Názory k článku Šla jsem na potrat – a má duše pláče ...

Cítím se ženami, které interrupci z vážného soukromého důvodu podstoupily, jsem ráda, že jsem to nikdy nemusela řešit a stát před tímto těžkým rozhodnutím.

Ale musí mít podmínky pro výchovu svého dítěte. Je tu hrozně malá podpora ze strany státu.
… a co by si slecna predstavovala? Materskou ve vysi prumerneho platu do osmnacti let ditete?

Souhlas. Přinejmenším finančně by v tomhle státě opravdu neměla mít problém. Abych to shrnul: pokud doposud nepracovala a neplatila si nemocenské pojištění (nedostane tedy PPM), dostane příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, sociální příplatek + možná další. Rozhodně to stačí na to, aby i svobodná matka mohla vychovávat dítě v důstojném prostředí.

Jasný. Další vtip?

A Vam osobně by k Vašemu uživení společně s nájmem atd. stačilo 7 tisíc?? Předpokládám, že jste muž. Zkuste to na jeden jediný měsíc. A ještě z této částky dejte bokem tak min. 1500 na dítě. Ju? I.

Vite, dite ma obvykle 2, slovy dva rodice… Prekvapeni, ze…
Jinak nikdo vam samozrejme nebrani nejake takove slecne dobrovolne prilepsovat, ale ja uz platim na danich vic nez dost.

PS: jo, jestli jste to vy, ta zpovidana z clanku, tak bych rekl ze to asi vite, ze.

ja mislim že si debžot

misleni boli, co…

A kdo tu mluví o 7 tisících? Zkuste si započíst všechny ty dávky, o kterých jsem psal. Největší částku dá rodičovský příspěvek a příspěvek na bydlení; a s těmi ostatními to dá podstatně více než 7 tisíc.
(Mimochodem, ještě cca před rokem a půl jsem žil za cca 5500 Kč měsíčně.)

A to nemluvím o tom, že kdyby bylo nejhůř, existuje tady Pomoc v hmotné nouzi. Tam je akorát problém, že o téhle dávce rozhoduje vždy nějaký úředník dle své libovůle.

Ano jsem. A ted momentalne se „staram“ o jednu slecnu s dovuletym ditetem takze tusim co to obnasi. Teorie je krasna vec.
Ale chapu vas mela jsem stejny nazor.

Milej pane, vy jste asi spadl z višně? A kdo za vás platil nájem, když jste žil z 5500kč? Maminka a tatínek?

Nevidím jediný racionální důvod k tomu, aby v tomhle státě kdokoliv podstupoval interrupci (krom důvodů zdravotních). Podle mne je to ve většině případů jen lenost a neochota přijmout odpovědnost. Nic víc.

Opravdu? Tak to bych Vám to.. chtěla jsem říct, přála zažít, ale nepřála bych to nikomu.

Co konkrétně máte na mysli?

Také by mně zajímalo, co má slečna z odpusteni.es­tranky.cz na mysli.
Co taková slečna bude dělat? Kdo dá komu jistotu, že 18 let bude mít dostatek prostředků?
Souhlasím s tím, že rozhodnutí kolem potratu hodně asi závisí na vlivech z okolí. Na pomoci a podpoře a já jako muž si to ani nedokážu představit, jak těžké to je.
Na druhé straně státní příspěvky nejsou tak malé, aby případně matka dítě neuživila, pravda, mercedes si za to nekoupí, a bude muset počítat.
Dítě má dva rodiče, a od toho by se mělo vycházet. Ženy i muži by na to měly myslet. Považuji za dobré, když žena s mužem mají lepší zdravotní úroveň, než svobodná žena – a má to tak být.
Žen si velmi vážím, ale od slečny z odpusteni.es­tranky.cz by to občas chtělo nějaký argument. A to při vší úctě k ní, k jejímu prožitku, i k tomu dobrému co dělá – vážím si jí.
Znovu říkám, že si žen velice vážím. A přeji si, aby se jim velmi pomáhalo a podala pomocná ruka tam, kde prožívají těžké chvíle.

