Vlákno názorů k článku Šla jsem na potrat – a má duše pláče ... od odpusteni.estranky.cz - Když jsem se rozhodovala o tom zda to zvládnu...

Když jsem se rozhodovala o tom zda to zvládnu nebo ne, doufala jsem, prosila jsem kohokoliv aby zasáhl. I toho zmíněného Boha, kterým se tu oháníte.
Když se ale rozhodujete o takovéhle věci, nemyslíte, já teda určitě ne, na to, jestli mě to Bůh, společnost nebo tak odpustí. Jde o to odpustit sám sobě. Nemůžete soudit když jste takovou situaci neřešili. Asi tři měsíce předtím, než jsem se ocitla v té situaci, jsem se setkala s holčinou, která byla na interupci. V tu chvíli jsem ji odsoudila. Ptala jsem se jí, dost necitelně a krutě, jak to mohla udělat. Jak mohla „zabít“ dítě? Ale když se člověk ocitne v té situaci.. Už neodsuzuju nikoho. Nevím jak bych se zachoval na jeho místě. Nevíte jak byste zareagovali v té či oné situaci, tak nesuďte..

Na Boha nebudte nastvana, je to vas nejlepsi pritel, ktery si preje aby vsichni lide dosli spaseni. Udelal pro vas dost aby vas trapeni zbavil jednou provzdy. Ted zalezi uz jen na vas. Poslouchejte:

V prvni rade inspiroval Richarda aby o vas napsal clanek. V druhe rade inspiroval mne abych se vubec pustil do diskuze zde pod clankem coz se mi nechtelo protoze mi to pripadalo neproduktivni, protoze tu neni moc o cem diskutovat: za smilstvo a vrazdu prisel Bozi trest.

Ja sice mam lek, ktery vas utrpeni zbavi, jenze si ho odemne nevezmete. Prijmout bozi milost zase neni tak snadne, protoze se stydime za sve spatne chovani a snazime se branit ty lumparny co jsme v zivote udelali, abychom se ukazali jako dobri. Kdyz uz ne pred Bohem tak zejmena sami pred svym sebou a svym svedomim. Snazime se casto obelhat sami sebe. Je to nase obrana reakce.

Odemne nabizenou pomoc s velkou urcitosti nedokazete prijmout, ale ja vim od koho to velmi snadno dokazete kdyz projevite ochotu, uprimnost a snahu. Davejte ted dobry pozor.

V Bibli je psano:
Židům 4,15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.

Nejvhodnejsi osobou s kterou by jste si mela promluvit o Bohu je ta, ktera to zakusila na vlastni kuzi. Kdyz budeme mluvit spolu budete mi porad rikat ze jsem to nezazil a tak nemuzu vedet jake to je. Mate pravdu, nevim jake to je. Jeden muj pritel ve vire ma naprosto stejny problem jako vy a taky by potreboval bozi odpusteni, aby se nemusel do konce zivota trapit. Podrobnosti proberete spolu, ale rikal mi ze snad neni dne kdy by si na to nekolikrat nevzpomnel. Je kompetentni k tomu aby vas naucil jak se odevzdat Bohu. Buh mu odpustil mnoho hrichu, takze na vlastni kuzi zazil jake to je kdyz vam Buh odpusti, ale tenhle jeden jeste z nejakeho duvodu ne.

V pripade ze mate zajem napiste mi na alder.petr gmail.com ja se ho pokusim sehnat. Je to ta nejlepsi nabidka kterou jste zatim dostala.

Opravdu tu nechcu dělat náboženskou propagandu a nesouhlasím s velkou částí toho, co říká p. Alder, nicméně je fakterm, že spousta žen po interrupci opravdu nachází ztracený klid duše, když se obrátí k Bohu, ať už v rámci svaté zpovědi (což je mj. terapeuticky účinný proces – viz http://www.vitalia.cz/clanky/cirkev-prospiva-zdravi/) nebo v osobním vyznání vůči Bohu. Aspoň jsem pár takových svědectví našel na YouTube. Ještě jeden výpisek ze stránek pro-life aktivistů:
„Vědomí, že Stvořitel vesmíru odpouští, když ho o to požádáme, nám pomůže odpustit sobě samým. I když můžete občas stále zakoušet smutek pro ztrátu svého dítěte, můžete si být jisti, že ho opět uvidíte!“