Reaguji na tvůj názor, taky se rozhoduji zda jít či nejít, bojím se post. syndromu. Je mi líto co se stalo, na dítě se necítím, stále studuju, přítel si dítě nepřeje a rodina mne nepodpoří. Rozhodování je hrozné, chci aby se mi ulevilo, ale bojím se aby to nebylo horší. Příjde mi,že hlavně nábožensky založení lidé pouští tyto šílené hrůza na světlo…„zničila jsem si život“,atd.