce 1942 postupně přestěhovali část závodu společnosti Weser-Flugzeugbau z Brém, který se soustředil na výrobu bombardovacích letounů Junkers Ju 87 Stuka. Tajná továrna nesla název Zechstein.
V závodě pracovali totálně nasazení Češi, ale také vojenští zajatci z mnoha dalších zemí: Polska, Slovenska, Maďarska, ale také Ruska, Británie či Holandska. Zpočátku se pracovalo v halách po bývalé textilce, později ale přišli němečtí architekti s návrhem na vybudování rozsáhlého systému podzemních chodeb, v nichž by se výroba skryla a odolala případným náletům. Původní nápad byl opravdu velkolepý: do Rabštejna se měla přestěhovat celá továrna Weser a systém štol měl mít plochu 82 tisíc metrů čtverečních. Jenže rubání chodeb bylo zdlouhavé a mnoho vězňů při tak namáhavé práci zemřelo.
Nakonec se museli Němci spokojit jen se zlomkem původně naplánovaných štol. Takzvaná Todtova organizace, která měla ražbu na starosti a využívala vězně dovezené z koncentračních táborů Flossenbürg a Dachau (celkem šlo o 650 lidí), vyrubala od srpna 1944 do dubna 1945 plochu o velikosti 17,5 tisíce metrů čtverečních. Šlo o tři samostatné systémy chodeb, označované jako Werk A, B a C, z nichž poslední dva měly být původně propojeny v jeden obrovský výrobní komplex. To se však již kvůli postupu Rudé armády a blížícímu se konci války nepovedlo.
Německý koncentrák vystřídal český
Na celý pracovní tábor, v němž pracovalo na šest tisíc lidí, dohlíželo sedm desítek příslušníků SS. Ne všichni „zaměstnanci“ továrny Zechstein, která se během války dokonce pokusila sestrojit prototyp vrtulníku (který však nikdy nevzlétl), však byli vězni. Někteří do továrny docházeli z okolních obcí a večer normálně odcházeli domů. Obyvatel koncentračního tábora Rabštejn byla asi desetina z celkového počtu všech nasazených. Za celou dobu existence tajné továrny zde zemřelo podle oficiálních statistik 80 vězňů. Ve skutečnosti jich ale bylo mnohem víc, protože jenom v letech 1943 až 1945 bylo v blízké České Kamenici pohřbeno 202 vězňů a totálně nasazených.
Rabštejn měl pohnutou historii i po válce. Němce vystřídali Češi, na místě vznikl internační tábor pro obyvatele Třetí Říše a nacisty. Jenom od května do srpna 1945 zde zemřelo 74 německých vězňů a za celý rok 1945 se počet obětí odhaduje na stovku. Chování českých strážných si v ničem nezadalo s dozorci SS. Český koncentrační tábor v Rabštejně fungoval do září 1946 a poté z něj vznikl muniční sklad Československé armády. Podzemní štoly brzy našly i další uplatnění: po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 se z bývalé továrny Zechstein stal hlavní sklad pohonných hmot pro naše „zachránce“ v Čechách. Armáda místo definitivně opustila až v devadesátých letech minulého století.
Vyrubané štoly existují v Rabštejně dodnes. Ve Werku C funguje malé muzeum, Werk B, který jediný vězni německého pracovního tábora vybetonovali tak, že do něj bez problémů vjede nákladní auto, dnes používají ke cvičení záchranáři z České Kamenice, a občas se v něm projíždějí motorkáři. Do obou štol se dostane pouze s průvodci Vladimírem Peškem nebo Karlem Hunčovským, kteří jsou zároveň provozovateli muzea (kontakty na http://www.cztour.cz/rabstejn/). Otevřeno je po celý rok, návštěvu je ale třeba domluvit alespoň den předem a skupina by měla mít alespoň osm osob.
Nezapomeňte se teple obléct
Vstupné do Werku B, který je menší, ale obsahuje tematické expozice s nálezy dobových pracovních oděvů, pracovních knížek, nacistického nádobí s hákovými kříži a součástkami do letadel, které se zde vyráběly, stojí 50 korun. Do většího Werku C, kde se občas prohánějí motorkáři, ale nenachází se v něm nic kromě nabouraného auta pro cvičení záchranářů, se dostanete za 30 korun. Tyto chodby jsou rozsáhlejší a ani nebudete chtít věřit, že vznikly téměř před sedmdesáti lety – tak kvalitně jsou vybetonované. Podle jednoho z průvodců sem dokonce jezdili zástupci Českých drah ukazovat stavařům, jak by měli správě betonovat podstavce pod železniční koleje.
Na návštěvu podzemní továrny Rabštejn byste se měli náležitě připravit. Uvnitř je pořádná zima, takže i v létě se vyplatí dlouhé kalhoty, uzavřená obuv a svetr nebo mikina. Prohlídka je celkem dlouhá, trvá půldruhé hodiny. Pokud budete mít štěstí a přemluvíte průvodce, vezme vás dokonce i na místo, kde ve Werku B zemřeli dva vězni při odstřelu kusu skály. Dozorci SS je tehdy donutili kutat štolu v místě, kde se měnilo složení skály. Pro odstraňování horniny se běžně používal dynamit. Vězni odpálili skálu před sebou, ale pohnuli nadložím a zřítily se na ně tuny kamení. Oba dva na místě zahynuli, a dodnes mají přímo na místě památníček.
Foto: Petr Jedinák
ČLÁNKY DO MAILU