V polovině roku 2024 by měla být dokončená modernizace spotřebního koše, podle nějž se bez větších změn už třicet let ve školních jídelnách připravují obědy. Školní stravování tak brzy dozná zásadních změn, děti by měly jíst méně brambor, a zvýšit by se měl podíl zeleniny a celozrnných potravin.
Jídelníček dětí by měl po revizi spotřebního koše také zohledňovat i sezónnost a lokálnost potravin, zdravotní ústav, který na modernizaci pracuje, chce i větší pestrost jídel. Jednoduše řečeno, záleží mu na tom, aby se jídla často neopakovala, aby děti bavila a přišla jim atraktivní. Jenže jak toho docílit? Jak dostat například regionální nebo biopotraviny do jídelny, když za školní oběd rodiče zaplatí od dvaceti do padesáti čtyř korun – obvykle s polévkou, nápojem a dezertem/ovocem?
Finanční limity Kč/strávník
Strávníci do 6 let
oběd 17 až 36 Kč
na nápoje 4 až 8 Kč
Strávníci 7–10 let
oběd 20 až 47 Kč
na nápoje (děti MŠ) 4 až 8 Kč
Strávníci 11–14 let
oběd 23 až 50 Kč
Strávníci 15 a více let
oběd 24 až 54 Kč
Proč by školní jídelny nemohly podporovat lokání producenty? Jde o prostředí předvídatelné, objednávají prakticky stále stejné komodity ve stále stejném množství. Výhra by to byla i pro zemědělce, školní jídelny by byly jistým odběratelem jejich suroviny nebo výrobku. Snížila by se uhlíková stopa a děti by měly suroviny od producenta z jejich kraje.
Jenže takhle idylický ten příběh v reálu nebývá. A těch důvodů je hned několik.
Neexistuje žádná globální koncepce nebo nástroj, který by jídelnám usnadňoval způsob, jak dostat něco z regionálních, permakulturních nebo bioproduktů na talíře školáků. A také není žádnou povinností vedoucích školních jídelen, aby – ve svém volném čase – hledali regionální dodavatele a domlouvali výhodné podmínky odběru s místními zemědělci. A tak často končí u objednávek od velkoobchodníků, kteří navíc přivezou většinu surovin v jednom závozu.
Není povinností vedoucích školních jídelen, aby hledali regionální dodavatele a domlouvali výhodné podmínky odběru s místními zemědělci.
Docent Jan Moudrý z Jihočeské zemědělské fakulty představil na semináři Skutečně zdravé školy možnosti, jak dostat lokální a bioprodukty do veřejného stravování. Vede totiž tematickou pracovní skupinu pro Státní zemědělský intervenční fond s názvem Uplatnění lokálních potravin pro veřejné stravování, která aktuálně cílí právě na školní jídelny.
Všichni vědí, co chtějí
„Dlouhodobě vidíme, že jídelny i zemědělci vědí, co chtějí a potřebují, ale když se tyto dva tábory mají dohodnout, tak to ne vždy funguje. Jednou z těch bariér je omezená schopnost zemědělců pochopit fungování jídelen a upravit svou produkci tak, aby s nimi byla kompatibilní. Jde o frekvenci i objem dodávek, balení nebo úpravu surovin. V některých jídelnách zase bývá nedostatek pochopení pro zemědělský cyklus. Zcela zásadní roli hraje například sezónnost a ta by se měla do jídelníčku propisovat, protože chceme-li uplatňovat lokání potraviny, tak ji musíme hodně respektovat, abychom potraviny vůbec měli,“ vysvětluje Jan Moudrý nesoulad, který na obou stranách vládne.
Jeho tématická skupina proto pracuje na rozšíření nástrojů, které by měly komunikaci producent-jídelna zjednodušit a urychlit. Jeden takový funguje už od září roku 2022, jde o elektronický portál Jihočeské tržiště.
Chodí vaše dítě do školní jídelny?
Jedno tržiště, sto zemědělců, sto škol
„Jihočeské tržiště slouží k tomu, aby si školy z Jihočeského kraje mohly nakupovat od výrobců nebo zemědělců, kteří mají provozovny ve zdejším kraji,“ představuje unikátní projekt Jan Moudrý.
Školy se na portálu zaregistrují a následně pro jídelny nakupují obdobně, jako by nakupovaly na e-shopu s potravinami, jako jsou např. rohlik.cz nebo kosik.cz. Rozdíly tu ale jsou, a to důležité. Potraviny jsou pro usnadnění nákupu rozdělené podle kategorií spotřebního koše, v jednotlivých kategoriích pak jídelny najdou regionálního výrobce a jeho sortiment.
Web jihočeského tržiště
Tamní zemědělci přitom do nabídky zadají minimální množství, jaké od nich jídelny mohou odebrat a za jakou cenu. Jídelnám tak odpadá mravenčí práce při hledání dodavatele regionálních produktů a zjišťování, zda jsou ochotni dodávat například menší množství masa jednou dvakrát týdně a zda jsou ochotni vůbec danou jídelnu zavážet. „Jde o nástroj, který příliš nezatěžuje zodpovědné osoby v jídelnách a zároveň jim do nabídky zahrnuje jen výrobky, které jsou lokální, případně i bio,“ vysvětluje benefity Jihočeského tržiště docent Moudrý.
V Jižních Čechách to funguje
Kraj Vysočina, Ústecký a Královéhradecký kraj už aktuálně jednají s krajem Jihočeským o tom, že by koncept tohoto tržiště převzali. „Z celonárodního hlediska by bylo vhodné, aby systémy mezi sebou byly kompatibilní a mohly se mezi sebou jednou propojit. Škola z Vysočiny by si pak mohla koupit něco z Jihočeského kraje, protože je to třeba jen kousek od hranice těchto krajů,“ vysvětluje důležitost jednotnosti všech konceptů. Příkladem budiž brambory, které se pěstují prakticky jen na Vysočině.
Proč se chtějí přidat další kraje, je zřejmé, obrat Jihočeského tržiště roste do milionů a rostou i obraty stovky zapojených lokálních firem. A to z jednoho prostého důvodu, zapojuje se stále více škol, pro které je systém objednávek snadný a ekonomicky výhodný. Během jednoho roku, co tržiště funguje, se zapojilo kolem sta škol, což není málo, když si vezmeme, že jen těch základních je na jihu Čech 271.
Příklady dobré praxe táhnou, a pokud to funguje na jihu Čech, může to fungovat i jinde. Lokální potraviny, klidně i v biokvalitě, se tak mohou na talíři ze školních jídelen objevovat stále častěji, a to po celé České republice. Inspiruje se i váš kraj?
ČLÁNKY DO MAILU