Dobrý den, otázku potravin a osvětou v této oblasti se zabývám na regionální úrovni už delší dobu. Jsem přesvědčena o tom, že každý má svou cestu a každý snese něco jiného. Záměrně píši snese, protože o to tady jde. Někdo jí sladké od rána do večera a jeho tělo se s tím vypořádá, někdo sní jeden koláček a má potíže na tři dny. Záleží na prostředí a na stavu našeho těla i duše. Článek o spartamu mě nijak nešokoval, spíš jsem posmutněla nad tím, že právě takoví lidé určují, co je a není pro nás dobré - snesitelné, ačkoli skutečně rozumně. Jenže tam chybí to podstatné, jak se píše i v předešlém názoru. Vše se sčítá a navíc nežijeme v době, kdy by nám sladké určovolo zda přežijeme či nikoli. Podle mě se to otočilo, kdo se nestará o to co jí a o své tělo, ten se vlastně zabíjí. Jistě, máme svobodu, každý má možnost vybrat si. Ale kde je to příkladné vedení? Kde je ten vzor? Na drtivé většině ZŠ si děti mohou libovolně koupit v aoutomatu plechovku se slazenými nápoji, to není správné. Lidé jsou decimovaní reklamou a aspartam je jedna z náhražek, která vůbec neřeší podstatu problému. Je jen dobře, že se o něm mluví a píše v těch nejhorších souvislostech. Díky za to. Díky za všechny lidi, kterým to není jedno, kteří jsou bdělí a ve střehu. Protože snaha nás nakrmit přerostla do naší hlouposti, jsme jak "vykrmené husy".
Já tam to podstatné, o čem píšete vy našel. Článek je o asparatamu a tak je psáno hlavně o něm. Je tam i zmíněn problém obezity, takže o té vaší plechovce z automatu tam taky psal. Stějně tak narážel na to, že aspartam nic moc nevyřeší. Když chcete být tlustí, budete tlustí. Akorát ne podrobně, jenže vy evidentně chcete číst úplně jiný článek, který pojednává o něčem trošku jiném. Tak proč si nepřečtete radši takový článek (a nejen vy, podle diskuzí)? A vůbec mi nedochází, proč je dobře, že se o aspartamu mluví v těch nejhorších souvislostech. Ti tlustí nebudou žrát aspartam, ale dají si něco jiného. A co jako? V čem jsme si pomohli? Svádět věci na nějakou molekulu, která většinou za nic nemůže, mi vždycky připadalo ještě smutnější, než problém ignorovat. Kdo ignoruje (nezajímá se) se možná zajímá o něco jiného a třeba to dělá s rozmyslem. Kdo se ale fixuje na blbost a řve pak blbosti do světa, ten nadělá více škody, než užitku. Poslední větu jsem nemířil na vás, to opravdu ne! Myslel jsem to obecně.
A vůbec nechápu, proč by měl článek s názvem aspartam, být o příkladném vedení, proč by to měl být náš vzor.
ČLÁNKY DO MAILU