Názor k článku Šla jsem na potrat – a má duše pláče ... od Autor - Jenomže my žijeme ve společnosti, kde se interrupce...

Jenomže my žijeme ve společnosti, kde se interrupce považují v podobné situaci, jako byla slečna I., za celkem normální volbu. Dokonce i v méně svízelnějších životních situacích. K interrupci např. často chodí vdané ženy, které mají už dvě děti, mohly by mít třetí, ale už se jim nechce mít další. Náboženství u nás je málo rozšířené, lékaři popírají postinterrupční syndrom… Je proto logické, že se tak rozhodnou, nepřijde jim na tom nic špatného. Svobodně volím tehdy, když mám správné informace a znám následky svého rozhodnutí. Jenomže ty hrozné pocity, výčitky atd. se objeví až pak. Nevím, u jak velkého procenta žen, ale určitě to nebude tak mizivý počet, jak píše Radim Uzel.
Slečna I. Se tak vlastně ocitla v podobně situaci, jako kdybyste třeba jela do Indie a zabila tam krávu a Indové vám vyčítali, co jste to udělala, vždyť krávy jsou posvátné. Ale vy jste to nevěděla, protože vy vyrůstáte kultuře, kde se to za žádné porušení normy nepovažuje.
Mimochodem, k tomu náboženství, mám před sebou americké statistiky, a ty říkají, že na interrupce chodí i dost katoliček, znovuzrozených křesťanek atd, i když procentuálně jich bude přece jen míň než těch „bez vyznání“. A taky jednu dobrou zprávu: celosvětově počet interrupcí klesá.