A co když je třeba člověk psychopat? Má dítě vychovávat psychopat? Chtěl(a) bys třeba ty mít rodiče psychopaty?
Psychopatie se nedá léčit, můžeš o odpovědnosti a lenosti říkat co chceš, ale psychopat zůstane psychopatem.
Nebo myslíš, že má to dítě donosit a pak šupnout do babyboxu?

Lepší asociální psychopat, než „sociální“ hajzl a ochlasta.
Mimochodem, symptomy F60.1 má v mém okolí docela dost lidí. Osobně si o těchhle poruchách osobnosti myslím, že „psychoodborníci“ prostě vybrali určitý typ osobnosti a dali tomu nálepku „psychopat“. Mimochodem, docela nedávno ti samí „odborníci“ označovali homosexualitu za poruchu, dnes už by to bylo považováno za diskriminaci, protože tahle skupina má silnou politickou lobby. Toliko k pseudovědám, kde je důležitější názor nežli fakta.

A myslíš, že by teda žena, co je hajzl a ochlastka, měla mít děti nebo jít raději na potrat?

Těžko říci. Statisticky vzato, asi by bylo lepší, kdyby děti neměla. Na většině dětí to asi zanechá negativní následky.
Na druhou stranu, třeba mně dal z tohohle hlediska otec cennou zkušenost.

Máte pravdu, je to nezodpovědnost, šla jsem na potrat ze zdrav. důvodu a stejně to není žádná omluva, protože, jak jsem psala níže, MĚLA JSEM POUŽÍVAT ANTIKONCEPCI a nemuselo se tohle stát !!!

Elis, ona někdy ani ta antikoncepce nepomůže, já jsem přes ní otěhotněla (přes HA – prášky). Také jsem byla na potratu ze zdravotních důvodů, ale ono je to v podstatě jedno jestli musíte, jdete z vlastní vůle, nebo miminko umře, bolí to stejně tak jako tak:(

To je vážně úžasné, čeho je schopen jeden „novinář“.
Postaví zkušenost jedné slečny (nejspíš nedospělé, když ji matka posílá na nákup) proti celoamerickému výzkumu, který odpůrcům nepotvrdil, co chtěli, tedy neměl důvod být tendenční. Co však hlavně není nikde řečeno, zda ta slečna byla už před zákrokem psychicky v pořádku. Bez této informace je to jen „půl pokusu“.

Byla jsem v pořádku děkuji za dotaz. A máte pravdu v té době jsem byla opravdu nedospělá. A není to jen moje zkušenost. Kdyby to byla jen má zkušenost, jistě by stránky neměli žádný ohlas.

Máte pravdu, já už jsem měla tři děti, když jsem si nechala vzít to čtvrté – byla jsem nemocná a navíc uzlík nervů, partner fetoval, prostě černá budoucnost a doktoři byli proti těhotenství. Ale já mám dodnes výčitky ( je to 9 let), PROTOŽE JSEM MĚLA POUŽÍVAT ANTIKONCEPCI !!! A to si nikdy neodpustím !!!

Zkušenost jedné slečny?
Přečtěte si např. následující diskuze. Opravdu si myslíte, že všechny ty ženy si vymýšlejí?
http://diskuse.doktorka.cz/postinterupcni-syndrom
http://diskuse.doktorka.cz/ako-ovlivnila-interupcia-vas-zivot/
/
Dále si přečtěte reakce čtenářů na zmíněný článek Radima Uzla:
http://www.zdn.cz/clanky/komentare/295951?id=295951
Spoustu podobných svědectví naleznete např. na www.prolife.cz
Dále jste zřejmě přehlídnul, že samotný americký výzkum nepřesvědčil ani samotného Koopa, který vyšetřující komisi vedl.
Zkušeností, které popisuje slečna I., dosvědčuje řada žen, jsou o tom celé knihy, popírá je ten, kdo je vidět nechce.

Bodejť by výzkum Koopa přesvědčil, když se mu „nehodil do krámu“. :-))) Takže: nepřehlédl.

