Jsou to tři dny, co jsem byla na interrupci. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli si to nechat nebo ne. Prožívala jsem v sobě hrozný boj a pořád brečela. Nakonec jsem interrupci podstoupila a teď prožívám peklo. Strašně si to vyčítám, mám hroznou depresi, brečím a brečím kudy chodím. Cítím vinu, cítím, že jsem selhala. Byla to moje zbabělost a do konce života nepřestanu litovat. Kdyby tak šel vrátit čas! Neměla jsem právo přerušit život tomu srdíčku, které jsem na ultrazvuku viděla světélkovat. Strašně mi chybí! STRAŠNĚ! A není úniku, bolavé duši se nikam neschovám! Kdybych tak jen věděla o postinterrupčním syndromu, Bůh ví, že bych to neudělala! Teď nevím, jak z toho pekla ven.