Když jsem se rozhodovala o tom zda to zvládnu nebo ne, doufala jsem, prosila jsem kohokoliv aby zasáhl. I toho zmíněného Boha, kterým se tu oháníte.
Když se ale rozhodujete o takovéhle věci, nemyslíte, já teda určitě ne, na to, jestli mě to Bůh, společnost nebo tak odpustí. Jde o to odpustit sám sobě. Nemůžete soudit když jste takovou situaci neřešili. Asi tři měsíce předtím, než jsem se ocitla v té situaci, jsem se setkala s holčinou, která byla na interupci. V tu chvíli jsem ji odsoudila. Ptala jsem se jí, dost necitelně a krutě, jak to mohla udělat. Jak mohla „zabít“ dítě? Ale když se člověk ocitne v té situaci.. Už neodsuzuju nikoho. Nevím jak bych se zachoval na jeho místě. Nevíte jak byste zareagovali v té či oné situaci, tak nesuďte..