články o tom, že PAS neexistuje, píšou muži.. jasně, proč by to taky existovalo, když oni si to nikdy nezažili!!!! kreténi, stejně většina žen jde na interupci kvůli nim a pak se k tomu ani neumí postavit a dělaj ze ženskejch histerky!!! PAS zažívám a je to sviňstvo…

Jsou to tři dny, co jsem byla na interrupci. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli si to nechat nebo ne. Prožívala jsem v sobě hrozný boj a pořád brečela. Nakonec jsem interrupci podstoupila a teď prožívám peklo. Strašně si to vyčítám, mám hroznou depresi, brečím a brečím kudy chodím. Cítím vinu, cítím, že jsem selhala. Byla to moje zbabělost a do konce života nepřestanu litovat. Kdyby tak šel vrátit čas! Neměla jsem právo přerušit život tomu srdíčku, které jsem na ultrazvuku viděla světélkovat. Strašně mi chybí! STRAŠNĚ! A není úniku, bolavé duši se nikam neschovám! Kdybych tak jen věděla o postinterrupčním syndromu, Bůh ví, že bych to neudělala! Teď nevím, jak z toho pekla ven.

Aby to srovnání mělo nějakou váhu, měli byste se zaměřit i opačný jev — kdy psychické problémy jsou způsobeny narozením dítěte.
Jeden případ třeba článek a anketa zde:
http://www.vitalia.cz/clanky/mame-dite-sex-uz-ne/
17% párů dítě zničilo vztah
41% ovlivnilo velmi zásadně, partneři se už téměř nemilují
Je otázka, jestli by dotyčné matky trpějící postinterupčním syndrome netrpěly, i kdyby si to dítě nechaly — zničená kariéra, přežívání na sociální dávkách, stereotypní život, nemožnost si jako žena s dítětem najít partnera … atd.

Jedno takové srovnání jsem objevil:
http://www.afterabortion.org/news/teens2.htm
Pokud neznáte anglicky, píše se tam, že náctiletí se vyrovnávají s nechtěným porodem lépe než s potratem. Celonárodní americká studie ukazuje, že teenageři po potratu prožijí s větší pravděpodobností problémy s duševním zdravím než dívky, které porodily neplánované děti. Výsledky ukazují, že interrupce je rizikovější než porod.
Následky porodu, které uvádíte, jsou následky sociální, nikoliv psychické. Je přece zcela přirozené, že když budu mít dítě, tak se tím např. sníží má životní úroveň, žena nemůže chodit do práce atd.
Pro představu, co je postinterrupční syndrom, uvádím několik výpovědí:
(A.G.S.)
„Jak jsem ráda, že se jiné cítí tak jako já. Myslela jsem si, že jsem jediná, protože nikdo o tom nemluví.“
(O.R.)
„Tehdy jsem si myslela, že nemám jinou možnost. Ale nějak bych už to zvládla. Už bych to nikdy neudělala.“
(J.W.)
„Kdo by si to předtím pomyslel! Bylo to zlé! Od té doby se mi každou noc zdá o dětech! Každou noc!“
(A.S.)
„‚To nic není‘, říkali doktor a konzultantka! To, že to přece jen ‚něco‘ je, jsem zjistila až pozdě, když si mé dítě jako tmavý stín lehlo na mou duši. ‚Potrat‘ zničil můj život.“
(B.G.)
„Kdyby to ženy předtím věděly, mnoho lékařů by bylo bez práce!“
(R.B.)
„Ze samého zoufalství nad svým mrtvým dítětem jsem užívala stále více medikamentů, alkoholu a nakonec i drogy. Nikdo mi nemůže pomoci. Ale mému dítěti také nikdo nepomůže.“
(H.S.)
„Po potratu jsem se čtyřikrát pokusila o sebevraždu…“
(A.W.)
„Všichni říkali: ‚Dej to pryč!‘ Nikdo neřekl, že to je mé dítě a že ztratím duši, radost, pokoj a zdraví.“
(I.E.)
„Pro mne teď nic nemá smysl a cíl.“
(S.B.)

