Názor k článku Sladidlo aspartam: hrdina z bájí od JB - Když mi kajakářka Štěpánka nutí čokokrém anebo biatlonistka...

Když mi kajakářka Štěpánka nutí čokokrém anebo biatlonistka Gabka marmeládu, nejsem z toho dvakrát odvázaný, ale beru to sportovně. Je to přece jenom součást reklamního bloku a můžu si to přepnout/vypnout.

Pan profesor Kvapil píše, že se aspartamem začal zabývat na základě dotazů a e-mailů. Škoda, že není konkrétnější. Zajímalo by mně, jestli náhodou nějaký z těch e-mailů neobsahoval slušnou odměnu za napsání PR článku, který vůbec nebude vypadat jako PR článek. Výsledek se někomu tak líbil, že ho recykloval tady na Vitalii.

Každopádně jsem se na to zásadní stanovisko úřadu EFSA podíval. Porozuměl jsem tomu takto:
Aspartam se velmi rychle v žaludku rozdělí na fenylalanin, metanol a kyselinu aspartovou. Všechny tři látky jsou pěkně hnusná svinstva, ale zabijí nás jen ve velmi velkých dávkách. Při dodržení maximální denní dávky je bezpečný.

Takže stačí pohlídat si denní limit - kolik aspartamu jste vypili v lajtce a ve svařáčku, snědli v jogurtu, sežvýkali, vycucali ... až na to, že se jeho množství na žádné etiketě nedočtete :-(

Já se přiznám, že aspartam určitě nezařadím do stejné kategorie Éček jako vitamín C.