Psychologové již dávno prokázali, že strach z něčeho může mít i mnohem drastičtější dopady než jev, z něhož máme výše zmíněnou depresivně úzkostnou emoci. Obavy mohou vyvolat nekontrolovaný a občas i nekontrolovatelný stres. Ten je vše jiné než „dobrý sluha“ chránící před nerozvážným jednáním.
Co se dozvíte v článku
První pomoc při nebezpečí příhod (korona)virových
Zmíněný stres je „zlý pán“, který manipuluje postižené mj. i k agresi zaměřené vůči sobě samému. Může spustit i tzv. motiv medúzy. Stručně a zjednodušeně – dokáže nás ochromit hrůzou. Na rozdíl od „medúzy“ mnohokrát ověřená skutečnost ze sféry tzv. zdravého selského rozumu tvrdí: Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo.
Věci obvykle nedopadají nejhůře, jak by dopadnout mohly. Tudíž ve chvílích pesima nikdo nic nemá míti za definitivní. Možná bude všechno přinejmenším (trochu) jinak. Optimista sice nemůže být příjemně překvapen, ale na slova pesimisty dojít nemusí.
Jak zajistit alespoň špetku optimismu, popisuje metoda A B C D E.
Metoda pro změnu uvažování
Američtí psychologové Steven Hollon, Arthur Freeman a Martin E. P. Seligman ji vytvořili jako pomůcku ke změně pesimistického uvažování v myšlení realisticky optimistické. A–E jsou začáteční písmena. V tomto případě nejen abecedy, leč podstatných pocitů, kterých je vhodné sám u sebe si všímat.
Níže popsaná metoda doporučuje uživatelům coby první krok u bodů A–E postup pro sebepozorování a autodiagnostiku. Na ně má v individuální praxi navázat zde naznačené konkrétní jednání.
A – adversity
Sklíčenost, bída, smutná nálada, deprimovaný stav. Nepřízeň osudu. To vše, co stojí proti mně. Je to mj. i pomyslná hráz blokující dosažení mého cíle.
B – belief
Přesvědčení, domněnka. Jde o výsledek víceméně automatických myšlenek podporujících katastrofickou vizi. Automatické krizové, osobní myšlenky pak často ne zcela vědomě považujeme za obraz objektivní skutečnosti. Do jisté míry to souvisí i s psychologickým mechanismem, tzv. tendencí potvrdit předpověď. Skutečnost vidíme tak chmurnou, jak chmurné jsou naše úvahy.
Alois Jirásek si Kozinova slova Lomikarovi sice vymyslel, ale dokonale. Pokud uvěříme, že „do roka a do dne“ na nás čeká boží soud, může být za 365 dní takříkajíc vymalováno.
C – consequences
Důsledek toho, co proběhlo v rámci A + B. Jde o osobní emoční stav. Platí rovnice: Jak nám – na základě našich osobních úvah a předtuch – je, jak se cítíme = (odpovídá) zmíněnému osobnímu emočnímu ladění.
Pozor: Předchozí rovnici nelze zaměňovat s rovnicí: Jak nám na základě objektivního prověření situace je = náš emoční stav. S jistým zjednodušením tu je paralela s osidly hypochondrie. Ta je sama o sobě nemocí. Pacient ovšem netrpí nemocí, o níž je přesvědčen, že hlodá na jeho zdraví. Trpí svým subjektivním stavem – hypochondrií.
D – disputation
Odborná disputace, debata, rozhovor, polemika, ujasnění. To vše nejlépe s někým osobně nezaujatým. Takovým by měl být například psycholog v poradenském zařízení, lékař. Dotyčný – moudře a včas patřičným vládním rozhodnutím vybaven ochrannými pomůckami – by pokud možno neměl připomínat hostinského z Cimrmanovy Hospody na mýtince.
Pro pokročilé možno v tuto chvíli doporučit ještě dvě další D. První symbolizuje distancing, tj. distance, odstup od svého předchozího uvažování. Není nutné ho zcela zavrhnout, jen nezůstaňte jeho otrokem. Obrazně řečeno „otevřete se“ názorům jiných, leč kompetentních lidí. Předem je neodmítejte. Nesouhlasit můžete. Zvažujte, ptejte se a získávejte informace. Nezůstávejte v šoku z nastalého problému. Zachovejte zdravý odstup.
Druhé „bonusové“ D symbolizuje slovo distraction – zaměření se na alternativní pochopení problému. Patří sem hledání alternativ, přijatelné úpravy daného stavu.
E – energization
Zjištění účinku, aktivace, přístup „uvidíme“… Možná sem patří i přístup: Není všem dnům konec. Budu sledovat vývoj. Přinejmenším se pokusím využít nových poznatků. Až po získání objektivních výsledků zaujmu definitivní postoj…
Postup klade poměrně značné nároky na realistické uvažování s tzv. chladnou hlavou. Někdy může vyvolat sice přechodný, ale přece jen stres. V takovém případě stojí za pokus jednoduchá forma zklidnění. Je možné ji považovat za variantu „počítání do desíti“.
Vnímání dechu odvede pozornost jinam
Zavřeme oči, soustředíme se na svůj dech. Když ucítíme mírné pozvednutí v oblasti břicha nebo dotyk vzduchu v nose řekneme slovo „nádech“. Při klesání břišní stěny nebo pocitu vypuzení vzduchu nosem řekneme „výdech“. Dýcháme, „jak nám zobák narostl“, není nutno dýchat zhluboka ani dechový projev jakkoliv harmonizovat.
Během chvíle, řádově v minutách, dojde ke zklidnění. Tento kýžený stav není důsledkem práce s dechem. Jde o blahodárný důsledek odklonu pozornosti od úzkostných úvah.
ČLÁNKY DO MAILU