Ano, takhle se dělá propaganda. Iniciály, aby to působilo důvěryhodně. Srdceryvné výpovědi… Na tohle jsou (zvláště někteří) křesťané mistři. :-)))

Anebo je problém v tom, že se tyto autentické výpovědi někomu nehodí do krámu – (zvláště některým) nekřesťanům :))))

Když si křesťani nechtějí chodit na potrat, ať si na něj nechodí. Nikdo je nenutí.

Proboha MLČ! Je to pravda, všechno, co tady ty holky píšou! Není to výmysl! Sama to prožívám a přes slzy nevidím na klávesnici!

PRAVDA…SOUHLASIM

Tak to my dva máme veliké štěstí, starý brachu, že máme poruchu osobnosti (ty schizoidní a já schizotypní). Díky tomu se nemusíme nikdy zabývat ani dítětem, ani potratem - neboť naše poruchy osobnosti nám znemožňují kontakt se ženou a místo toho raději pracujeme (ať už za prachy přes týden, nebo funny-zadarmo o víkendu).
A když už jsem tě tady potkal, dovol mi se zeptat na následející věci:
- podařilo se ti někdy rozchodit HW akceleraci an xineramě?
- můžeš odhadnout asi v jakém časovém horizontu poběží proprietární ovladače pro nvidii na fedoře 16 (nový xorg, nové glibc, atd.)?

Btw, "Den zkázy v britském muzeu" je skvělá zábavná kniha k tématu rodičovství

Ja kdyz chodim kazat dum od domu jako to praktikoval Jezis pred 2000 lety tak se mi cas od casu stava ze mluvim se starsi asi tak 60letou pani o nabozenstvi, lasce Boha k lidem a tak a ona najednou zacne brecet. Chvili breci a pak rika kdyz mi bylo 16 tak jsem sla na potrat a porad se mi to vraci. Neni snad den kdy bych si na to nevzpomnela, byla jsem s tim uz u psychiatra ale nic nepomohlo. Jsem z toho zoufala. Mela jsem si to dite nechat. Vsichni mi rikali ze bych to nezvladla a ze nebudu nic citit.
Takze je videt ze se z toho lidi nedostanou za cely zivot. Moje spoluzacka taky sla na potrat a znicilo ji to cely zivot. Porad byla vystrasena a nejista. Nedostala se z toho nikdy. Zkousela praktikovat nabozenstvi, ale nedelala to spravne protoze cirkve obecne dost lzou. Ja ji rikal ze podle bible je to jinak ale ona verila spis lidem, kteri se ji zdali mili a ne bohu a tak to nefungovalo tak jak ji bylo slibovano. Jeji hrichy ji Buh neodpustil a trapila se dal. Pak s tim svym nabozenstvim prestala, coz je logicke protoze nenasledujeme neco o cem si overime praxi ze nefunguje.
Jednina moznost je odevzdat se Bohu a vzit jeho uceni vazne, velmi vazne. V cechach se tomu rika fanaticky. To je jedina vec ktera nas zbavi pocitu viny, vycitek svedomi a budete stastni jako male deti. To mohu potvrdit.

Souhlasim s vami. Je to opravdu neco s cim se budite, usinate, zijete. A Buh..? Ten kdyby byl tak by neco takoveho nedovolil. Neberte to spatne.

Buh nezasahuje do nasi svobodne vule. Jinak bychom se nelisili od robotu.

Teda já nejsem věřící v pravém slova smyslu, nemodlím se a tak. Jak říká hodně lidí, myslím si, že Něco je… Ale řeči typu " kdyby byl Bůh, nedovolil by to" neuznávám. KAŽDÝ MUSÍ NÉST ZODPOVĚDNOST sám za sebe a ne se vymlouvat, že nevěděl, nečetl, neřekli mu apod. Já jsem vinna za to, že jsem nepoužila antikoncepci, následky za mě nikdo neponese. Ale musím se pochlubit, pomohla jsem kámošce, když otěhotněla, a teď má krásnýho chlapečka a říká mu: teta může za to, že jsi tady :-)

Když jsem se rozhodovala o tom zda to zvládnu nebo ne, doufala jsem, prosila jsem kohokoliv aby zasáhl. I toho zmíněného Boha, kterým se tu oháníte.
Když se ale rozhodujete o takovéhle věci, nemyslíte, já teda určitě ne, na to, jestli mě to Bůh, společnost nebo tak odpustí. Jde o to odpustit sám sobě. Nemůžete soudit když jste takovou situaci neřešili. Asi tři měsíce předtím, než jsem se ocitla v té situaci, jsem se setkala s holčinou, která byla na interupci. V tu chvíli jsem ji odsoudila. Ptala jsem se jí, dost necitelně a krutě, jak to mohla udělat. Jak mohla „zabít“ dítě? Ale když se člověk ocitne v té situaci.. Už neodsuzuju nikoho. Nevím jak bych se zachoval na jeho místě. Nevíte jak byste zareagovali v té či oné situaci, tak nesuďte..

Na Boha nebudte nastvana, je to vas nejlepsi pritel, ktery si preje aby vsichni lide dosli spaseni. Udelal pro vas dost aby vas trapeni zbavil jednou provzdy. Ted zalezi uz jen na vas. Poslouchejte:

V prvni rade inspiroval Richarda aby o vas napsal clanek. V druhe rade inspiroval mne abych se vubec pustil do diskuze zde pod clankem coz se mi nechtelo protoze mi to pripadalo neproduktivni, protoze tu neni moc o cem diskutovat: za smilstvo a vrazdu prisel Bozi trest.

Ja sice mam lek, ktery vas utrpeni zbavi, jenze si ho odemne nevezmete. Prijmout bozi milost zase neni tak snadne, protoze se stydime za sve spatne chovani a snazime se branit ty lumparny co jsme v zivote udelali, abychom se ukazali jako dobri. Kdyz uz ne pred Bohem tak zejmena sami pred svym sebou a svym svedomim. Snazime se casto obelhat sami sebe. Je to nase obrana reakce.

Odemne nabizenou pomoc s velkou urcitosti nedokazete prijmout, ale ja vim od koho to velmi snadno dokazete kdyz projevite ochotu, uprimnost a snahu. Davejte ted dobry pozor.

V Bibli je psano:
Židům 4,15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.

Nejvhodnejsi osobou s kterou by jste si mela promluvit o Bohu je ta, ktera to zakusila na vlastni kuzi. Kdyz budeme mluvit spolu budete mi porad rikat ze jsem to nezazil a tak nemuzu vedet jake to je. Mate pravdu, nevim jake to je. Jeden muj pritel ve vire ma naprosto stejny problem jako vy a taky by potreboval bozi odpusteni, aby se nemusel do konce zivota trapit. Podrobnosti proberete spolu, ale rikal mi ze snad neni dne kdy by si na to nekolikrat nevzpomnel. Je kompetentni k tomu aby vas naucil jak se odevzdat Bohu. Buh mu odpustil mnoho hrichu, takze na vlastni kuzi zazil jake to je kdyz vam Buh odpusti, ale tenhle jeden jeste z nejakeho duvodu ne.

V pripade ze mate zajem napiste mi na alder.petr gmail.com ja se ho pokusim sehnat. Je to ta nejlepsi nabidka kterou jste zatim dostala.

Opravdu tu nechcu dělat náboženskou propagandu a nesouhlasím s velkou částí toho, co říká p. Alder, nicméně je fakterm, že spousta žen po interrupci opravdu nachází ztracený klid duše, když se obrátí k Bohu, ať už v rámci svaté zpovědi (což je mj. terapeuticky účinný proces – viz http://www.vitalia.cz/clanky/cirkev-prospiva-zdravi/) nebo v osobním vyznání vůči Bohu. Aspoň jsem pár takových svědectví našel na YouTube. Ještě jeden výpisek ze stránek pro-life aktivistů:
„Vědomí, že Stvořitel vesmíru odpouští, když ho o to požádáme, nám pomůže odpustit sobě samým. I když můžete občas stále zakoušet smutek pro ztrátu svého dítěte, můžete si být jisti, že ho opět uvidíte!“

Většinou mám dost cynický postoj k dění okolo sebe, ale příběh I. zde a na odpusteni.estran­ky.cz mě docela vzal.
A i když stále podporuji právo na opravdu svobodnou volbu a jsem proti zákazu potratů, tak pokud k tomu dojede, je to tragédie jak pro matku tak pro její okolí.
Někdy se to děje čistě ze sobeckých důvodů matky, která by se o dítě postarat mohla, ale prostě nechce, a tam tomu asi nejde zabránit a i kdyby to šlo, je otázka jakou by to mělo cenu.
Ale v případě kdy sedmnáctiletou holku opustí přítel a nepodpoří rodina se těžko lze divit, že neviděla jiné východisko. Takže I., mrzí mě co se ti stalo, ale není to tvoje vina.
A ačkoliv si nemyslím, že zákazy a příkazy by cokoliv řešily, tak společnost a zejména rodina by měla udělat všechno pro to aby ta svobodná volba byla zcela jasná a samozřejmá – to dítě mít.

No ja jsem z toho nenabyl dojmu ze ji pritel opustil, spise dojmu ze pritele se nikdo na nic neptal. Ze z toho v sedmnacti asi hned po sdeleni te zpravy neskakal radosti do stropu, se da pochopit. Rodina IMHO udelala to nejlepsi, co mohla. Udelal bych to same – tj. na ulici te nevyhodime, ale starat se budes muset predevsim sama.

I má bývalá byla na přerušení, nesouhlasil jsem a snažil jsem se ji pochopit. Velká lítost, ale muž s ženou žije proto že ji miluje, ne kvůli lítosti. Spočtete li čísla za posledních 20 let zákroků umělých přerušení , je to hrůzná suma ! Kam to vede?

zazil jsem minuly vikend konstelaci s divkou, ktera byla matkou nenarozeneho ditete, a byl silny zazitek vnimat co citi a zazit jeji prerod z nevedomeho pristupu k prijeti toho, ze je matkou te nenarozene duse. ps: doporucuji vsem rozumove orientovanym diskuterum bez prime zkusenosti lepe reflektovat relevanci sveho pohledu.

Zajímavé. Cítila nějak to dítě? Byla s ním v kontaktu? Nebo se jednalo pouze o uznání faktu, že je matkou nenarozené duše?

Nic proti slečně I., nebyla jsem v její kůži a neznám všechny kolnosti a podrobnosti, ale myslím, že spoléhat jen na to, že mě lékař o všem poctivě informuje, je dnes bohužel značně naivní a snad si dovolím říct i nezodpovědné. V případě, že by se mě gynekoložka při návštěvě pouze zeptala, zda chci podstoupit interrupci či ne, určitě bych se o věc zajímala a položila jí pár otázek. Možná, že doktorka předpokládala, že slečna I. se dostatečně informovala již předem, když neměla žádné dotazy.
To, že vám nikdo neřekne, že existuje postabortivní syndrom, je sice smutné, ale PAS není nic jiného než přirozená změna psychiky – která se samozřejmě projevit může a nemusí – s odborným pojemnováním. Osobně zrovna uvažuji o podstoupení miniinterrupce a upřímně říkám, že jsem také o postabortivním syndromu neměla ‚ani tušení‘ (tzn. nevěděla jsem, že je něco takového popsáno a odborně pojmenováno) – ale přijde mi celkem logické, že na takový nepřirozený zásah jako je umělý potrat psychika a organismus vůbec nějak zareaguje, a rozhodně to asi nebude nic příjemného.

Reaguji na tvůj názor, taky se rozhoduji zda jít či nejít, bojím se post. syndromu. Je mi líto co se stalo, na dítě se necítím, stále studuju, přítel si dítě nepřeje a rodina mne nepodpoří. Rozhodování je hrozné, chci aby se mi ulevilo, ale bojím se aby to nebylo horší. Příjde mi,že hlavně nábožensky založení lidé pouští tyto šílené hrůza na světlo…„zničila jsem si život“,atd.

Aisho byla jsem v úplně té samé situaci jako ty, rozhodla jsem se nakonec vlivem okolností pro potrat, i když jsem vnitřně cítila, že je to proti mému přesvědčení a hrozně toho lituju. Jsem 3 týdny po zákroku a postabortivní syndrom u mě propukl na plný pecky. Nikdy jsem neměla takové deprese a výčitky svědomí. Nevím,v jakém si ročníku, ale za 9 měsíců se může lecos změnit, připravit se na to, studium si dát dálkově, přítel třeba dojde také k jinému názoru atd. Je to Tvoje volba, ale věř, že po potratu líp nebude, spíš naopak..Málokomu se po potratu uleví, o nikom takovém sem ještě neslyšela, naopak i ty, co šly z vlastního přesvědčení nakonec litují a mají pocity viny, možná jedině pokud bys byla přesvědčená na 100%, že to tak má být. Mrzí mě, že jsem na tuhle diskuzi nenarazila před zákrokem, třeba bych se rozhodla jinak..Ať se rozhodneš jakkoliv, drž se..

Právě řeči tavovýchto spasitelů světa, za kterého se pan Alder zajisté považuje, vám ten syndrom vnutí i kdyby objektivně vzato neexistoval. Příznačné je, že ho vyobcovali i svědkové jehovovi a jestliže byl i pro tyto fanatiky trochu silná káva pak si o něm můžete udělat obrázek sama. Nejsem žádný příznivec potratů, považuji je za zoufalý krok při řešení životní situace, ale vyhrožovat kvůli tomu někomu doživotním trestem je na pováženou. Co se týče psychiatrie, má svým způsobem pravdu – jeho se vyléčit evidentně nepodařilo.

Já vím, že tento článek je tu již bohužel dlouho a já jej nalezl až teď. Pravda je taková, že úplně nezáleží na tom, jestli nějaký takový syndrom existuje či nikoli. Každý jedinec funguje trochu jinak a to, co pro někoho je ničím důležitým, pro dalšího může být životím zlomem, krizí, startérem depresí apod. Pokud je to pro nás důležité, je těžké se od toho odpoutat a být v pozitivním rozpoložení. Chtěl bych pouze říci, že je mnoho způsobů, jakým se z toho dostat, aby bylo lépe. Myslím tím způsobů bez lékařských i jiných drog. Je šance velice rychle uzdravit takové bolístky uvnitř a žít znovu plnohodnotný život. A nemusíte vstupovat do žádné církve ani jiné takové zájmové skupiny. :)

Nic těžkého na rozhodnutí jít na potrat nebylo, alespon pro mě. Naopak by pro mě bylo nepředstavitelné, dítě donosit. Vlastne mě jiná moznost, nez potrat, ani nenapadla. Zvláštní, každý člověk je jiný, ale ja v tom, ukončit vývoj nějakého neidentifikova­telneho "shluku buněk",jak se zde píše, nevidim absolutně nic nelidskeho ani složitého. Možna v situaci, kdy zena po diteti opravdu toui, je rozhodování těžší, ale jinak?...

Dámy všem rozumím prošla jsem si peklem ....držím si palce ať překonam tyto černé myšlenky...těžke sravy

Omlouvám se stavy. ..

Zdravím všechny ženy a dívky, které čekají nečekaně dítě a uvažují o přerušení těhotenství/in­terrupci.

Zkuste se obrátit na tuto organizaci:
http://hnutiprozivot.cz/nesoudime-pomahame

- pomůžou Vám rozhodnout se o životě Vašeho dítěte svobodně.
Nabízejí pomoc nejen v těhotenství, ale i po porodu, s narozeným miminkem.

Dejte začínajícímu životu v sobě šanci..